Olidismus
More actions
„Olidismus“ je neformální a neoficiální novotvar, který se používá zejména v nadneseném a kritickém významu. Tento neologismus označuje mylné přesvědčení, že za selhávání či neefektivitu systému (stát, firma, demokracie, byrokracie, instituce,...) může primárně konkrétní člověk (ředitel, premiér, prezident, ústavní soudce nebo jiný lídr) či dlouhodobě špatné personální obsazení (úředníci, poslanci, policisté,...), a nikoli samotná struktura systému či jeho nastavení.
„Olidisté“ během diskuzí často a v různých obměnách používají frázi „Klidně by to mohlo fungovat dobře, ale je to holt o lidech!“ Toto konstatování bývá obvykle následováno i určitým apelem na možnost (appeal to possibility)[1][2], skrze něhož se mluvčí pokouší obhájit praktickou dosažitelnost efektivního fungování obhajovaného systému („kdyby se voliči rozhodovali zodpovědně, kdyby si lidé ověřovali zdroje, kdyby politici jednali poctivě,...“).
Nepochybně mohou existovat příklady, kdy konkrétní personální obsazení degraduje či poškozuje systém skrze neadekvátní způsob vykonávání svěřené moci (nepotismus, klientelismus, korupce, zpronevěra, záměrná nečinnost, zneužití pravomoci úřední osoby,...). Pokud se ale toto jednání objevuje opakovaně a bez ohledu na to, které konkrétní osoby drží mandáty či úřady, existuje vážný důvod domnívat se, že skutečný problém se nachází v samotné architektuře systému a ve způsobu nastavení příslušných incentiv. Tato hypotéza nachází silnou oporu v tzv. teorii veřejné volby (Public Choice Theory)[3]. Ta říká, že političtí aktéři nejsou často ani osvícení, ani zkažení, zkrátka jen racionálně reagují na podněty, které přichází z pobídkového systému.
„Olidismus je tautologicko-nihilistické vysvětlování chování lidí tím, že lidé jsou takoví či onací. Typicky ‚je to o lidech‘. Tautologické je to proto, že to nic nevysvětluje. Lidi jsou jací jsou – tautologie. Nihilistické je to proto, protože to dopředu vzdává změnu – nic nemá smysl, vše je ‚o lidech‘.“— Daniel Steigerwald, x.com, 2025
Psychologické pozadí olidismu
Koncept olidismu může fungovat zejména díky tzv. motivovanému usuzování (motivated reasoning). Tento způsob přemýšlení se vyznačuje tím, že člověk se (ať už vědomě či podvědomě) nesnaží dospět ani tak k závěru, který je platný a přesný, jako spíše k závěru, ke kterému chce dojít již od samého počátku.[4][5]
Obvykle preferujeme, aby věci zůstaly takové, jaké jsou právě nyní, k čemuž nás vede zkreslení známé jako status quo bias[6]. Od změny nás naopak odrazuje tzv. averze ke ztrátě (loss aversion)[7], pod jejímž vlivem se nám jakákoli zásadní změna jeví jako závažné riziko, a to dokonce i v momentech, kdy by odlišná volba mohla přinést potenciálně lepší výsledky. Zachování stávajích poměrů (v našem případě zachování státu, volebního systému, byrokratického aparátu,…) je tedy implicitním či explicitním cílem, ke kterému nás naše motivované myšlení směřuje od samého začátku.
Aby člověk dokázal obhajovat zachování statu quo, musí věřit, že má tento status quo svůj smysl a že je dostatečně ospravedlnitelný. Pokud bychom totiž zjistili, že naše představy se dramaticky rozcházejí se skutečným stavem věcí, zažili bychom tzv. kognitivní disonanci[8][9] – stav nepříjemného vnitřního napětí, kterému se náš mozek snaží usilovně předcházet a vyhýbat.
Závěr „stát / systém / školství,... nefunguje“ je tedy pro většinu z nás nežádoucí, protože by mohl narušit naši mentální pohodu, a proto nám motivované usuzování pomáhá selektivně vyhledávat buď důkazy k jeho obhajobě, či jednoduchá vysvětlení, proč systém v daný moment selhal. Tomu napomáhá i efekt systémové justifikace (system justification)[10], který říká, že lidé mají obvykle sklony považovat stávající společenské uspořádání za legitimní a v zásadě funkční.
Přesvědčení „je to o lidech“ může být velmi lákavé, a to hned z několika důvodů. Zejména nabízí téměř okamžitou, jednoduchou a dostatečně věrohodnou odpověď na celý problém. Označit za viníka konkrétního člověka nebo skupinu lidí je psychologicky mnohem snazší, než se pokusit zanalyzovat a zpochybnit celý systém, ve kterém existuje bezpočet skrytých vztahů, kauzálních řetězců, zpětnovazebných smyček a otevřených – často velmi nejasných – příčin. Nejistota a mnohoznačnost bývají pro lidský mozek nepříjemné, a tak často sáhneme po tom nejjednodušším ospravedlnění, abychom co možná nejrychleji naplnili svou potřebu kognitivního uzavření (need for cognitive closure)[11]. Přijetím jednoduché a snadno pochopitelné představy („může za to ten nekompetentní / zlý / úplatný člověk“) zároveň efektivně šetříme mentální energii našeho mozku, který se chová jako tzv. kognitivní skrblík (cognitive miser)[12], v jehož zájmu je upřednostňovat rychlé a intuitivní myšlení.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ https://www.logicallyfallacious.com/logicalfallacies/Appeal-to-Possibility
- ↑ https://www.seekfind.net/Logical_Fallacy_of_Appeal_to_Possibility__Appeal_to_Probability.html
- ↑ BUCHANAN, James M. a Gordon TULLOCK. The Calculus of Consent: Logical Foundations of Constitutional Democracy. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1962.
- ↑ https://www.psychologytoday.com/us/basics/motivated-reasoning
- ↑ Kunda Z. The case for motivated reasoning. Psychol Bull. 1990 Nov;108(3):480-98.
- ↑ Samuelson, W.; Zeckhauser, R. (1988). "Status quo bias in decision making". Journal of Risk and Uncertainty. 1: 7–59.
- ↑ WAKKER, P., & TVERSKY, A. (1993). An Axiomatization of Cumulative Prospect Theory. Journal of Risk and Uncertainty, 7(2), 147–175.
- ↑ Festinger, Leon (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford University Press.
- ↑ Harmon-Jones, Eddie, ed. (2019). Cognitive Dissonance: Reexamining a Pivotal Theory in Psychology (2nd ed.). Washington, DC: American Psychological Association.
- ↑ Jost, J. T., & Banaji, M. R. (1994). The role of stereotyping in system-justification and the production of false consciousness. British Journal of Social Psychology, 33(1), 1–27.
- ↑ Kruglanski, A. W. (1989). Lay epistemics and human knowledge: Cognitive and motivational bases. Plenum Press.
- ↑ Stanovich, Keith E. (2009). "The cognitive miser: ways to avoid thinking". What intelligence tests miss: the psychology of rational thought. New Haven: Yale University Press. pp. 70–85