Ludwig von Mises

Ludwig Heinrich Edler von Mises
Narození	29. září 1881 Lemberg (dnešní Lvov), Rakousko-Uhersko (dnešní Ukrajina) 🇺🇦
Úmrtí	10. října 1973 New York City, USA 🇺🇸
Instituce	University of Vienna (1919–1934) Institut Universitaire de Hautes Études Internationales (1934–1940) New York University (1945–1969)
Pole působení	ekonomie, praxeologie, sociální filozofie, historie, logika
Alma mater	Universität Wien
Vlivy	Carl Menger, Max Weber, Immanuel Kant, Frédéric Bastiat
Oponoval	Karl Marx, Friedrich Engels
Ovlivnil	Friedrich August von Hayek, Murray Newton Rothbard, Milton Friedman
Známý díky	praxeologie, Lidské jednání: pojednání o ekonomii (kniha), Byrokracie (kniha), Socialismus (kniha)
„Pro civilizaci neexistuje nebezpečnější hrozba než vláda složená z neschopných, zkorumpovaných nebo podlých lidí. Nejhorší zla, která lidstvo kdy muselo snášet, způsobily právě špatné vlády.“ Omnipotent Government: The Rise of the Total State and Total War, 1944

Ludwig von Mises (29. září 1881 – 10. října 1973) byl rakouský a později americký ekonom, sociální filosof a jeden z klíčových představitelů rakouské ekonomické školy. Proslul rozpracováním teorie peněz a hospodářských cyklů, kritikou socialismu a státních zásahů do hospodářství, důkazem nemožnosti ekonomické kalkulace v socialistickém zřízení & obhajobou klasického liberalismu. Ekonomii pojímal jako součást obecnější vědy o účelovém lidském jednání, kterou sám označoval jako praxeologii. Jeho nejobsáhlejším spisem je Lidské jednání z roku 1949.

Ústředním tématem Misesova myšlení je otázka, zda a jak mohou miliony lidí s odlišnými cíli, znalostmi a schopnostmi úspěšně spolupracovat bez jednotného hospodářského velení. Odpověď hledal v soukromém vlastnictví, dělbě práce, směně a tržních cenách. Trh pro něj nebyl pouze místem obchodování, ale sítí k přenosu informací a procesem, v němž lidé průběžně přizpůsobují své jednání potřebám ostatních.

Mises ovlivnil zejména Friedricha Augusta von Hayeka, Murrayho Rothbarda a další představitele liberálního a libertariánského myšlení. Jeho dílo nicméně nelze jednoduše ztotožnit s anarchokapitalismem: na základě jeho obhajoby omezeného státu jej lze dnešním pohledem považovat za minarchistu. Mises byl též obhájcem demokracie a své politické závěry opíral především o důsledky společenských institucí pro mírovou spolupráci a prosperitu.

Život a intelektuální vývoj

Mládí & studia

Mises se narodil do židovské rodiny v někdejším Lembergu (dnešní Lvov) na území rakousko-uherské Haliče. Pocházel z intelektuálních a zámožných šlechtických poměrů a měl dva mladší bratry – Karla a Richarda. Karl zemřel v útlém věku na spálu, zatímco z Richarda se později stal vážený matematik a fyzik a člen tzv. Vídeňského kroužku. Matka Adele, rozená Landauová, byla neteří Joachima Landaua, poslance rakouské Liberální strany. Otec Arthur pracoval jako stavební inženýr u černovické železniční společnosti v Lembergu, přičemž rodové bohatství bylo použito na spolufinancování výstavby železnic.

Ještě během Misesova dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde Ludwig získal klasické humanitní vzdělání. Ve svých dvanácti letech uměl plynně mluvit německy, rusky, polsky a francouzsky, rozuměl ukrajinsky a ovládal latinu ve čteném textu. V roce 1900 začal Ludwig studovat na místní Vídeňské univerzitě, kde se začaly formovat jeho ekonomické názory. Pod vlivem četby Carla Mengera se postupně vzdal svého původně socialistického smýšlení a k jeho liberální orientaci přispěla i účast na seminářích Eugena von Böhm-Bawerka. Od těchto autorů převzal důraz na subjektivní hodnocení užitku a mezní užitek, roli kapitálu a časovou strukturu výroby. V roce 1906 Mises úspěšně odpromoval a stal se tak doktorem práv. První práci získal u rakouské finanční správy, kde zblízka poznal fungování byrokracie, o které později psal.

Ekonom, poradce a učitel

Významnou část profesního života spojil s Rakouskou obchodní a průmyslovou komorou, kde se jakožto poradce zabýval hospodářskou politikou. Práce ho přiváděla ke konkrétním otázkám měny, veřejných financí a hospodářské obnovy. Vedle teoretického psaní tak získával zkušenosti s fungováním politických a správních institucí. Za první světové války sloužil u dělostřelectva v rakousko-uherské armádě a působil jako ekonomický poradce ministerstva války.

