Neil Woods

Neil Woods
Narození	okolo roku 1970 Velká Británie
Instituce	OEV Partners, Coalition on Drug Policy Reform and Environmental Justice
Pole působení	literatura, drogový aktivismus, poradenství v oboru duševní zdraví
Známý díky	kniha Good Cop, Bad War (2016), kniha Drug Wars (2018)
„Každý den, kdy politici pokračují ve válce proti drogám, je nejen rozhodnutím o pokračujícím utrpení zranitelných skupin výměnou za politické body – je to i přímá zrada samotné policie.“ Good Cop, Bad War, 2016

Neil Woods je britský bývalý policejní detektiv, specialista na operace v utajení, spisovatel a mezinárodní aktivista usilující o reformu drogových politik. Strávil 23 let prací pro policejní oddělení v Derbyshiru a v rozmezí let 1993–2007 pronikal v přestrojení za člověka závislého na heroinu do ilegálních drogových sítí ve Velké Británii. Patřil k průkopníkům tohoto typu pouličního undercover vyšetřování, podílel se rozvoji jeho metodiky a působil jako školitel dalších policistů. Postupem času však dospěl k přesvědčení, že represivní drogová politika organizovaný zločin neodstraňuje, nýbrž jej selektuje, profesionalizuje a činí násilnějším.

Jeho životní příběh je proto pozoruhodně výrazným obratem: z jednoho z nejúspěšnějších britských policistů bojujících proti drogám se stal výrazným aktivistou požadujícím ukončení drogové prohibice.

Dětství & mládí

Přesné datum ani místo Woodsova narození nejsou v běžně dostupných biografických pramenech uvedeny. V srpnu 2016 byl představován jako šestačtyřicetiletý, takže se pravděpodobně narodil okolo roku 1970.

Své dětství popisuje jako klidné a obyčejné. Vyrůstal s bratrem a sestrou, ke kterým vzhlížel. Považoval se za introvertního geeka, četl fantasy a sci-fi literaturu, zajímal se o hudbu a hrával Dračí doupě. S odstupem uvedl, že právě příběhy založené na cti, spravedlnosti a hrdinství formovaly jeho hodnotový systém.

Za jeden z formativních okamžiků označil rozhovor s otcem, který mu v jedenácti letech vysvětloval, proč se rozhodl přerušit kontakt se svým bratrem žijícím v Jihoafrické republice za období apartheidu. Otcův odpor k rasismu a útlaku Woods později spojoval se svým vlastním přesvědčením, že člověk nemá zůstávat lhostejný k nespravedlnosti.

Po škole nastoupil na univerzitu, kde studoval obchod. Obor jej však nezajímal, a proto studia záhy zanechal. V devatenácti letech vstoupil do řad policie. Tehdy ve své práci neviděl celoživotní poslání a lákala jej především představa dobrodružství.

Raná léta v policejní službě

Woods později otevřeně přiznával, že zpočátku nebyl příliš schopným strážníkem. Chyběly mu zkušenosti, nezvládal konfrontace a obtížně se přizpůsoboval hypermaskulinní policejní kultuře. První dva roky ve službě prý vydržel hlavně proto, aby si dokázal svou vnitřní sílu. Přibližně po třech letech si vytvořil silný pocit profesní odpovědnosti. Začal věřit, že úkolem policisty je chránit slabší a dopadat ty, kteří vědomě ubližují druhým.

Přechod k protidrogové jednotce

Ve čtvrtém roce policejní služby byl Wood dočasně převelen k protidrogové jednotce. Británie se tehdy potýkala s mediální a politickou panikou související s příchodem cracku (dostupnější variace kokainu). Podle Woodse tehdy policie dostávala velké množství nových prostředků a potírání drog bylo prezentováno jako jedna z nejvyšších politických priorit.

Woods bral tyto informace vážně. Jedince závislé na omamných látkách tehdy vnímal převážně jako osoby, které se vlastní nerozvážností dostaly do problémů, zatímco dealery pokládal za jednoznačné původce jejich utrpení.

Pouhé dva týdny po příchodu k protidrogové jednotce dostal dvacet liber a úkol zakoupit dávku cracku od vytipovaného prodejce. Pouliční operace tohoto typu byly tehdy v Británii poměrně novou taktikou. Dlouhodobá činnost v utajení samozřejmě existovala, ale zaměřovala se zejména na nejvyšší patra organizovaného zločinu. Systematické nasazování policistů přímo mezi pouliční uživatele a drobné dealery se teprve rozvíjelo, a proto Woods nebyl v moment nasazení ani speciálně vycvičen, ani neměl připravenou věrohodnou krycí identitu. Nákup se mu přesto podařil, což Woods později označoval za jeden ze zlomových momentů jeho kariéry i celého života.

