Zdarma
Příslovce „zdarma“ je používáno v souvislosti se zbožím nebo službami, které svého příjemce nezavazují vydat adekvátní protihodnotu nebo jej nezatěžují žádnou finanční spoluúčastí. Tento koncept nicméně dává smysl pouze jako nástroj psychologické manipulace nebo marketingové označení pro situaci bez přímých plateb; z ekonomického, fyzikálního, psychologického či filozofického hlediska totiž nemůže existovat nic, co by bylo skutečně zdarma.
.png)
.png){kind=link}
Dekonstrukce konceptu zdarma
Optikou filozofické dekonstrukce musíme nevyhnutelně dojít k závěru, že slovo „zdarma“ je postaveno na protichůdné dvojakosti, která podkopává vnitřní logiku slova a tím jej činí nestabilním. Pojem na jednu stranu slibuje únik z ekonomických vztahů, ale zároveň tento slib může paradoxně vyslovit výhradně ekonomickým jazykem. „Zdarma“ se tváří jako slovo čisté absence: bez ceny, bez ztráty, bez nákladů, bez závazku. Význam pojmu zdarma však nabývá smyslu pouze ve vztahu k těmto absencím – k ceně, platbě, směně a dluhu. Ve světě, kde by neexistovaly ceny, by koncept „zdarma“ neznamenal nic. Význam ceny je tak ve slově neoddělitelně a implicitně obsažen.[1]
„Zdarma“ v psychologii
Z psychologického hlediska apeluje koncept zdarma na představu určité nezištnosti.
Absence vztahů a vazeb nicméně není v tomto kontextu možná ani ve vztahu ke druhým a dokonce ani ve vztahu k sobě samému. Ve vztahu k druhým musíme počítat s logikou dluhu. I když jsme příjemcem nepodmíněného daru, přesto v nás může vznikat vděčnost, pocit závazku nebo očekávání, že v budoucnu budeme muset laskavost opětovat.[2]
Ve vztahu k sobě samým vzniká pomyslná transakce s vlastním svědomím. Třebaže nemusíme očekávat odezvu od obdarované osoby, očekáváme odezvu od vlastní mysli[3] - zejména v podobě pocitu uspokojení či naplnění.[4] Pokud bychom užitek z vnitřního subjektivního uspokojení, které nám obdarování druhých přinese, nepovažovali v daný moment za hodnotnější nežli zdroje, které musíme do daru investovat, k samotnému aktu obdarování by nikdy nemohlo dojít, neboť bychom se k němu neměli důvod uchýlit.[5]
Aby něco mohlo být skutečně zadarmo, muselo by to být darováno bez vědomí dárce, bez uvědomění příjemcem a bez návratu v podobě uznání či dobrého pocitu; jakmile je dar kýmkoli identifikován jako dar, přestává být „čistým“ darem a situace se okamžitě překlápí se do ekonomie směny.[1]
„Zdarma“ v ekonomii
Slovo „zdarma“ se tváří jako protiklad ceny, ale ve skutečnosti je pouze způsobem jejího odkladu, přesunutí nebo zakrytí. Transakce v praxi nemusí zmizet, často jen změní svou podobu, způsob uskutečnění nebo okamžik, ve kterém proběhne.
Nevyhnutelně narážíme na problém nákladů obětovaných příležitosti. Sice nemusíme za produkt či službu zaplatit penězi, ale musíme jim věnovat svůj čas nebo energii. Dobu, který strávíme využíváním věci „zdarma“, jsme tak mohli využít k vlastní výdělečné činnosti nebo třeba odpočinku.
Slovo „zdarma“ láká na nulovou cenu nabízené hodnoty, ale skutečné náklady, které za tuto hodnotu odevzdáme, se typicky skrývají jinde. To platí zejména u moderních služeb v digitálním světě. Bezplatné sociální sítě, aplikace a on-line platformy nabízejí svou hodnotu výměnou za jiné než peněžní komodity; například uživatelská data (informace o vašem chování, nákupních návycích, zájmech, poloze,...) nebo pozornost (sledování reklam, skrze něž je služba financována). V tomto ohledu platí poučka „Pokud za službu neplatíte, pravděpodobně jste zdrojem monetizace vy samotní.“
Často dochází k přenášení nákladů. Pokud například dostaneme firemní dárek, nebo přistoupíme na akci „1+1 zdarma“, lze předpokládat, že cena byla pouze přesunuta a je započítána v ceně za jiné zboží či služby, které si musíme zakoupit.
„Zdarma“ ve fyzice
Proti konceptu zdarma stojí zejména zákon zachování energie. Ten říká, že žádná hmota nevzniká jen tak z ničeho. Aby mohl vzniknout jakýkoli produkt či služba, muselo dojít ke spotřebě či přeměně energie, lidské práce a přírodních zdrojů. Vše má tedy svou reálnou materiální či energickou cenu, která musela být vynaložena.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ 1,0 1,1 DERRIDA, Jacques. Given Time: I. Counterfeit Money. Translated by Peggy Kamuf. Chicago: University of Chicago Press, 1992. 172 p.
- ↑ TRIVERS, Robert L. (1971). The Evolution of Reciprocal Altruism. The Quarterly Review of Biology, 46(1), 35–57.
- ↑ Moll, J., et al. (2006). Human fronto-mesolimbic networks guide decisions to incur personal costs for social rewards.Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS)
- ↑ Cialdini, R. B., et al. (1987). Empathy-based helping: Is it selflessly or selfishly motivated? Journal of Personality and Social Psychology.
- ↑ Andreoni, J. (1990). Impure Altruism and Donations to Public Goods: A Theory of Warm-Glow Giving. The Economic Journal.