Po válce vystupoval proti inflačnímu financování státu a proti socialistické přestavbě hospodářství. Vídeňská univerzita připomíná jeho poradní roli při měnové stabilizaci v roce 1922. Jeho vliv se však neomezoval na úřední či univerzitní působení. Soukromý seminář, který vedl ve Vídni, navštěvovali mimo jiné Friedrich August von Hayek, Gottfried Haberler a Oskar Morgenstern. Seminář se stal významným místem diskusí o ekonomii a společenských vědách.

Ženeva, emigrace a americká éra

Roku 1934 odešel Mises do Ženevy, kde se v roce 1940 stal profesorem Vysoké školy pro mezinárodní studia a rozvoj (Hochschulinstitut für internationale Studien und Entwicklung). Ve Švýcarsku se také oženil s bývalou herečkou Margit Herzfeld Serényovou. Kvůli svému židovskému původu a odporu k nacismu byl přímo ohrožen vývojem ve střední Evropě; po anšlusu Rakouska ztratil své postavení na Vídeňské univerzitě a roku 1940 emigroval i s manželkou a dcerou do Spojených států. Za pomoci Rockeffelerovy nadace našel nové útočiště v New Yorku a začal vyučovat na místní univerzitě, na níž setrval až do roku 1969, kdy odešel do penze.

Během svého působení na univerzitě se přechodně věnoval měnovým otázkám pro panevropské hnutí, jehož předním zastáncem byl Richard von Coudenhove-Kalergi, Misesův kolega z univerzity a rovněž rakouský exulant. V roce 1947 se stal spoluzakladatelem tzv. Montpelerinské společnosti, mezinárodního sdružení liberálních ekonomů, které vzniklo na popud Friedricha von Hayeka. Kromě toho Mises pokračoval ve své seminární činnosti a vydal celou řadu významným knih, zejména Lidské jednání, Antikapitalistickou mentalitu nebo Teorii a historii.

V jistém období udržoval Mises kontakt s filozofkou a spisovatelkou Ayn Rand, zakladatelkou objektivismu a autorkou Atlasovy vzpoury. Mises její dílo chválil, stejně jako ona pozitivně hodnotila jeho akademickou a výzkumnou činnost. Jejich názory se ovšem rozcházely v otázce morálních základů kapitalismu, a tak byl jejich vztah poznamenán četnými neshodami.

Závěr života & posmrtný odkaz

Roku 1962 obdržel Mises na půdě rakouského velvyslanectví ve Washingtonu D.C. rakouský Čestný odznak za vědu a umění za svůj přínos pro politickou ekonomii. Zemřel 10. října 1973 v New Yorku ve věku 92 let, nedlouho po svém odchodu na odpočinek. Misesovy ostatky jsou pohřbeny na hřbitově Ferncliff Cemetery v Hartsdale ve státě New York. Univerzita Grove City College uchovává dodnes archiv Misesových nepublikovaných prací, které čítají až 20 tisíc stran. Jeho osobní knihovna byla dle přání vyjádřeného v závěti předána univerzitě Hillsdale College.

Hlavní myšlenky & specifika přístupu

Praxeologie: ekonomie jako věda o lidském jednání

Mises vycházel z toho, že lidé jednají účelově: pokoušejí se neustále nahrazovat své stávající rozpoložení preferovaným stavem, který jim přinese vyšší míru uspokojení. V rámci tohoto zájmu pak vybírají cíle a prostředky, rozhodují se mezi možnostmi a při každé volbě se dle nákladů obětovaných příležitosti zároveň něčeho vzdávají. Ekonomie v Misesově má zkoumat a popisovat souvislosti takového jednání, nikoli určovat, jaké cíle by lidé měli mít. Preferoval tedy deskriptivní přístup před přístupem normativním.

Účelovost jednání samozřejmě neznamená neomylnost ani dokonalou informovanost. Člověk může použít neúčinný prostředek nebo jednat na základě pověry. Lidské jednání přesto vždy sleduje nějaký cíl a jedinec volí ty cesty a způsoby, které subjektivně vnímá jako nejlepší možné. Cílem přitom nemusí být peníze: přátelská výpomoc, náboženská činnost nebo dobrovolná oběť spadají do stejného obecného rámce. Misesův jednající člověk proto zcela jistě není totožný s karikaturou sobce maximalizujícího finanční výnos.

