David John Nutt
More actions
| David John Nutt, M.D. | |
|---|---|
 | |
| Narození |
16. duben 1951 Bristol, Spojené království 🇬🇧 |
| Instituce | Imperial College London; Drug Science; European Brain Council; Awakn Life Sciences; Solvonis Therapeutics |
| Pole působení | neuropsychofarmakologie, věda & výzkum |
| Alma mater | Downing College, Cambridge |
| Známý díky | výzkum vlivu drog na mozek; průkopnické studie o terapeutickém potenciálu psychedelik |
„Skutečnost, že se psychedelika brzy stanou léčivými přípravky, dokazuje, že k jejich zákazu především vůbec nemělo nikdy dojít.“ | |
David John Nutt (*16. dubna 1951) je britský psychiatr a neuropsychofarmakolog, který se zabývá především výzkumem působení psychoaktivních látek na mozek, vzniku závislostí a možnostmi léčby duševních poruch. V současnosti působí jako profesor neuropsychofarmakologie na Imperial College London. Do povědomí veřejnosti vstoupil především ostrou kritikou nesouladu mezi škodlivostí drog a jejich právní klasifikací, za níž byl následně odvolán z čela poradního orgánu britské vlády. David J. Nutt je mimo jiné i zakladatelem odborné organizace Drug Science.[1][2]
Nosným tématem jeho výzkumu a práce je požadavek, aby se psychoaktivní látky posuzovaly podle doložitelných účinků, rizik a přínosů. Jejich legálnost, kulturní přijatelnost nebo historická pověst podle něj nemohou být plnohodnotnou náhražkou vědecké vyhodnocení. Tento přístup uplatňuje jak při odmítání kriminalizace některých látek, tak při upozorňování na podceňovanou škodlivost alkoholu.[3]
Vzdělání & vědecká dráha
Nutt vystudoval medicínu na Univerzitě v Cambridgi a své klinické praxe absolvoval v londýnské Guy’s Hospital. Následně se věnoval neurologii a psychiatrii; psychiatrickou specializaci získal na Oxfordské univerzitě, kde také působil jako výzkumník. Dva roky pracoval v americkém National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism, který je součástí hlavní americké vládní agentury NIH odpovědné za výzkum v oblasti biomedicíny a veřejného zdraví. Po návratu do Británie roku 1988 založil psychofarmakologickou výzkumnou jednotku na Univerzitě v Bristolu. V prosinci 2008 přenesl své působiště na Královskou univerzitu v Londýně.[1]
Jeho odborný záběr zahrnuje úzkostné poruchy, depresi, závislosti a mechanismy působení léčiv. Během svého působení zastával předsednické funkce napříč britskými i evropskými odbornými společnostmi a dlouhodobě se podílel na vedení odborného vědeckého časopisu Journal of Psychopharmacology.[1]
Už jeho rané práce se zabývaly benzodiazepinovými receptory (speciální receptory mozku, které fungují jako hlavní tlumící systém nervové soustavy) a systémem kyseliny gama-aminomáselné, známé jako GABA, která v mozku zprostředkovává převážně tlumivé účinky. S kolegy zkoumal, jakým způsobem různé látky mohou působení tohoto systému zesilovat, oslabovat nebo zcela blokovat účinek jiných sloučenin. Tyto otázky souvisejí s účinky léků proti úzkosti, rozvojem tolerance i abstinenčními příznaky.[4]
Později využíval také zobrazovací metody, například pozitronovou emisní tomografii a funkční magnetickou rezonanci. Tyto metody umožňují zkoumat receptory, neurotransmisi nebo změny v činnosti mozkových sítí. Ve výzkumu závislostí upozorňoval na limity zjednodušujících vysvětlení založených výhradně na dopaminu: jednotlivé návykové látky nepůsobí totožně a závislost nelze beze zbytku zredukovat na jediný chemický mechanismus.[1][5]
Jak porovnávat škodlivost drog
Jedním z Nuttových nejznámějších příspěvků je snaha o zavedení jednotného srovnávacího rámce pro hodnocení legálních i nelegálních psychoaktivních látek. Ve studii, kterou společně s L. Kingem, W. Saulsburym & C. Blakemorem publikoval v časopise The Lancet, rozlišil tři hlavní oblasti škod: tělesné poškození, potenciál vyvolávat závislost a sociální dopady. Výsledné vyhodnocení škodlivosti látek se nicméně výrazně rozcházelo se stávajícím britským systémem právní klasifikace drog[6], což později způsobilo hodnotové i normativní konflikty s britskou vládou.
