Bitva u Blair Mountain

Horník z Blair Mountain s puškou

Bitva u Blair Mountain byla ozbrojeným střetem mezi odborově organizovanými horníky a silami podporujícími těžařské společnosti, který se odehrál na přelomu srpna a září 1921 v americké Západní Virginii. Představovala vyvrcholení několikaletého období násilných pracovních konfliktů známého jako West Virginia Mine Wars. Do pochodu proti okresům Logan a Mingo se zapojily tisíce ozbrojených horníků a střet bývá označován za největší ozbrojený konflikt v historii amerického dělnického hnutí.

Událost je známá mimo jiné tím, že proti horníkům byla použita letadla, z nichž byly shazovány improvizované bomby. Samotné bombardování však neprováděla federální armáda Spojených států, nýbrž síly vedené šerifem Logan County Donem Chafinem, které stály proti postupujícím horníkům. Federální vláda do konfliktu vstoupila později vysláním armády a vojenských letadel; její zásah nakonec vedl k ukončení bojů.

Pozadí

Těžba uhlí se na přelomu 19. a 20. století stala jedním ze základů ekonomiky Západní Virginie. Mnoho horníků žilo v tzv. company towns – sídlech vybudovaných a vlastněných těžařskými společnostmi. Společnost tak často nebyla pouze zaměstnavatelem, ale zároveň vlastníkem horníkova bydlení a provozovatelem místního obchodu a další infrastruktury. V některých oblastech byli zaměstnanci vypláceni také firemními poukázkami (scrip), které bylo možné utratit především ve firemních obchodech.

Těžařské společnosti zároveň tvrdě odporovaly pokusům horníků vstupovat do odborové organizace United Mine Workers of America (UMWA). K ochraně svých zájmů zaměstnávaly mimo jiné soukromé bezpečnostní agentury, z nichž nejznámější byla Baldwin–Felts Detective Agency. Po vstupu do odborů mohli být horníci propuštěni a následně vystěhováni z firemního bydlení. Právě pokus agentů Baldwin–Felts vystěhovat rodiny stávkujících horníků vedl v květnu 1920 ve městě Matewan k přestřelce, při níž zahynulo deset lidí.

Konflikt se postupně měnil z pracovního sporu v cyklus násilí, do něhož vstupovaly těžařské společnosti, odboráři, soukromé ozbrojené síly i představitelé státní moci. Významným symbolem odporu horníků se stal policejní náčelník Matewanu Sid Hatfield, který stál během matewanského střetu proti agentům Baldwin–Felts. Dne 1. srpna 1921 byl Hatfield spolu s Edem Chambersem zastřelen agenty Baldwin–Felts na schodech okresního soudu v McDowell County. Jeho smrt se stala jedním z bezprostředních impulzů k mobilizaci tisíců horníků a následnému ozbrojenému pochodu směrem k Logan County.

Bitva a bombardování

Mapa postupu odborářů

Na konci srpna 1921 dorazily tisíce ozbrojených horníků k Blair Mountain, horskému hřebeni oddělujícímu je od Logan County. Proti nim stály síly šerifa Dona Chafina, složené z jeho zástupců, důlních stráží a civilních dobrovolníků. Chafinovi muži obsadili výhodné pozice na hřebeni, vybudovali opevnění a disponovali mimo jiné kulomety a výbušninami. Počet pochodujících horníků není znám přesně; odhady se pohybují přibližně mezi 7 000 a 20 000 osobami.

Koncem srpna přerostly menší střety v otevřenou bitvu. Horníci i jejich protivníci používali pušky a kulomety a boje probíhaly na více místech podél horského hřebene. Přesný počet obětí není znám a historické odhady se výrazně rozcházejí.

Nejneobvyklejší součástí konfliktu se stalo letecké bombardování horníků. Chafin disponoval třemi dvouplošníky, které mu podle National Park Service poskytlo či financovalo sdružení těžařských společností. Na jeho rozkaz byla nad tábory horníků shozena dvojice bomb s plynem vyvolávajícím nevolnost a dvě improvizované bomby naplněné střelným prachem, maticemi a šrouby.