Mises byl přesvědčen, že základní ekonomické vztahy jsou poznatelné logickou analýzou jednání. Historická data podle něj sama nedokážou izolovat univerzální hospodářské zákony, protože zachycují souběh mnoha neustále se měnících okolností. Tento důraz na apriorní teorii představuje jednu z ústředních a nejvýraznějších součástí jeho díla.

Metodologický individualismus

Společenské jevy je podle Misese nutné vysvětlovat prostřednictvím jednání konkrétních lidí. Personifikované výroky typu „stát rozhodl“ nebo „národ požaduje“ považoval za zavádějící zkratky pro činnost osob, které jednají v mezích institucionální role nebo se ztotožňují s určitou skupinou. Mises tím nepopíral existence institucí či společenských vazeb a chápal, že jazyk, právo, tradice a organizační struktury jednání výrazně ovlivňují. Podotýkal nicméně, že tyto fenomény či entity nemají vlastní mysl oddělenou od lidí, kteří je vytvářejí a udržují v chodu. Metodologický individualismus je tedy především způsob vysvětlování společenských procesů.

Trh, podnikání & spotřebitelé

Tržní řád podle Misese spojuje rozhodování o výrobě s poptávkou prostřednictvím cen, zisků a ztrát. Podnikatel skrze svou činnost odhaduje budoucí potřeby, nakupuje výrobní prostředky a opakovaně při tom riskuje, že jeho očekávání budou chybná. Ziskovost podnikání je odměnou za úspěšné odhady, zatímco ztráta signalizuje, že spotřebované zdroje a vynaložené prostředky nebyly z hlediska tržních ocenění využity úspěšně. Účetní výsledek podniku nicméně není univerzálním měřítkem morálního dobra, pouze odrazem subjektivních preferencí spotřebitelů.

Mises hovořil o tzv. spotřebitelské svrchovanosti: podle tohoto konceptu nemají výrobci záruku příjmů a musejí se neustále přizpůsobovat nákupním rozhodnutím zákazníků. Jde o popis závislosti podnikání na poptávce, nikoli o tvrzení, že všichni lidé mají stejnou kupní sílu nebo že každá lidská potřeba získá na trhu stejné zastoupení.

Ekonomická kalkulace a kritika socialismu

Nejznámější Misesova námitka proti socialismu a jeho centrálnímu plánování se týká ekonomické kalkulace. Jestliže výrobní prostředky vlastní jediná společensko-mocenská autorita a nedochází k plnohodnotné tržní směně, nemůže docházet ke vzniku tržních cen. Bez systému cen nicméně pak plánovač postrádá prostředek, kterým by srovnával hospodářskou nákladnost různých výrobních postupů.

Technické a technologické znalosti umožňují určit, z jakých materiálů a jakými metodami lze postavit například most. Samy o sobě ale neřeknou, která z proveditelných variant vede k nejefektivnějšímu využití zdrojů, které nejméně omezuje jiné žádoucí využití oceli, betonu, práce, strojů a dalších zdrojů a prostředků nutných pro realizaci projektu. Peněžní kalkulace umožňuje tyto různorodé vstupy porovnávat, což je v praxi užitečným nástrojem pro posuzování hospodárnosti odlišných alternativ v rozsáhlé dělbě práce a nakládání se vzácnými zdroji.

Peníze a hospodářský cyklus

Mises zapojil peníze do subjektivní teorie hodnoty: lidé je podle něj drží zejména proto, že očekávají jejich budoucí směnitelnost. Jeho regresní teorém vysvětluje návaznost dnešní poptávky po penězích na jejich předchozí kupní sílu a vznik původního peněžního ocenění spojuje s dřívějším nepeněžním využitím daného statku.

V teorii hospodářského cyklu zdůraznil úvěrovou expanzi, která snižuje úrokové sazby pod úroveň odpovídající výši dobrovolných úspor napříč společností. Podnikatelé pak mohou zahajovat dlouhodobé projekty, pro něž ve skutečnosti chybí dostatek volných zdrojů. Následná krize odhaluje nesoulad mezi investičními plány a možnostmi jejich úspěšné realizace.

Podle této teorie tedy ekonomické krize vznikají tehdy, když centrální banky uměle stlačují úrokové sazby, což následně vede ke špatným investicím a podnikatelskému rozhodování. Tuto teorii dále rozvíjel Friedrich August von Hayek.

Kritika intervencionismu

Intervencionismem Mises označoval soustavu zásahů, která sice formálně zachovává soukromé vlastnictví, ale zároveň omezuje rozhodování vlastníků prostřednictvím příkazů a zákazů. Tvrdil, že zásah často vyvolá důsledky odporující původnímu záměru jeho zastánců a vytvoří tlak na další doplňující regulaci.