Roku 2010 následovala studie, kterou profesor Nutt publikoval společně s Kingem a Lawrencem Phillipsem. Metodologie používala vícekriteriální rozhodovací analýzu, označovanou zkratkou MCDA (Multi-Criteria Decision Analysis). Odborný panel posuzoval dvacet omamných látek podle šestnácti vážených kritérií: devět z nich mapovalo škody pro uživatele samotného, zatímco sedm dalších analyzovalo škody pro společnost a nezúčastněné jedince. Analýza zohledňovala například úmrtnost, poškození zdraví, závislost, narušení vztahů, kriminalitu či ekonomické náklady.[7]
V celkovém hodnocení získal nejvyšší skóre alkohol (72 bodů), následovaný heroinem (55 bodů) a crackem (54 bodů). Při zohlednění škod samotnému uživateli nicméně nejvíce bodů získával crack, heroin a metamfetamin. Alkohol se dostal na první místo celkového žebříčku zejména kvůli vysokému hodnocení škod způsobovaných ostatním.[7]
„Alkohol je škodlivější než heroin nebo crack, vezmeme-li v úvahu celková rizika pro jednotlivce i společnost.“
Zlidovělé tvrzení, že „alkohol je nejnebezpečnější droga“ vychází právě z tohoto výzkumu. Takové vyjádření ale potřebuje kontext: nejde o popis toxicity nebo rizika jednorázového užití, nýbrž o výsledek souhrnného zhodnocení celospolečenských dopadů v rámci soudobého Spojeného království. Tyto dopady souvisejí i s rozšířením a dostupností látky, způsobem užívání a prostředím, v němž se užívá.[7][8] Nuttova metoda nastolila transparentnější diskusi o tom, co se pod „škodlivostí“ rozumí, ale neodstranila hodnotové preference veřejnosti a vládní rozhodnutí.
Spor s britskou vládou
Nutt byl členem a později i předsedou britské vládní Rady pro zneužívání drog (Advisory Council on the Misuse of Drugs – ACMD), odborného poradního orgánu britské vlády pro záležitosti drogových politik. Do veřejného konfliktu s vládou se profesor Nutt dostal v roce 2009. Spor se týkal jak klasifikace konkrétních látek, tak otázky, zda je vládní vědecký poradce oprávněn veřejně kritizovat politická rozhodnutí.[1][9]
Na začátku roku publikoval Nutt kritický text pojmenovaný „Equasy“. Již samotný název je provokativní slovní hříčkou, která jednak nápadně připomíná slovo ecstasy (extáze) a jednak vyjadřuje označení pro smyšlenou a parodickou (leč odborně znějící) diagnózu „syndromu závislosti na jízdě na koni“ (Equine Addiction Syndrome). Tento název byl zvolen záměrně, neboť David Nutt porovnával ve svém textu statistickou rizikovost jezdectví a užívání MDMA (drogy známá jako extáze či „éčko“). Srovnání dopadlo následně: k vážnému život či zdraví ohrožujícímu incidentu dojde v případě jezdectví v 1 ze 350 případů, zatímco po požití extáze podobná situace nastane pouze v 1 z 10 000 případů. Jezdectví je tedy čistě statisticky více než 28x rizikovější ve srovnání s užíváním MDMA.[10]
Smyslem textu nebylo tvrdit, že jde o srovnatelné aktivity nebo že MDMA nemá žádná zdravotní rizika, profesor Nutt chtěl pouze poukázat, že společnost běžně toleruje určitá rizika oblíbených volnočasových aktivit, zatímco na rizika drog uplatňuje jiná a zpravidla mnohem přísnější měřítka – a to i přesto, že užívání některých látek je mnohonásobně bezpečnější než celá řada jiných běžně akceptovaných činností.[3] Toto srovnání vyvolalo mezi veřejností velký ohlas, neboť ve Spojeném království je jezdectví velmi populární a má bohatou společenskou tradici.
