Etatismus

Toto heslo je zatím rozepsané. Libertypedie se plní postupně — text níže nemusí být úplný a neměl by se citovat jako hotový obsah encyklopedie.

Etatismus je politický postoj upřednostňující rozsáhlou úlohu státu při řízení společnosti a hospodářství.

Nejvýraznější zastánci silné role státu

• Niccolò Machiavelli (1469–1527): Ve spisu Vladař argumentoval, že zachování státu a společenského řádu je nadřazeno jakékoliv osobní morálce. Silný stát podle něj vyžaduje schopného a odhodlaného panovníka, který se nebojí použít sílu, lest či nátlak, pokud to vyžaduje tzv. Raison d'État (státní zájem).
• Thomas More (1478–1535): Ve svém nejslavnějším díle Utopie představil koncept ideální společnosti, ve které hraje stát naprosto dominantní a všudypřítomnou roli. Požadoval vymýcení soukromého vlastnictví a obhajoval koncept sociálního inženýrství. Z toho důvodu jej můžeme považovat za jednoho z prvních předchůdců plánovaného hospodářství a autoritářského kolektivismu.
• Jean Bodin (1530–1596): Francouzský právník a teoretik absolutní suverenity, kterou systematicky obahojoval ve svém díle Šest knih o republice. Věřil, že jediným způsobem, jak ukončit krvavé náboženské války, je ustanovit absolutní a nedělitelnou moc státu (panovníka), která stojí nad zákony i poddanými.
• Thomas Hobbes (1588–1679): Ve svém díle Leviathan tvrdil, že bez nadvlády silného státu žije společnost ve stavu nekonečné „války všech proti všem“. Aby se lidé tomuto stavu vyhnuli, uzavírají dobrovolnou společenskou smlouvu a odevzdávají svou svobodu absolutnímu suverénovi, který jim na oplátku garantuje bezpečí a řád.
• Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770–1831): Ve své Filosofii práva označil stát za „pochod Boha světem“ a vrcholný projev mravnosti i rozumu. Podle Hegela není stát nepřítelem svobody a naopak umožňuje jednotlivcům dosáhnout skutečné svobody a sebeuvědomění skrze občanský status silného státu.
• Johann Gottlieb Fichte (1762–1814): Ve spisu Uzavřený obchodní stát navrhl model nacionálně izolovaného a státně plánovaného hospodářství. Stát měl podle něj plně zasahovat do cen, profesní sféry i rozdělování surovin, aby zabezpečil národní soběstačnost.
• Henri de Saint-Simon (1760–1825): Otec utopického socialismu a technokracie. Obhajoval centrálně řízený stát, ve kterém vědci, inženýři a průmyslníci plánovitě organizují celou společnost i ekonomiku k užitku těch nejchudších vrstev.
• Auguste Comte (1798–1857): Zakladatel pozitivismu a sociologie. Vyžadoval přísný hierarchický stát řízený vědeckou elitou (tzv. sociokracii). Odmítal individuální práva a věřil, že jednotlivec má především povinnosti vůči kolektivu a státu.
• Max Weber (1864–1920): Autor nejslavnější sociologické definice státu jakožto instituce, která udržuje monopol na legitimní užití fyzického násilí na určitém území. Zdůrazňoval, že bez silného a racionálně organizovaného aparátu státní byrokracie nemůže společnost plnohodnotně a úspěšně fungovat.
• Carl Schmitt (1888–1985): Německý právní a politický teoretik decizionismu. Obhajoval koncept silného státu, jehož výkon suverenity zahrnuje i právo zavést diktaturu, buď jako výjimečný stav na dočasnou ochranu ústavy, nebo i pro zavedení jiné ústavy.
• John Maynard Keynes (1883–1946): Z ekonomického pohledu klíčový obhájce silné role státu v 20. století. Odmítl doktrínu čistého volného trhu (laissez-faire) a systematicky obhajoval aktivní státní zásahy do ekonomiky. Podporoval regulace, investice v dobách krizí a umělou stabilizaci hospodářského cyklu.