Česká libertariánská scéna

Česká libertariánská scéna je souborem spolků, neformálních komunit, projektů a osobností, které prosazují osobní svobodu, dobrovolnou spolupráci, soukromé vlastnictví, svobodný trh a omezení nebo úplné odstranění státní moci. Spadají do ní klasičtí liberálové, minarchisté, rakouští ekonomové, anarchokapitalisté, voluntaristé a část kryptoanarchistického a bitcoinového prostředí.

Česko lze poměrně přesvědčivě označit za jedno z nejviditelnějších a nejhustěji organizovaných libertariánských prostředí ve střední Evropě. Má dlouhou tradici ekonomického liberalismu, několik generací think-tanků, mimořádně rozsáhlou překladovou produkci, studentskou síť, anarchokapitalistickou mediální scénu, projekty svobodného vzdělávání i mezinárodně známé experimenty, jako jsou Paralelní Polis a Liberland.

Vymezení libertariánství v Česku

Pod slovem libertarián se rozumí zastánce rozsáhlé osobní svobody, silných vlastnických práv, svobodného trhu a velmi malého či žádného státu. Není to však jediné možné užití. Ve starší evropské tradici byl výraz libertariánský synonymem antiautoritářského anarchismu, často socialistického nebo komunistického.

Pro popis české scény je proto užitečné rozlišovat nejméně čtyři proudy:

Klasičtí liberálové a minarchisté: chtějí stát omezit především na ochranu života, svobody, vlastnictví a smluv, případně na několik dalších základních funkcí.
Anarchokapitalisté a voluntaristé: odmítají monopol státu jako takový a usilují o společnost založenou výhradně na dobrovolných vztazích a nestátním poskytování práva, bezpečnosti i dalších služeb.
Kryptoanarchisté: se soustředí na praktické nástroje nezávislosti na státu: kryptografii, Bitcoin, ochranu soukromí, decentralizované technologie a vytváření alternativních institucí.
Levicoví libertariáni a anarchisté: odmítají stát a hierarchii, ale zároveň kritizují kapitalistické vlastnictví, koncentraci ekonomické moci a námezdní práci.

Mezi těmito proudy existují styčné body — nedůvěra k centralizované moci, důraz na decentralizaci a dobrovolnost — ale také nepřekročitelné spory. Za libertariánský proto nelze automaticky označit každý protistátní, pravicový, bitcoinový nebo anarchistický projekt.

Historické kořeny

Liberalismus před rokem 1948

Český libertarianismus nevznikl až po pádu komunismu. Jeho hlubší historické kořeny lze najít již v intelektuálním prostoru někdejšího Rakouska-Uherska. Karel Havlíček Borovský hájil individuální odpovědnost, soukromé vlastnictví, decentralizaci i rovnost před zákonem a ostře odmítal socialistické myšlenky. Pro podobnost jeho argumentace s Frédéricem Bastiatem bývá někdy označován za „českého Bastiata“.

Významnou vazbu na pozdější rakouskou ekonomickou školu představoval moravský ekonom František Čuhel, průkopník ordinálního chápání mezního užitku. Do širší domácí tradice ekonomického liberalismu patřili také Alois Rašín nebo Rudolf Hotowetz.

Historickou návaznost podrobně mapují Josef Šíma a Tomáš Nikodým ve své studii Classical Liberalism in the Czech Republic. Autoři zároveň upozorňují, že nacistická okupace a následná komunistická diktatura tuto tradici téměř přerušily: část učenců odešla do exilu, svobodná společenská věda zanikla a liberalismus se stal zakázanou doktrínou.

Reformní ekonomové, disent a konec komunismu

V 60. letech se v Československu obnovila omezená debata o trhu, stále však uvnitř dobového socialistického rámce. Ekonomická reforma Oty Šika neusilovala o klasicky liberální řád, ale otevřela prostor pro otázky cen, podnikové autonomie a nefunkčnosti centrálního plánování. Po událostech Pražského jara však byla tato diskuse znovu tvrdě potlačena.

V 80. letech se ekonomové, disidenti a studenti setkávali na neoficiálních seminářích, překládali zakázané texty a diskutovali o obnově trhu. Důležitou roli sehrály bytové semináře i některá relativně tolerovaná pracoviště, zejména Prognostický ústav. Nešlo o jednotné libertariánské hnutí; vznikla zde však síť lidí, kteří po listopadu 1989 prosazovali soukromé vlastnictví, tržní ceny a odluku od centrálně plánovaného hospodářství.