„Čím déle vláda pokračovala v zavádění opatření, která byla v rozporu s vědeckými poznatky, tím větší škody tato opatření způsobovala, a to mimo jiné proto, že oslabovala schopnost vědců předávat veřejnosti jednotné poselství v oblasti veřejného zdraví, zejména pokud jde o nebezpečí spojená s alkoholem.“— David John Nutt, Drugs Without the Hot Air: Minimizing the Harms of Legal and Illegal Drugs, 2012
Další konflikt vyvolala profesorova přednáška a z ní vycházející text Estimating drug harms: a risky business?. Nutt v ní kritizoval zacházení s vědeckými poznatky a upozorňoval, že alkohol a tabák mohou být výrazně škodlivější než mnohé jiné zákonem zakázané látky. Zpochybňoval také důvody pro zpřísnění klasifikace konopí.
Dne 30. října 2009 jej ministr vnitra Alan Johnson odvolal z funkce předsedy ACMD. Ministr spor interpretoval jako překročení hranice mezi odborným poradenstvím a veřejným vystupováním proti vládní politice. Nutt naopak obhajoval právo vědce sdělovat odborné závěry i tehdy, když jsou politicky a společensky nepohodlné. Na jeho odvolání reagovalo několik dalších členů rady rezignací; následovala parlamentní debata o nezávislosti vědeckých poradců.[9][11]
Případ ukázal důležitý rozdíl mezi dvěma rovinami: zda se vláda musí odbornou radou řídit a zda může poradce kvůli veřejně vyslovenému nesouhlasu zbavit funkce. Politické rozhodování zahrnuje i hodnoty a cíle, které věda sama neurčuje. To však neodstraňuje problém, že postihování nepohodlných odborných stanovisek může oslabovat smysl poradních institucí. Právě ztrátu odbornosti a důvěry ve vládní postup po Nuttově odvolání výslovně připustil i hlavní vědecký poradce ministerstva vnitra Paul Wiles.[9]
Drug Science a reforma drogových politik
V roce 2010 Nutt založil nezávislou vědeckou organizaci jménem Independent Scientific Committee on Drugs, která se stala později známou pod názvem Drug Science. Organizace sdružuje odborníky, provádí výzkum a publikuje a vzdělávací materiály, přičemž jejím hlavním cílem jsou drogové politiky, které se opírají o vědecká data a empirické důkazy. Drug Science se věnuje rizikům psychoaktivních látek, ale i jejich možnému léčebnému využití.[2]
Nuttův přístup se pojí s principem harm reduction, tedy snižování škod. Výchozí otázkou je, jak omezit zdravotní a sociální problémy, které s drogami skutečně souvisejí. Samotná existence zákazu není podle Nutta důkazem účinné ochrany a nominální snížení počtu uživatelů nemusí být jediným smysluplným měřítkem úspěchu. Pozornost proto obrací také k dostupnosti léčby, kvalitě informací a důsledkům různých regulačních režimů.[2][12]
Nuttova kritika prohibice se částečně překrývá s libertariánskou kritikou paternalismu a trestání uživatelů. Profesor Nutt ovšem není zastáncem zcela neregulovaného trhu s drogami. Je například spoluautorem analýzy z roku 2018, která pro alkohol i konopí upřednostňuje legální, ale jasně regulovaný přístup. V britských podmínkách by jeho doporučení například znamenala uvolnění dosavadní prohibice v případě konopí, zatímco v případě alkoholu by naopak požadovala ještě přísnější regulace včetně vyšších daní a omezení marketingu. Jeho argumentace tak vychází především z ochrany zdraví a omezování škod, nikoli z libertariánského odmítání státních zásahů.[13]