Modelovým příkladem je cenový strop pod úrovní, která by vyrovnávala nabídku a poptávku. Vyvolaný nedostatek může vést k zavedení přídělového systému, subvencím nebo příkazům výrobcům. Řetězec zásahů pak postupně rozšiřuje státní rozhodování. Jde o Misesovu argumentaci o dynamice regulací, nikoli o nevyhnutelnou zákonitost. Státní zásahy je možné odvolat nebo pozměnit obsah konkrétních politik. Překážkou v nápravě nefunkčních či neefektivních rozhodnutí nicméně často bývá přítomnost tzv. ráčnového efektu.

Liberalismus, stát a mír

Mises obhajoval soukromé vlastnictví a smluvní svobodu především jako podmínky produktivní společenské spolupráce. Nezakládal jejich obhajobu na stejné teorii přirozených práv, ke které s později odkazoval Rothbard. Jeho argumentace byla převážně konsekvencialistická: instituce posuzoval podle toho, zda umožňují lidem mírovou spolupráci a poklidný život. Obhajoval omezený stát a demokratickou výměnu vlády. Na poli mezinárodních vztahů pak zdůrazňoval svobodný obchod a vzájemný prospěch národů.

Stěžejní knihy a práce

Následující přehled uvádí roky prvního vydání původních děl. U méně známých titulů slouží české názvy jako orientační překlad; nemusejí odpovídat názvu konkrétního českého vydání. Vedle knih je zařazena i zásadní studie o socialistické kalkulaci.

Teorie peněz a úvěru (Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel)

První velká Misesova teoretická práce propojuje peněžní teorii s vysvětlováním hodnoty a směny. Rozebírá funkce peněz, jejich kupní sílu, poptávku po peněžních zůstatcích a vztah mezi penězi, bankami a úvěrem. Známou součástí je regresní teorém, nastíněný výše.

Kniha rozlišuje peníze, peněžní substituty a nekryté oběžné prostředky. Ukazuje, proč rozšíření úvěru nelze jednoduše ztotožnit s růstem skutečných úspor. Obsahuje také základ pozdější rakouské teorie hospodářského cyklu.

Význam díla spočívá ve snaze vysvětlit peněžní hospodářství pomocí stejných principů individuálního rozhodování jako ostatní ekonomické jevy. Pozdější vydání byla rozšiřována, takže ne všechny pasáže běžně dostupných anglických edic pocházejí skutečně z roku 1912, kdy vyšla původní publikace.

Národ, stát a hospodářství (Nation, Staat und Wirtschaft)

Kniha reaguje na první světovou válku a rozpad habsburské monarchie. Mises zkoumá vztahy mezi jazykem, národní identitou, politickými hranicemi a hospodářskou politikou. Zvláštní pozornost pak věnuje problémům smíšených území, kde vláda jedné národní skupiny může podřizovat ostatní.

Propojuje nacionalismus s rozsahem státní moci. Čím více stát rozhoduje o hospodářských příležitostech a životních podmínkách, tím větší význam má pro jednotlivé skupiny ovládnutí jeho aparátu. Konflikt o politickou nadvládu tak získává přímý hospodářský obsah.

Alternativu hledá v principu sebeurčení, liberalismu a mezinárodní dělbě práce. Odmítá představu, že národní blahobyt nutně vyžaduje dobývání území. Kniha rozšiřuje jeho ekonomické uvažování směrem k politické teorii a vysvětlení války.

Ekonomická kalkulace v socialistickém společenství (Die Wirtschaftsrechnung im sozialistischen Gemeinwesen)

Původně časopisecká studie, později často publikovaná samostatně, zahájila jednu z nejvýznamnějších ekonomických debat 20. století. Mises v ní formuloval námitku, že zrušení tržní směny výrobních prostředků odstraňuje jejich peněžní ceny, a tím také základ ekonomické kalkulace.

Zdůrazňuje rozdíl mezi znalostí fyzického množství statků a znalostí jejich relativního hospodářského významu. Soupis tun železa, hodin práce či hektarů půdy ještě neumožňuje rozhodnout, jaká kombinace má být použita pro určitou výrobu. Ani existence peněz na trhu spotřebního zboží sama neřeší ocenění kapitálových statků, s nimiž se neobchoduje. Studie přesunula diskusi od morální žádoucnosti socialismu k otázce jeho institucionální uskutečnitelnosti. Rozsáhlejší zpracování následovalo v knize Socialismus.

Socialismus: Ekonomická a sociologická analýza (Die Gemeinwirtschaft; Socialism: An Economic and Sociological Analysis)

Jedno z Misesových klíčových děl rozšiřuje kritiku socialistické kalkulace do celkové analýzy společenského uspořádání. Zkoumá vlastnictví, výrobu, rozdělování, pracovní motivaci i různé socialistické programy. Vedle marxismu se věnuje také jiným podobám kolektivistického myšlení.

