Veřejně známí libertariáni (seznam)
More actions
Překryvy s libertariánský myšlením
John Ronald Reuel Tolkien
Ze soukromé korespondence J. R. R. Tolkiena vyplývá, že autor by sympatizoval s mnoha základními principy libertarianismu, zejména pak s odporem vůči centralizované moci, s nedůvěrou vůči politickým autoritám, s decentralizací a představou společnosti založené na dobrovolné spolupráci. V jednom z dopisů dokonce výslovně napsal, že jeho politické názory směřují k anarchii. Zároveň však u Tolkiena lze pozorovat vlivy katolického tradicionalismu, nedůvěru k moderní průmyslové společnosti a podporu monarchismu.
„Mé politické názory se stále více přiklánějí k anarchii (ve filozofickém smyslu odstranění nadvlády nikoli ve smysl násilí s bombami), anebo k monarchii, která by nebyla vázána ústavou.Nejraději bych dal zatknout každého, kdo používá slovo „stát“ (pokud tím nemyslí prostě území Anglie a její obyvatele – tedy něco, co samo o sobě nemá žádnou moc, žádná práva ani vlastní rozum). A kdyby ani po příležitosti vzít svá slova zpět neustoupil od své zatvrzelosti, dal bych ho popravit!
Kdybychom se zase naučili nazývat věci a lidi jejich skutečnými jmény, velmi by nám to prospělo. Vláda je přece jen abstraktní pojem označující schopnost a proces vládnutí. Mělo by být trestné psát ji s velkým V nebo tímto slovem označovat konkrétní lidi.
Kdyby si lidé zvykli mluvit například o „radě krále Jiřího“ nebo „Winstonovi a jeho sebrance“, pomohlo by to jejich jasnějšímu uvažovat a zabránilo by to děsivému sklouzávání k jakési „oni-kracii“ – vládě odosobněných „jich“.
Člověk by se ostatně měl zabývat čímkoli, jen ne člověkem samotným. A ze všeho, čemu se může člověk věnovat, je poroučení druhým lidem tou nejméně vhodnou volbou. To platí dokonce i pro světce (kteří se do takové úlohy ostatně ani sami nehrnuli).
Ani jeden člověk z milionu není takového úkolu hoden – a ze všech nejméně se k tomu hodí ti, kteří o příležitost vládnout sami usilují.“— J. R. R. Tolkien, Z dopisu Christopheru Tolkienovi, rok 1942
Tolkienova vyjádření jsou mimořádně zajímavá. Spisovatel si byl evidentně dobře vědom rozdílu mezi anarchismem coby filozofickým odmítnutím vlády člověka nad člověkem a anarchismem v jeho populární karikatuře, která zahrnuje chaos, rozvrat a násilí.
Velmi zajímavá je i část, ve které Tolkien píše, že žádný člověk – a dokonce ani světec – není hoden toho, aby mohl poroučet ostatním. Toto uvažování má velmi blízko k libertariánské kritice politické autority, neboť Tolkien neargumentuje proti špatným vládcům nebo zbytnělým mocenským aparátům, zpochybňuje již samotnou představu, že by si někteří lidé vůbec mohli nárokovat právo řídit životy druhých.
V dopise navíc ironicky napadá pojem stát jako abstrakci, které lidé připisují vlastní práva, mysl a vůli. Navrhuje, aby se místo neosobního označení vláda mluvilo o konkrétních lidech, kteří rozhodují. V tomto bodu lze nalézt zajímavou paralelu například s individualistickým anarchismem a rakouskou ekonomickou školou: politická rozhodnutí ve skutečnosti činí konkrétní jednotlivci, nikoli stát coby nějaká samostatně myslící bytost.
V jiném dopise z roku 1956, věnovanému Michaelu Straightovi, se Tolkien výslovně vymezuje proti socialismu i centrálnímu plánování.