Zakladatelské období po roce 1989

Liberální institut a překladová revoluce

Na podzim 1989 vznikla Liberální společnost F. A. Hayeka a 6. února 1990 byl formálně registrován Liberální institut, první český think-tank výslovně zaměřený na svobodný trh. Mezi jeho zakladatelské osobnosti patřili ekonomové Tomáš Ježek, Jiří Schwarz a Miroslav Ševčík. Institut spojoval akademickou práci, veřejnou debatu, vzdělávání studentů a bezprecedentní vydavatelskou činnost.

Jeho význam nelze měřit jen počtem politických doporučení. Po desetiletích cenzury v češtině prakticky chyběla základní literatura o fungování trhu. Institut proto vydal (nebo pomohl uvést) významná díla Miltona Friedmana, F. A. Hayeka, Ludwiga von Misese, Murrayho Rothbarda, Jamese Buchanana, Garyho Beckera a dalších autorů. Již v roce 1992 vyšel český překlad Friedmanovy knihy Svoboda volby, o rok později Kapitalismus a svoboda. Někteří světově známí ekonomové jako Friedman, Becker, Buchanan či Vernon Smith dokonce Česko osobně navštívili.

Transformace a rozporuplné dědictví

Privatizace, liberalizace cen a otevření zahraničnímu obchodu daly českému ekonomickému liberalismu na počátku 90. let mimořádnou společenskou váhu. Tomáš Ježek se přímo podílel na privatizaci, Václav Klaus popularizoval trh a soukromé vlastnictví v masové politice a řada lidí spojených s liberálními institucemi vstoupila do státní správy, akademie nebo médií.

Transformaci však nelze ztotožnit s realizací libertariánského programu. Stát zůstal rozsáhlý, privatizační proces byl politicky řízen a spolu s trhem vznikala nová regulace i nové dotační a klientelistické struktury. Václav Klaus byl pro popularizaci ekonomického liberalismu klíčový, jeho vládnutí i pozdější konzervativní postoje z něj však činí spíše rozporuplnou osobnost. Už během 90. let se tak těžiště hnutí začalo přesouvat z vysoké politiky zpět k think-tankům, školám a publicistice.

Druhá generace: internet, školy a nové organizace

V nultých a desátých letech 21. století začala vznikat druhá generace české libertariánské infrastruktury. Nebyla již soustředěna v jediné instituci, ale naopak vyrůstala v prostředí internetu, studentských spolků a levnějšího samonákladu.

Rakouská ekonomie a akademické zázemí

Jiří Schwarz vybudoval v první dekádě 21. století na Vysoké škole ekonomické silné zázemí pro rakouskou ekonomii a klasický liberalismus. Josef Šíma rozvíjel stejný směr publikačně a později jako rektor CEVRO Institutu. Na této škole se konala mezinárodní konference orientovaná na rakouskou ekonomii, politickou ekonomii a výzkum svobody, známá jako Prague Conference on Political Economy. Liberálně orientovaní akademici působili také na Anglo-American University a později na dalších českých vysokých školách.

České akademické prostředí se tím sice nestalo plošně libertariánským; na evropské poměry v něm ale vznikla viditelná síť učitelů a studentů obeznámených s Hayekem, Misesem, teorií veřejné volby a institucionální ekonomií. Studie Šímy a Nikodýma z roku 2015 tuto skupinu hodnotila jako početnou a názorově odlišitelnou od západního akademického hlavního proudu, nikoli však jako dominantní.

Mises.cz a Ludwig von Mises Institut

Kolem roku 2010 vznikl česko-slovenský projekt Mises.cz, který začal ve velkém publikovat články, překlady a knihy z oblasti rakouské ekonomie, anarchokapitalismu a libertariánské filosofie. Formální Ludwig von Mises Institut byl založen v srpnu 2011. Pořádal přednášky a konferenci Ludwig von Mises Akademie a zpřístupňoval bezplatně elektronické knihy.

Organizační uspořádání se později změnilo. Spolek Mises Institut ukončil činnost a většina aktivit přešla pod tehdejší Liberální institut; samotný web Mises.cz je od roku 2016 soukromou iniciativou Martina Urzy. Značka tak dnes neoznačuje jednu centrální organizaci, ale historicky propojený okruh webu, knih, akademie a lidí. Právě Mises.cz vychoval velkou část druhé generace českých anarchokapitalistických autorů a sjednotil českou i slovenskou scénu.