Mises koketuje s představou, že společenské vlastnictví samo odstraní konflikty zájmů. Zabývá se také tvrzením o historické nevyhnutelnosti socialismu a otázkou, jakou úlohu hrají ve společenském vývoji ideje. Dělbu práce chápe jako zdroj spolupráce, kterou mohou ideologické a politické zásahy narušovat.

Kniha není pouze ekonomickou studií v úzkém smyslu. Obsahuje rozsáhlé historické, sociologické a kulturní soudy, jejichž přesvědčivost je třeba posuzovat izolovaně. Přijetí argumentu o významu cen například automaticky neznamená přijetí všech autorových subjektivních názorů o náboženství či historii.

→ Více v samostatném hesle

Liberalismus

Zatímco Socialismus rozvíjí především kritiku, Liberalismus předkládá pozitivní politický program. Mises obhajuje soukromé vlastnictví výrobních prostředků, rovnost před zákonem, toleranci, svobodnou směnu a omezenou vládu. Liberalismus zde znamená klasickou tradici, nikoli pozdější americké užívání slova pro politiku sociálního státu.

Kniha řeší domácí i zahraniční politiku a vztah mezi svobodou a demokratickými institucemi. Významnou roli přisuzuje míru: rozsáhlá dělba práce podle Misese vyžaduje spolupráci překračující politické hranice. Jde o jedno z nejpřístupnějších shrnutí jeho politického myšlení. Současně obsahuje kontroverzní hodnocení tehdejšího fašismu, jemuž je níže věnována samostatná pasáž.

Kritika intervencionismu (Kritik des Interventionismus)

Soubor studií zkoumá politiku, která se pokouší zaujmout prostřední pozici mezi tržním hospodářstvím a socialismem. Mises posuzuje zásahy podle toho, zda mohou dosáhnout cílů, které jim přisuzují jejich vlastní zastánci.

Jádrem je tvrzení, že změna cen nebo výrobních podmínek vyvolaná příkazem nezruší vzácnost zdrojů ani alternativní náklady. Může změnit chování výrobců a spotřebitelů způsobem, který původní problém nadále zhorší. Politici pak stojí před rozhodnutím zásah zrušit, nebo pokračovat dalšími opatřeními.

Epistemologické problémy ekonomie (Grundprobleme der Nationalökonomie)

Tato práce objasňuje, jaké poznání může ekonomie poskytovat a čím se odlišuje od historie a přírodních věd. Mises obhajuje možnost obecné teorie jednání a polemizuje s názorem, že hospodářské poznatky mohou být pouze popisem jednotlivých historických situací. Zabývá se také subjektivní hodnotou, vztahem prostředků a cílů a hodnotovou neutralitou vědeckého zkoumání. Ekonom podle něj může posoudit vhodnost určitého prostředku pro dosažení cíle, ale z odborného postavení ještě neplyne právo určovat konečné hodnotové preference ostatních.

Dílo poskytuje metodologické zázemí pozdějšího Lidského jednání. Je určeno především čtenářům, kteří chtějí porozumět tomu, proč Mises přikládal logické argumentaci větší autoritu než statistickému odvozování ekonomických zákonů.

Byrokracie (Bureaucracy)

Mises rozlišuje ziskové řízení a byrokratické řízení. V podniku lze rozhodování dílčích jednotek posuzovat podle peněžních nákladů a výnosů, zatímco u státního úřadu tento společný ukazatel často chybí; jeho činnost musí být vymezena pravidly, rozpočtem a hierarchickým dohledem.

Kniha není pouhou stížností na neschopné úředníky. Mises uznává, že pro některé úkoly státu je byrokratické řízení nezbytné. Pravidla navíc omezují svévoli lidí, kteří disponují donucovací mocí. Problém vidí v rozšiřování tohoto způsobu řízení do oblastí, kde může dostatečně dobře fungovat tržní kalkulace. Rozebírá také vliv regulací na soukromé podniky a riziko, že jejich úspěch začne záviset více na vztazích s úřady než na zákaznících. Jeho hlavní otázkou není, zda mají organizace adekvátní předpisy, ale otázka jak získávají zpětnou vazbu a komu jejich vedení odpovídá za výsledky.

→ Více v samostatném hesle

Všemocná vláda (Omnipotent Government: The Rise of the Total State and Total War)

Kniha vznikla za druhé světové války a zkoumá nástup nacismu, etatismu a agresivního nacionalismu. Mises odmítá vysvětlovat nacismus vrozenými vlastnostmi německého národa; sleduje vývoj idejí a institucí, které oslabovaly liberalismus a rozšiřovaly státní kontrolu.[20]

Významnou roli přisuzuje hospodářskému nacionalismu. Jestliže stát chápe prosperitu jako ovládání zdrojů uzavřeného území, může snadněji přijmout expanzi jako cestu k bohatství. Volný obchod naopak umožňuje získávat zahraniční statky bez dobývání cizích zemí.