Čtrnáct let v utajení

V následujících 14 letech působil Woods jako undercover operativní pracovník. Byl nasazován v řadě anglických měst, mimo jiné v Leicesteru, Nottinghamu, Northamptonu, Brightonu, Chesterfieldu a oblastech Leedsu či Bradfordu. Jeho úkolem bylo pronikat od pouličních uživatelů přes drobné prodejce až k vedoucím členům organizovaných skupin.

Při jednotlivých operacích měnil vzhled, řeč, životopis i krycí identitu. Oblékal se do obnošeného oblečení, napodoboval držení těla a pohyby člověka trpícího abstinenčními příznaky a učil se místní slang, který se mohl výrazně lišit město od města. Vydával se zpravidla za problémového uživatele heroinu nebo cracku, který trpí silnými abstinenčními příznaky.

Woodsovou největší výhodou nebyla fyzická síla, nýbrž emoční inteligence. Dokázal rychle rozpoznat osamělost, traumata a potřeby lidí, s nimiž navazoval kontakt. Tuto schopnost však používal ryze instrumentálně: získával důvěru druhých, přesvědčoval je, aby jej propojili s dalšími lidmi, a postupně tak stoupal zločineckou hierarchií. Sám později přiznal, že empatii využíval jako zbraň („weaponized empathy“).

Mnozí lidé, které využíval jako prostředníky, sami nebyli profesionálními dealery. Jednalo se o závislé uživatele prodávající drogy proto, aby financovali vlastní spotřebu, případně o osoby ovládané organizovanými skupinami. Woods si postupně uvědomoval, že manipuluje právě těmi nejzranitelnějšími lidmi v celém řetězci.

Rizika undercover operací

Woods se během své kariéry opakovaně dostával do bezprostředního ohrožení života. Jeden dealer na něj vytáhl pistoli Glock, další mu přitiskl nůž k rozkroku a jindy mu k hrdli přiložili zbraň připomínající samurajskou katanu. V Leicesteru si ostražitý člen gangu všiml otvoru v knoflíku jeho džínové bundy, kde byla ukryta kamera. Pachatelé se jej pokusili srazit automobilem, Woodsovi se však podařilo utéct.

Specifikem Woodsovy práce bylo, že nemohl jednoduše požádat o pomoc. Bezprostřední policejní zásah by prozradil jeho identitu, ohrozil další operace a mohl jej dostat do ještě většího nebezpečí. Záchranný tým se proto zpravidla nacházel v dostatečné vzdálenosti a Woods se musel z krizových situací dostávat především svou vlastní improvizací.

Za svou statečnost a nasazení obdržel ocenění náčelníka sboru a získal celou řadu pochval. Podílel se na vytváření taktiky undercover operací, školil policisty v Yorkshire a East Midlands a pomáhal formulovat celostátní pravidla pro podobné typy operací. Podle vlastního hrubého odhadu přispěly jeho operace k uložení trestů odnětí svobody v celkovém součtu přesahujícím 1 000 let.

Případ Burger Bar Boys

Zatčení členové gangu Burger Bar Boys, zdroj: itv.com

Zlomovou se pro Woodse stala sedmiměsíční operace v Northamptonu. Zde se měl infiltrovat do obávaného gangu známého jako Burger Bar Boys, který byl veden nebezpečným drogovým dealerem Nosakhere Stephenson. Jednalo se o zločineckou skupinu napojenou na birminghamské podsvětí. Uchylovala se k únosům, mrzačení a používáním střelných zbraní či sexuálního násilí jakožto prostředků k zastrašování svých obětí.

Woods postupně shromáždil důkazy proti 96 lidem. Během operace byl mimo jiné unesen, vysvlečen, brutálně vyslýchán a prohledáván pod hrozbou zastřelení. Podle vlastních vzpomínek očekával násilný útok prakticky každý den.

Po ukončení operace následovala rozsáhlá zatýkací akce, do níž byly zapojeny stovky policistů z několika britských hrabství. Woods očekával, že úspěch celé akce povede k citelnému narušení místního drogového trhu. Zpravodajský důstojník mu však později oznámil, že dodávky heroinu a cracku byly obnoveny za pouhé dvě hodiny.

Tento nepoměr – sedm měsíců každodenního nasazování života, desítky zatčených a obrovské finanční náklady za cenu dvouhodinového narušení trhu – se stal jedním z hlavních důvodů jeho pozdějšího odmítnutí dosavadní drogové politiky.

Setkání s policejní korupcí

Během operace v Nottinghamu Woods odmítal spolupracovat s nově přiděleným policistou, protože mu intuitivně nedůvěřoval. Později vyšlo najevo, že tento člověk pracoval pro zločineckou organizaci Colina Gunna a pobíral od ní pravidelné platby. Woods dnes tvrdí, že vedení policie se tehdy pokoušelo rozsah korupce skrývat, aby neztratilo důvěru veřejnosti. Po několika dalších incidentech dospěl Woods k názoru, že vysoké zisky vytvářené zákazem drog umožňují organizovaným skupinám uplácet policisty a budovat rozsáhlé zpravodajské sítě.