Psychedelika & výzkum vědomí
Nutt patří k výrazným osobnostem obnoveného vědeckého zájmu o psychedelika. Na londýnské Královské univerzitě spolupracoval zejména s R. Carhartem-Harrisem, D. Erritzoem a dalšími předními výzkumníky z oboru. Podílel se na rozvoji pracoviště, jehož činnost v roce 2019 získala institucionální podobu pod názvem Centre for Psychedelic Research. Nuttův výzkum zahrnoval léčebné využití látek i jejich roli při zkoumání lidského vědomí.[14][15]
Tým studoval například změny mozkové aktivity po podání psilocybinu a LSD. Studie LSD z roku 2016 propojila několik zobrazovacích metod a popsala změny komunikace mezi mozkovými oblastmi, které souvisely s proměnami vnímání i prožitkem oslabení hranic vlastního „já“. Přínosem těchto prací je možnost spojovat subjektivní zkušenost s měřitelnými změnami fungování mozku.[16]
Významným klinickým krokem byla studie z roku 2016, v níž dvanáct pacientů s depresí odolnou vůči dosavadní léčbě užívalo psilocybin spolu s psychologickou podporou. Výzkumníci zaznamenali pokles depresivních příznaků. Pilotní studie však byla omezená a nepoužívala kontrolní skupinu, takže nemohla definitivně oddělit účinek látky od dalších možných vlivů. Především ale ukázala potenciál tohoto přístupu a poskytla důvod k dalšímu výzkumu. Nutt samotný v psychedelických látkách spatřuje možnosti rozšíření konvenční psychiatrické léčby.[15]
Omezení výzkumu a léčebné konopí
V článku z roku 2013 Nutt společně s L. Kingem a D. Nicholsem kritizoval dopady přísné kontroly drog na neurovědecké bádání. Badatelé popsali, jak licenční podmínky, náklady a administrativní překážky komplikují práci s některými látkami a brzdí vývoj nových léčebných metod. Za problematický označili především stav, kdy restriktivní klasifikace látky omezuje právě výzkum, který by mohl její léčebnou využitelnost ověřit.[17] Podobné téma se objevují v Nuttově podpoře výzkumu léčebného konopí. Drug Science prostřednictvím projektu Twenty21, později T21, shromažďovala údaje o pacientech užívajících předepsané konopné přípravky. Šlo o observační výzkum v běžné praxi, který může přinášet užitečné poznatky o osobních zkušenostech pacientů a dlouhodobém užívání vybraných látek.[18]
Alternativy alkoholu a komerční činnost
Nutt se vedle akademického výzkumu angažuje také v hledání náhrad alkoholických nápojů. Jako vědecký ředitel společnosti GABA Labs se podílí na projektech, jejichž cílem je navodit uvolnění a usnadnit společenský kontakt i bez konzumace etanolu. Firma spojuje svou činnost mimo jiné s rostlinnými nápoji Sentia a vyvíjenou ingrediencí Alcarelle.
Publikace a veřejný význam
Nutt své poznatky zpřístupňuje veřejnosti knihami, přednáškami a mediálními výstupy. K jeho známým knihám patří Drugs Without the Hot Air, věnovaná legálním i nelegálním drogám, Drink?, zaměřená na problémy alkoholu a alkoholismu, nebo publikace Cannabis: Seeing Through the Smoke a Psychedelics. Vydal také vlastní autobiografii pod názvem Nutt Uncut. Všechny zmíněné práce spojují popularizaci neurověd s kritikou současné drogové politiky.