Students for Liberty CZ

Students for Liberty CZ vznikli v březnu 2013 jako studentská, nepolitická organizace propagující ekonomickou, společenskou a akademickou svobodu. Pořádají přednášky, Liberty Evenings, webináře a lokální setkání. V roce 2014 česká skupina získala mezinárodní ocenění Students for Liberty Group of the Year; podle Masarykovy univerzity tehdy působila na čtrnácti fakultách sedmi univerzit ve čtyřech městech.

Students for Liberty plní několik rolí současně: přivádějí nové lidi do hnutí, propojují české studenty se zahraničím a poskytují relativně širokou platformu, na níž se setkávají minarchisté, anarchokapitalisté i umírnění klasičtí liberálové. Jejich mezinárodní úspěch patří k nejsilnějším konkrétním dokladům nadprůměrné vitality české scény.

Dva instituty navazující na původní Liberální institut

Současnou scénu komplikuje spor o organizační kontinuitu původního Liberálního institutu. Dnes působí dvě samostatná tělesa, která se různým způsobem vztahují k tradici založené roku 1990:

Liberální institut používá původní název a uvádí historii od roku 1990. Pořádá Letní školu, vyhlašuje Den daňové svobody a uděluje výroční cenu. Jeho ředitelem je Jakub Kuneš.
Institut liberálních studií vznikl jako samostatná organizace v červenci 2020, do září 2024 rovněž vystupoval pod názvem Liberální institut a za svého programového předchůdce považuje původní instituci. Vede jej Martin Pánek; provozuje Misesovu akademii, vydává knihy, podcast a analýzy a vyhlašuje Den daňových poplatníků. Přejmenování vysvětluje na stránce Liberální institut mění název.

Anarchokapitalismus a Svobodný přístav

Nejviditelnější současnou podobou českého libertarianismu je anarchokapitalismus, jehož hlavním popularizátorem je Martin Urza. Publikoval více než tisíc internetových článků a natočil stovky přednášek, rozhovorů a diskusí. Jeho kniha Anarchokapitalismus z roku 2018 byla první původní českou knižní syntézou tohoto směru a je současně volně dostupná na internetu.

Kolem Urzy a jeho tehdejší manželky Terezy Urzové vyrostl Kanál Svobodného přístavu, vydavatelský a komunitní projekt Stoky svobodného přístavu. Tereza Urzová měla zásadní podíl na vydávání knih, produkci pořadů a organizaci komunity. Svobodný přístav propojil teoretická témata jako vlastnická práva, polycentrické právo, soukromou bezpečnost nebo svobodné bankovnictví s debatami o školství, drogách, zbraních, sexualitě, psychologii, mezilidských vztazích a osobním rozvoji.

Význam tohoto okruhu spočívá v přístupnosti a pravidelnosti. Zatímco think-tanky tradičně oslovovaly především ekonomy a studenty, Svobodný přístav vytvořil českou anarchokapitalistickou subkulturu s vlastním jazykem, osobnostmi, knihami a veřejnými debatami. Zároveň vyvolává kritiku za tendenci odvozovat velmi rozdílné společenské otázky z několika základních principů, zejména z vlastnictví a dobrovolnosti. Spory se vedou také o realistickou proveditelnost nestátního práva, přechod od současného systému a řešení externalit či sociální nouze.

K libertariánsky laděné internetové publicistice patří také dlouhodobě působící web D-FENS. Ten není organizací ani ideově čistým libertariánským médiem; svým odporem k regulaci, policejní a úřední svévoli a omezování automobilismu však ovlivnil část české protistátní blogosféry.

Kryptoanarchie, Bitcoin a paralelní společnost

Paralelní Polis

V roce 2014 otevřela umělecká skupina Ztohoven v pražských Holešovicích Paralelní Polis. Projekt spojil hackerspace, kavárnu přijímající kryptoměny, Institute of Cryptoanarchy, coworking a přednáškový prostor. Jeho název navazuje na disidentskou myšlenku Václava Bendy: místo pouhého tlaku na stát mají lidé vytvářet paralelní instituce fungující podle vlastních pravidel.

Paralelní Polis není jednoduše anarchokapitalistickým centrem. Setkávají se v ní hackeři, umělci, bitcoinisté, zastánci digitálního soukromí i lidé z tržně libertariánského prostředí. Její provoz bez veřejných dotací, důraz na kryptografii a snaha minimalizovat závislost na státu z ní však učinily nejznámější český praktický experiment na pomezí libertarianismu a kryptoanarchie. Mezinárodní Hackers Congress Paralelní Polis po řadu let přiváděl do Prahy stovky účastníků a řečníků.