Nacistické hospodářství Mises označuje za formu socialismu, protože státní příkazy podle něj převážily nad reálnou rozhodovací pravomocí nominálních vlastníků. Jde o jeho specifické ekonomické vymezení podle faktické kontroly výroby; nelze je bez vysvětlení zaměňovat za totožnost nacismu se všemi politickými proudy označovanými jako socialistické.[20]

Lidské jednání: Pojednání o ekonomii (Human Action: A Treatise on Economics)

Misesovo hlavní systematické dílo spojuje metodologii, obecnou ekonomickou teorii a analýzu hospodářské politiky. Navazuje na dřívější německý spis Epistemologické problémy ekonomie z roku 1940, ale představuje přepracované a rozšířené pojednání.

Mises Postupuje od základních kategorií jednání přes společenskou spolupráci a peněžní kalkulaci k cenám, kapitálu, úroku, podnikání, mzdám, penězům a hospodářským cyklům. Následuje rozbor socialismu a různých forem státních zásahů. Jednotlivá témata jsou zasazena do společného rámce rozhodování v podmínkách nejistoty.

Kniha zároveň ukazuje, že ekonomie pro Misese není pouze naukou o penězích – týká se i způsobů, jakými lidé využívají omezené prostředky k dosažení různých cílů. Tržní směna je v tomto kontextu významnou, nikoli však jedinou podobou tohoto jednání.

Význam Lidského jednání spočívá především v rozsahu a propojenosti výkladu. Je to nejúplnější pramen k Misesovu systému, jehož jednotlivé části lze přijímat či kritizovat odděleně; souhlas s jeho teorií podnikání například sám o sobě nevyžaduje přijetí jeho epistemologie.

→ Více v samostatném hesle

Antikapitalistická mentalita (The Anti-Capitalistic Mentality)

Krátká polemická kniha se ptá, proč kapitalismus vyvolává odpor navzdory materiálnímu růstu, který mu Mises připisuje. Zkoumá frustraci z osobního neúspěchu, závist, postavení intelektuálů a rozpor mezi kulturní prestiží a tržním příjmem.

Podle jeho výkladu může společnost otevřená vzestupu působit psychologicky bolestivě: člověk nemůže svůj neúspěch vždy vysvětlovat nepřekročitelným stavovským postavením, zatímco kritika systému mu může nabídnout alternativní a snadno akceptovatelné vysvětlení vlastního zklamání. Mises tuto perspektivu vztahuje také na literaturu a kulturní prostředí. Knihu je vhodné číst jako interpretační esej, nikoli jako empirickou studii a psychologickou analýzu odpůrců kapitalismu.

Teorie a historie (Theory and History: An Interpretation of Social and Economic Evolution)

Mises zde rozpracovává vztah mezi obecnou teorií jednání a porozuměním konkrétním dějinám. Obhajuje metodologický dualismus: lidské jednání nemůžeme vysvětlovat stejným způsobem jako pohyb neživých objektů, protože potřebujeme rozumět významům, záměrům a očekáváním.

Historik podle tohoto přístupu využívá teorii, ale samotná teorie mu neřekne, jakou přesnou váhu měla jednotlivá rozhodnutí v konkrétní události. K tomu potřebuje interpretaci pramenů a porozumění jednajícím lidem.

Kniha polemizuje s materialistickými výklady dějin, historickým determinismem a představou, že různé třídy či skupiny mají zásadně odlišné logické struktury myšlení. Současně zdůrazňuje význam idejí pro společenskou změnu. Patří k Misesovým nejvýznamnějším příspěvkům mimo úzce vymezenou ekonomickou teorii.

Nejzazší základ ekonomické vědy (The Ultimate Foundation of Economic Science: An Essay on Method)

Poslední Misesova autorská kniha se vrací k filosofickým základům ekonomie. Obhajuje poznávací význam kategorie jednání a kritizuje přenášení metod přírodních věd do zkoumání lidské společnosti bez ohledu na odlišnost předmětu.

Mises zdůrazňuje, že samotná pozorování nejsou soběstačná: jejich výběr i interpretace předpokládají pojmy a teoretické vztahy. Ekonomické poznání podle něj nelze redukovat na hledání statistických pravidelností mezi agregovanými veličinami.

Text představuje závěrečnou obhajobu jeho metodologického programu. Pro čtenáře je užitečný zejména jako objasnění toho, proč Mises nepovažoval praxeologii za soubor hypotéz ověřovaných stejným způsobem jako experimentální přírodovědné teorie.