Definitivní odklon od represivních politik

Pomyslnou „poslední kapkou“ se pro Woodse stala operace v Brightonu. Město se potýkalo s mimořádně vysokým počtem úmrtí spojených s heroinem a mezi lidmi na ulici se šířilo přesvědčení, že mnohé z těchto případů nezpůsobilo náhodné předávkování, nýbrž cílené podstrčení smrtící dávky. Gangy tak údajně odstraňovaly narkomany podezřelé ze spolupráce s policií, což jim dovolovalo maskovat vraždy jako nešťastné nehody při běžném užívání.

Když Woods tato podezření předkládal místním policistům, setkal se z jejich strany nejen s nezájmem, ale často i s pohrdáním oběťmi. Kontrast mezi zranitelnými lidmi na ulici, které Woods poznával jako plnohodnotné a často traumatizované lidské bytosti, a policejními kolegy, kteří je považovali za „bezcenné feťáky“, jej definitivně utvrdil v přesvědčení, že systém selhává.

Veškeré zkušenosti pomohly Woodsovy zformulovat základní teze. Zatčení dealera neodstraní poptávku po drogách. nýbrž pouze uvolní místo na trhu s omamnými látkami. Toto místo zpravidla obsadí jiná skupina, která je často lépe organizovaná, násilnější a tím pádem i mnohem nebezpečnější. Činnost policejních informátorů gangy neodradí, ale naopak motivuje k ještě brutálnějším praktikám a zastrašování. Dlouhodobým výstupem policejní války se tak nakonec stává koncentrace drogového trhu, profesionalizace organizovaného zločinu a další eskalace násilí.

Woods neprohlašoval, že policie pracuje neefektivně. Tvrdil však, že čím úspěšnější jsou policejní akce, tím výrazněji roste síla, odolnost i brutalita zločineckých organizací. Svou práci v utajení ukončil roku 2007. Poté působil u kriminální policie a zabýval se odbornými otázkami spojenými s drogovou problematikou. Záhy se ovšem počaly projevovat zdravotní následky způsobené dlouhou a psychicky náročnou prací u policie. Woods trpěl zmateností, zhoršeným soustředěním, paranoiou, úzkostnými stavy a vtíravými myšlenkami. Později mu byla diagnostikována komplexní posttraumatická stresová porucha. V roce 2011 nakonec Woods definitivně vystoupil ze sboru v Derbyshire a ukončil tak svou bohatou policejní kariéru. Nejvíce jej podle vlastních slov netraumatizovalo násilí, ani situace ohrožení života, nýbrž vzpomínky na závislé lidi, jejichž důvěru získal a následně zneužil. V roce 2018 prožíval rovněž sebevražedné myšlenky.

kniha Good Cop, Bad War, zdroj: penguin.co.uk

Aktivistická a spisovatelská činnost

Po odchodu od policie Woods objevil organizaci, která je dnes známa jako Law Enforcement Action Partnership (LEAP). V jejích řadách se sdružují bývalí i aktivní policisté, soudci, státní zástupci a právníci, kteří prosazují reformy v drogových politikách a trestním právu. Woods se stal spoluzakladatelem britské odnože LEAP UK, v jejímž čele pak sám působil co by předseda.

Woods je autorem dvou hlavních knih, které vytvořil ve spolupráci se spisovatelem a ghostwriterem J. S. Rafaelim. Prvním dílem se stala memoárová kniha Good Cop, Bad War: My Undercover Life Inside Britain’s Biggest Drug Gangs, ve které popisuje svou proměnu z mladého idealistického policisty až k aktivistovi, který odmítá válku proti drogám. V knize se Woods zabývá především morálním rozporem mezi využíváním zranitelných lidí a deklarovaným cílem chránit společnost. Druhé dílo Drug Wars: The Terrifying Inside Story of Britain’s Drug Trade již není osobní biografií, ale snahou o rekonstrukci dějin britských válek proti drogám. Woods v ní prezentuje výpovědi policistů, členů zločineckých gangů i řadových uživatelů drog. Kniha rozebírá i vztahy mezi prohibicí, násilím, policejní korupcí a růstem organizovaných skupin.

Současná činnost

V současnosti působí Woods jako ředitel poradenské organizace OEV Partners, která se věnuje duševnímu zdraví policistů, drogové politice a rozvoji asistované terapie pomocí psychedelik.

Odkazy

Související články

• Válka proti drogám
• Policie

Videa

• Time to declare peace in the worlds longest running war | Neil Woods | TEDxNewcastle