Mezi zakladatelské osobnosti patří členové Ztohoven, Martin Leskovjan a slovenský hacker Pavol Lupták. Právě zde je dobře vidět česko-slovenský charakter domácí scény: personální, intelektuální a technologické vazby obou zemí jsou natolik silné, že český libertariánský ekosystém nelze zcela popsat v národních hranicích.

Bitcoinové prostředí

Česko je významným centrem bitcoinové infrastruktury a vzdělávání. Projekty jako SatoshiLabs/Trezor, Braiins a řada konferencí či komunit vytvořily prostředí, v němž se přirozeně diskutuje o nestátních penězích, soukromí a decentralizaci. Ekonom Dominik Stroukal, dřívější prezident českého Ludwig von Mises Institutu, patří k lidem, kteří propojili rakouskou teorii peněz s veřejnou debatou o kryptoměnách.

Liberland

Dne 13. dubna 2015 vyhlásili Vít Jedlička a Jana Markovičová na území Gornja Siga mezi Chorvatskem a Srbskem Svobodnou republiku Liberland. Projekt se hlásí k minimálnímu státu, dobrovolnému financování, nízké regulaci a v posledních letech také k blockchainovému řízení.

Liberland získal rozsáhlou mezinárodní publicitu a vybudoval síť stoupenců, diplomatických zástupců a digitálních občanů. Z hlediska mezinárodního práva však zůstává neuznaným mikrostátem: podle právní analýzy Chicago Journal of International Law jej jako stát neuznává žádný členský stát OSN a jeho nárok na území je sporný. Nejlépe je proto Liberland chápat jako politický, komunitní a technologický experiment.

Svobodné vzdělávání

Zapsaný spolek Svoboda učení působí od roku 2012 jako iniciativa na podporu sebeřízeného vzdělávání, nepovinné školní docházky a odluky vzdělávání od státu. Pořádá přednášky, vydává texty, propojuje rodiny a podporuje vznik prostředí, v nichž děti rozhodují o vlastním vzdělávání. Organizace nepřijímá státní ani evropské dotace.

Ne všichni příznivci sebeřízeného vzdělávání jsou libertariáni. Česká Svoboda učení je však s voluntaristickou scénou silně personálně i argumentačně propojena. Pro anarchokapitalisty představuje školství oblast, v níž je státní donucení zvlášť zřetelné: povinná docházka, centrální osnovy, licencování a nerovné postavení alternativních modelů.

Libertariáni v politice

Svobodní

Stranu svobodných občanů, dnes vystupující jako Svobodní, založil v únoru 2009 ekonom Petr Mach. Její původní program spojoval nízké daně, vyrovnané rozpočty, odpor k evropské centralizaci, deregulaci, osobní odpovědnost a ochranu soukromého vlastnictví. Strana se stala prvním trvalejším pokusem převést český pravicový libertarianismus do parlamentní politiky.

Největšího samostatného úspěchu dosáhla ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kdy Petr Mach získal mandát europoslance. Ve sněmovních volbách však Svobodní nikdy samostatně nepřekročili pětiprocentní hranici. Postupem času se uvnitř strany posílil libertariánský konzervatismus a témata národní suverenity. Vzniklo napětí mezi společensky liberálními členy, konzervativci a radikálními zastánci malého státu.

Od roku 2019 stranu vede Libor Vondráček, který se označuje za libertariánského konzervativce. Ve volbách roku 2025 byl zvolen poslancem na kandidátce SPD v rámci volební spolupráce několika pravicových stran. Svobodní se tak poprvé dostali do Poslanecké sněmovny, nikoli však na vlastní kandidátce. Spolupráce s národně konzervativními a populistickými subjekty je však uvnitř širší libertariánské scény kontroverzní.

Nevolte Urza.cz

Strana Nevolte Urza.cz vznikla před volbami roku 2021 jako anarchokapitalistický protest proti samotné logice zastupitelské politiky. Její celý název voliče žádá, aby jí nedávali hlas, a slibuje odmítnutí všech funkcí v případě jakéhokoli volebního úspěchu.