Hospodářská politika: Myšlenky pro dnešek a zítřek (Economic Policy: Thoughts for Today and Tomorrow)

Posmrtně vydaný soubor vychází ze šesti přednášek, které Mises pronesl v Buenos Aires v roce 1959. Soubor slouží jako stručný vstup do jeho hospodářskopolitického myšlení. Přednášky se věnují kapitalismu, socialismu, intervencionismu, inflaci, zahraničním investicím a vztahu politiky k idejím.

Oproti jiným rozsáhlým teoretickým knihám je výklad knihy čtenářsky přístupnější a orientovaný na praktické otázky. Mises zde vysvětluje svůj pohled na zvyšování životní úrovně, hromadění kapitálu a hospodářské důsledky politických rozhodnutí. Zahraniční investice zde například představuje jako prostředek, který umožňuje chudším zemím využívat kapitál vytvořený jinde.

Kritika a sporné otázky

Lze ekonomickou teorii odvodit čistě z logiky jednání?

Misesův metodologický program vyvolává otázku, jak daleko lze dojít od obecného tvrzení o účelovém jednání ke konkrétním závěrům o fungování hospodářství. Kritik může uznávat, že lidé volí prostředky k cílům, a současně pochybovat, zda z tohoto východiska bez dalších předpokladů plyne dostatečně určitá teorie cen, úroku nebo regulací.

Americký ekonom Bryan Caplan například napadá odmítání některých standardních nástrojů ekonomie a příliš silné oddělení teorie od empirického testování v misesovsko-rothbardovské tradici.

Zatímco misesovská tradice například chápe volbu varianty A namísto dostupné varianty B jako praktickou demonstraci reálné preferenci A před B, Caplan namítá, že taková interpretace vylučuje možnost volby mezi rovnocennými alternativami. Pokud se například chce člověk napít a stojí před ním dvě sklenice vody, jejichž obsah, množství i další relevantní vlastnosti hodnotí rovnocenně, pak je jeho volba spíše náhodná a nevyjadřuje skutečnou preferenci. Námitka tedy míří na možnou záměnu výběru a hodnocení preference. Nevyvrací misesovskou účelovost jednání, ilustruje ovšem, že účelové jednání lze popsat i modelem, který připouští rovnocenné alternativy.

Rakouští autoři nicméně tuto námitku řeší; Hans-Hermann Hoppe podotýká, že indiference mezi prostředky může existovat současně s preferencí cíle před jiným výsledkem. V modelovém příkladu to lze chápat tak, že výběr jedné ze sklenic skutečně nemusí znamenat, že ji aktér hodnotí pozitivněji než druhou. Rozhodně to ovšem znamená, že alternativu napít se preferuje před alternativou zůstat žíznivý. Levá či pravá sklenice je pouze zaměnitelným prostředkem a konkrétní strana vůbec není součástí výběru, na kterém aktérovi při rozhodování záleží. Touto odpovědí Hoppe vysvětluje, že volba konkrétního prostředku nemusí dokazovat jeho vyšší hodnocení oproti všem ostatním a účelové jednání pouze vyjadřuje preferenci na úrovni, která odpovídá hlavnímu záměru aktéra.

Spor o socialistickou kalkulaci

Oskar Lange a další zastánci tzv. tržního socialismu reagovali návrhy, podle nichž by plánovací orgán upravoval administrativní ceny na základě přebytků a nedostatků. Podniky by měly respektovat určitá pravidla hospodaření a systém by napodoboval některé funkce trhu při společenském vlastnictví výrobních prostředků. Mises takové řešení nicméně nepokládal za rovnocennou náhradu skutečné soutěže vlastníků a podnikatelů. Nevyřešenou otázkou tak zůstává, zda lze cenový mechanismus oddělit od institucí, v nichž ceny vznikají, zejména od investičního rozhodování, rizika a odpovědnosti za ztrátu.

Dosah a omezení teorie hospodářského cyklu

Kritici Misesovy teorie hospodářského cyklu se ptají například na to, proč podnikatelé opakovaně interpretují levnější úvěr jako známku dostatečných reálných úspor, jestliže vědí o rizikách měnové politiky. Bryan Caplan zpochybňuje také vysvětlovací sílu některých částí rakouského popisu následné recese.

Na pozdější výtky již samotný Mises nemohl odpovědět, pozdější rakouští ekonomové však odpovědi poskytli. Argumentují, že ačkoli podnikatelé mnohdy mají povědomí o měnové politice, roli hraje i nedostatek informací, individuální rozdíly mezi jednotlivci a motivace svézt se na rostoucí ekonomické bublině.