„Nejsem v žádném ohledu socialistou – především proto, že mám odpor k plánování, protože lidé, kteří plánování řídí, se po získání moci stávají tak špatnými…“— J. R. R. Tolkien, Návrh dopisu č. 181 Michaelu Straightovi, pravděpodobně z ledna či února 1956
To je pozoruhodně blízké některým argumentům Friedricha Augusta Hayeka nebo Ludwiga von Misese, byť Tolkien svůj postoj neodvozoval ze systematické ekonomické analýzy, nýbrž především z morálního odporu ke koncentraci moci.
Kraj jako společnost s minarchistickými principy
Pozoruhodné je, jakým způsobem pojal Tolkien uspořádání Kraje – domoviny hobitů. Společenský systém Kraje vykazuje několik charakteristik blízkých libertariánskému ideálu, například decentralizaci, dobrovolné dodržování pravidel, minimální byrokracii, respekt k soukromému vlastnictví a spontánní společenský řád. V prologu Společenstva Prstenu výslovně stojí:
„Kraj vlastně v této době neměl „vládu“. Rodiny se víceméně staraly o sebe. Pěstovat potravu a jíst ji zabíralo většinu jejich času. V jiných otázkách byli zpravidla velkorysí, ne chamtiví, ale naopak spokojení, umírnění, takže polnosti, statky, dílny a obchůdky zůstávaly po celá pokolení neměnné.…
Starodávnému králi totiž připisovali všechny své základní zákony; a obvykle tyto zákony dodržovali dobrovolně, protože to byla Pravidla (jak říkali) jak starobylá, tak spravedlivá.“— J. R. R. Tolkien, překlad Stanislava Pošustová, Pán prstenů: [Díl] 1. Společenstvo Prstenu, 1990.
Pro libertariánskou perspektivu je pozoruhodné zejména to, že Tolkien vykresluje Kraj jako relativně prosperující a pokojnou společnost, přestože zde téměř neexistuje politická moc. To nápadně připomíná Hayekovu představu spontánního řádu, který říká, že pro fungování společenská koordinace nemusí existovat centrální autorita ani cílené plánování.
Jeden Prsten jako symbol moci a zkorumpovatelnosti
Nejvýraznější průnik s libertariánskými myšlenkami nalezneme v samotném Tolkienově pojetí moci. Sauronův Prsten totiž není pouze obyčejným magickým artefaktem, je prostředkem k ovládnutí vůle ostatních. Tolkienovo dílo pak opakovaně ukazuje, že ani dobré úmysly neospravedlňují každý prostředek k jejich dosažení. I dobré postavy jako Gandalf nebo Galadriel odmítají přijmout Prsten, protože se bojí následků, které by na ně mělo jeho držení. Boromir pak bojuje s dilematem, zda moc Prstenu využít k záchraně Gondoru. To připomíná významnou libertariánskou otázku: může šlechetný cíl ospravedlnit donucovací prostředky? Tolkien v dopise č. 186 z roku 1956 explicitně uvádí, že jedním z motivů jeho příběhu je zřeknutí se moci – pouhá schopnost něco vykonat neznamená, že bychom to vykonat měli.[1] Právě tento princip by mohl být jedním z nejsilnějších mostů mezi Tolkienovou etikou a libertariánskou kritikou paternalismu.
Potvrzení libertariáni
- komik a moderátor Adam Carolla
- herec Clint Eastwood
- stand-up komik Dave Smith
- komik a moderátor Drew Carey
- whistleblower Edward Snowden
- hudebník Eric July
- zápasník Glenn „Kane“ Jacobs
- politik Javier Milei
- podnikatel Jeff Berwick
- spoluzakladatel Wikipedie Jimmy Wales
- podnikatel John Mackey
- zakladatel WikiLeaks Julian Assange
- komička a novinářka Kat Timpf
- herec Kurt Russell
- televizní moderátorka Lisa „Kennedy“ Montgomery
- spolutvůrce South Parku Matt Stone
- bubeník a textař kapely Rush Neil Peart
- zakladatel Telegramu Pavel Durov
- spoluzakladatel PayPalu a investor Peter Thiel
- podnikatel Patrick Byrne
- herec Vince Vaughn
- herec Woody Harrelson