Smyslem projektu nebylo získat moc, ale využít bezplatný volební prostor k šíření myšlenky, že nikdo nemá morální právo vládnout druhým. Zároveň se stal performativním vyjádřením sporu uvnitř scény: mají se libertariáni snažit o postupné zmenšování státu skrze tradiční politickou cestu libertariáni, nebo je nutné, aby změna přišla odspoda a jakákoli účast v politice pouze legitimizuje donucovací aparát státu?

Voluntia

Voluntia byla registrována v dubnu 2025 jako výslovně libertariánská politická strana. Hlásí se k osobní svobodě a odpovědnosti, výraznému zmenšení státu, deregulacím, nízkým daním, legalizaci konopí a privatizaci části státního majetku. Vede ji Tomáš Roud a část jejího zázemí vyrostla ze Students for Liberty.

Ve sněmovních volbách roku 2025 získala podle oficiálních výsledků 7 375 hlasů, tedy 0,13 procenta. Výsledek potvrdil, že pro ideově čistou libertariánskou nabídku existuje v Česku aktivní, ale malá voličská základna. Voluntia je zatím příliš mladá na hodnocení dlouhodobého významu; představuje však novou alternativu k národně konzervativnímu směřování Svobodných i k anti-politické strategii Urzovy strany.

Levicově libertariánská a anarchistická větev

Úplná mapa českého libertarianismu musí zahrnout také sociální anarchismus. Anarchistická federace vznikla v roce 1995 jako Československá anarchistická federace a navázala na starší domácí anarchistickou tradici. Prosazuje samosprávu zdola, federalismus, solidaritu a odstranění hierarchické moci. Česká anarchistická scéna provozuje nakladatelství, časopis Existence, lokální skupiny a Anarchistický festival knihy.

Pravicoví libertariáni a sociální anarchisté se shodnou v kritice státu, policejního násilí, cenzury nebo militarismu jen v některých situacích. Rozcházejí se v samotném pojetí svobody. Anarchokapitalisté považují dobrovolnou směnu a soukromé vlastnictví za základ svobodné společnosti; sociální anarchisté namítají, že velké majetkové nerovnosti a závislost na zaměstnavateli mohou vytvářet faktickou nadvládu i bez státu. V české praxi proto jde spíše o dvě sousední scény s občasnými průniky než o jednotné hnutí.

Specifika české scény

Překlady a vzdělávání

Od roku 1990 vznikl v poměru k velikosti jazykového trhu mimořádně rozsáhlý soubor překladů liberální a libertariánské literatury. Dostupnost Hayeka, Misese, Friedmana, Rothbarda, Bastiata a dalších autorů vytvořila společný intelektuální základ. Letní školy, Misesova akademie, univerzitní semináře a Students for Liberty umožnily opakovaně vyrůstat novým generacím organizátorů.

Propojení teorie s praxí

Česká scéna nezůstala jen u politických programů. Paralelní Polis testovala používání kryptoměn a soukromé financování kulturní instituce; Svoboda učení podporuje sebeřízené vzdělávání; Liberland experimentuje s digitálním občanstvím a správou; bitcoinové firmy a komunity vyvíjejí nástroje osobní měnové suverenity.

Silná digitální stopa

Weby Mises.cz, D-FENS Stoky a Kanál Svobodného přístavu, podcasty institutů a sociální sítě umožnily scéně obejít tradiční média. Dlouhé rozhovory a přednášky vytvořily publikum ochotné zabývat se i abstraktními otázkami práva, peněz a politické legitimity.

Česko-slovenský a mezinárodní charakter

Mises.cz byl od počátku česko-slovenský, u zrodu Paralelní Polis stáli Češi i Slováci a studentské či bitcoinové sítě fungují přes hranice. Prague Conference on Political Economy, Students for Liberty, Hackers Congress a Liberland přivedly českou scénu do přímého styku se světovým hnutím. Tento mezinárodní dosah je významnější než počet členů domácích politických stran.

Výrazné osobnosti česko-slovenské libertariánské scény

Daniel Steigerwald
Dominik Stroukal
Gabriela Boček Ježková
Jakub Vejmola (Kicom)
Jan Skalický
Josef Šíma
Marek Palatinus (Slush)
Martin Pánek
Martin Urza
Pavol Lupták
Petr Jaroš (D-FENS)
Roman Týc
Štěpán Drábek
Tereza Urzová
Teri Paul
Timofej Kožuchov
Tomáš Roud
Vladimír Krupa
Vít Jedlička

Projekty spojené s libertariánskou scénou

Zrzka a matfyzák