• Ekonom Roger W. Garrison například konstatuje, že podnikatel může správně identifikovat dlouhodobou neudržitelnost ekonomiky a přesto na některé fázi cyklu úspěšně vydělat. Investice navíc nemusí držet až do konečného tržního kolapsu. Garrison také zdůrazňuje, že správné očekávání budoucího vývoje ještě samo o sobě neposkytuje prostředky, kterými by člověk tento vývoj zvrátil.

• Španělský ekonom Jesús Huerta de Soto tvrdí, že podnikatel si může být plně vědom rizik splasknutí ekonomické bubliny a přesto se rozhodne zariskovat a pokusit se o správné načasování svého vstupu na trh. Podnikatelé nemohou znát přesný poměr mezi skutečnými úsporami a úvěrovou expanzí a i když rozpozná umělý boom, může doufat, že svou investici včas prodá, anebo dokončí projekt ještě před propadem.

• Australští ekonomové Anthony M. Carilli & Gregory M. Dempster používají k hledání odpovědi rámec vězňova dilematu. Argumentují, že jednostranná zdrženlivost nemusí být pro jednotlivou firmu nejlepší odpovědí na expanzi ostatních. Samotné porozumění systémovému riziku ještě nezajistí, že všichni účastníci omezí úvěry a investice současně. Důležitým aspektem jsou pobídky jednotlivce v prostředí, jehož pravidla sám neurčuje a nedokáže nijak zvrátit.

• Argentinský ekonom docent Nicolás Cachanosky upozorňuje, že roli hraje i to, kdo získá větší podíl na trhu. Různí podnikatelé budou podle něj odhadovat přirozenou úrokovou míru různě. Ti, kteří nízký úrok považují za dlouhodobě odpovídající podmínkám, mohou za výrobní prostředky nabízet více a úspěšně tak vytlačovat své opatrnější konkurenty. Omyly opačným směrem se potom nemusejí vyrušit, protože jednotliví podnikatelé neovládají stejné množství zdrojů.

Vliv a odkaz

Ludwig von Mises patří nepochybně mezi autory, kteří zásadním způsobem formovali podobu rakouské ekonomické školy ve 20. století. Hayek navázal na Misesovu teorii cyklu a spor o socialistickou kalkulaci; Rothbard rozvíjel praxeologii a zároveň posunul politickou argumentaci k anarchokapitalismu.

Misesův dlouhodobý význam spočívá zejména v klíčových otázkách, které si pokládal: jak mohou ekonomické instituce využívat rozptýlené znalosti? Co umožňuje srovnávat výrobní alternativy? Jakou roli hrají vlastnictví, odpovědnost a riziko ztráty? Jak se politické záměry liší od skutečných důsledků opatření?

Mises na tyto otázky nabídl mimořádně soustavnou odpověď založenou na individuálním jednání a tržní koordinaci. Přestože některé její části zůstávají dodnes předmětem nerozhodnutých akademických debat, jiné se staly trvalou součástí diskusí o hospodářském plánování a institucích. Jeho dílo má proto význam nejen jako zdroj klasického liberalismu, ale také jako výzva k přesnému vysvětlování toho, jak různé společenské systémy skutečně fungují.

Ludwig von Mises Institute

Americký libertarián a politický komentátor „Lew“ Rockwell mladší založil na Misesovu počest vzdělávací libertariánskou organizaci jménem Ludwig von Mises Institute. Založení bylo finančně podporováno americkým politikem a lékařem Ronem Paulem, Friedrichem Hayekem, Murrayem Rothbardem, ale též americkým publicistou a podnikatelem Burtonem S. Blumertem, který se stal důležitým mecenášem celého projektu.

Institut se zabývá popularizační a vzdělávací činností, v rámci níž zdarma poskytuje elektronické a zvukové verze několika tisíců knih, mezi jejichž autory patří kromě Mises i Rothbard, Hoppe a další libertariánští autoři.

Mises Institut v Česku

Misesův institut se dočkal i své české odnože, která byla založena roku 2010. Kladla si za cíl vzdělávat českou a slovenskou společnost v otázkách ekonomie a politické filosofie. Hlavními tématy byla svoboda, dobrovolnost, individualismus a ochranu soukromého vlastnictví. Institut vydával články a knihy autorů, kteří se k těmto myšlenkám hlásí. V roce 2016 zanikl právní status Institutu poté, co došlo k jeho fúzi s Liberálním institutem v Praze. Internetové stránky Mises.cz nicméně fungují a publikují doposud; o jejich správu se stará Martin Urza.

Odkazy

Související články

• Rakouská ekonomická škola
• Byrokracie (kniha)
• Socialismus (kniha)
• Friedrich August von Hayek
• Murray Rothbard
• Ekonomická kalkulace
• Minarchismus