V roce 2013 získal Cenu Johna Maddoxe, která oceňuje obhajobu vědecky podložených stanovisek ve veřejném prostoru navzdory odporu a nátlaku. Ocenění odráželo zejména jeho úsilí prosazovat informovanou diskusi o drogách.[19]
Nuttův přínos spočívá ve spojení výzkumu mozku, klinických otázek a veřejné debaty o zákonech. Přispěl k tomu, že se alkohol důsledněji porovnává s jinými psychoaktivními látkami a že se některé dlouho stigmatizované látky znovu zkoumají jako potenciální léčiva. Současně jeho práce ukazuje hranice tohoto propojení: vědecké poznatky mohou zpřesnit hodnocení rizik a následků regulace, ale samy nerozhodují o tom, jakou váhu má společnost přikládat zdraví, osobní svobodě a odpovědnosti jednotlivce.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 https://profiles.imperial.ac.uk/d.nutt/about
- ↑ 2,0 2,1 2,2 https://www.drugscience.org.uk/about/us
- ↑ 3,0 3,1 Nutt, David J. Estimating Drug Harms: A Risky Business? Centre for Crime and Justice Studies, 2009.
- ↑ Little HJ, Nutt DJ, Taylor SC. Kindling and withdrawal changes at the benzodiazepine receptor. Journal of Psychopharmacology. 1987;1(1):35-46.
- ↑ Nutt, D., Lingford-Hughes, A., Erritzoe, D. et al. The dopamine theory of addiction: 40 years of highs and lows. Nat Rev Neurosci 16, 305–312 (2015).
- ↑ Nutt D, King L, Saulsbury W et al. Development of a rational scale to assess the harm of drugs of potential misuse. The Lancet, 369, 1047-1053
- ↑ 7,0 7,1 7,2 Nutt D, King L, Phillips L. Drug harms in the UK: a multicriteria decision analysis. The Lancet, 2010; 376, 1558-1565
- ↑ Rolles, Stephen & Measham, Fiona. (2011). Questioning the method and utility of ranking drug harms in drug policy. The International journal on drug policy. 22. 243-6.
- ↑ 9,0 9,1 9,2 https://publications.parliament.uk/pa/cm200910/cmselect/cmsctech/memo/principles/ucpr0402.htm
- ↑ Nutt D. Equasy — An overlooked addiction with implications for the current debate on drug harms. Journal of Psychopharmacology. 2009;23(1):3-5.
- ↑ Cressey, D. Nutt dismissal in Britain highlights diverging drug views. Nat Med 15, 1337 (2009).
- ↑ https://www.drugscience.org.uk/a-multi-criterion-decision-analysis-applied-to-alcohol-and-cannabis-regulation
- ↑ https://www.drugscience.org.uk/a-multi-criterion-decision-analysis-applied-to-alcohol-and-cannabis-regulation
- ↑ https://www.imperial.ac.uk/news/190994/imperial-launches-worlds-first-centre-psychedelics/amp/
- ↑ 15,0 15,1 Carhart-Harris, R. L., Bolstridge, M., Rucker, J., Day, C. M., Erritzoe, D., Kaelen, M., Bloomfield, M., Rickard, J. A., Forbes, B., Feilding, A., Taylor, D., Pilling, S., Curran, V. H., & Nutt, D. J. (2016). Psilocybin with psychological support for treatment-resistant depression: an open-label feasibility study. The lancet. Psychiatry, 3(7), 619–627.
- ↑ Carhart-Harris, R. L., Muthukumaraswamy, S., Roseman, L., Kaelen, M., Droog, W., Murphy, K., Tagliazucchi, E., Schenberg, E. E., Nest, T., Orban, C., Leech, R., Williams, L. T., Williams, T. M., Bolstridge, M., Sessa, B., McGonigle, J., Sereno, M. I., Nichols, D., Hellyer, P. J., Hobden, P., … Nutt, D. J. (2016). Neural correlates of the LSD experience revealed by multimodal neuroimaging. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 113(17), 4853–4858.
- ↑ Nutt, D. J., King, L. A., & Nichols, D. E. (2013). Effects of Schedule I drug laws on neuroscience research and treatment innovation. Nature reviews. Neuroscience, 14(8), 577–585.
- ↑ https://www.drugscience.org.uk/medical-cannabis-improves-quality-of-life-by-over-50-preliminary-results-from-project-twenty21
- ↑ https://senseaboutscience.org/john-maddox-prize/past-winners/