„Něco mimořádného se toho dne stalo na Spruce Fork Ridge: američtí občané byli na vlastní půdě vystaveni leteckému bombardování.“

— historik James Green, citovaný National Park Service

Doložené bombardování během samotné bitvy je proto třeba odlišovat od pozdějšího nasazení federálního letectva. Bomby na horníky shazovala Chafinova ozbrojená síla, která přitom nebyla čistě soukromou armádou: Chafin byl voleným šerifem a jeho zástupci vykonávali veřejnou moc, zároveň však byl dlouhodobě finančně podporován těžařskými společnostmi. Konflikt tak představoval těsné propojení soukromých ekonomických zájmů se strukturami státní moci.

Zásah federální vlády

Federální armáda po příjezdu k Blair Mountain

Prezident Warren G. Harding se nejprve pokusil pochod zastavit bez přímého vojenského zásahu. Do oblasti vyslal brigádního generála Henryho H. Bandholtze a horníkům stanovil ultimátum, aby pochod ukončili. Když boje pokračovaly, Harding nařídil federální intervenci.

Do Západní Virginie bylo vysláno přibližně 2 500 federálních vojáků a rovněž vojenské letouny pod velením průkopníka amerického vojenského letectví Billyho Mitchella. Doložené shazování bomb popsané během bitvy však National Park Service připisuje Chafinovým soukromým letadlům; federální letectvo vstoupilo do konfliktu až v rámci následné intervence.

Příchod regulérní armády měl zásadní psychologický účinek. Mnozí horníci byli veterány první světové války a nepovažovali svůj pochod za vzpouru proti Spojeným státům. Nebyli proto ochotni bojovat proti federálním vojákům a začali skládat zbraně nebo se vracet domů. Dne 4. září 1921 byly boje fakticky ukončeny.

Bitva tak neskončila rozhodujícím vojenským vítězstvím jedné ze dvou původních stran, ale zásahem třetího aktéra s výrazně větší převahou v prostředcích násilí – federálního státu.

Význam

Bitva u Blair Mountain skončila z bezprostředního hlediska porážkou horníků. Odborovou organizaci v jižní Západní Virginii se prosadit nepodařilo a několik stovek účastníků pochodu a jejich vůdců bylo následně obviněno z trestných činů od vraždy až po velezradu. V následných procesech však nebyl nikdo za velezradu odsouzen.

Přesto se Blair Mountain stala jednou z nejvýraznějších událostí historie amerického dělnického hnutí a symbolem zápasu o možnost odborového organizování. United Mine Workers of America se podařilo většinu dolů v Západní Virginii organizovat až ve 30. letech 20. století, kdy legislativa New Dealu výrazně posílila právní postavení odborů.

Pohledy z různých myšlenkových směrů

Historické jádro článku výše popisuje průběh a souvislosti bitvy. Následující panely ukazují, jak lze stejnou událost vykládat z několika výrazně odlišných myšlenkových východisek. Nejde o hodnocení, který pohled je správný, ani o tvrzení, že se k některému z nich hlásili všichni účastníci bitvy.

Libertarianismus

Z libertariánského hlediska je Blair Mountain zajímavá především tím, že se vzpírá jednoduchému rozdělení na konflikt „kapitalismu proti dělníkům“ nebo naopak soukromých vlastníků proti násilným odborářům. Horníci měli právo dobrovolně se sdružovat a vytvářet odbory, stejně jako vlastníci dolů měli právo rozhodovat o podmínkách užívání svého majetku. Konflikt však dávno překročil rámec dobrovolných vztahů: obě strany používaly násilí a těžařské společnosti se při potlačování odborového hnutí neopíraly pouze o soukromé prostředky, ale také o šerify, jejich zástupce, státní policii a nakonec federální ozbrojené síly. Případ proto ukazuje problematičnost směšování soukromého vlastnictví se státní mocí. Jednání společnosti, která využívá donucovací aparát státu k prosazování svých zájmů, nelze bez dalšího považovat za projev volného trhu. Stejně tak však ozbrojený pochod, zabavování zásob či útoky na protivníky nelze ospravedlnit samotným cílem odborového organizování. Z hlediska principu neagrese je rozhodující především otázka, kdo vůči komu inicioval násilí a zda jednotlivé akty představovaly agresi, nebo sebeobranu, nikoli to, zda jejich původcem byl podnikatel, odborář či představitel státu. Blair Mountain tak lze chápat jako příklad situace, kdy propojení ekonomické a politické moci spolu s postupnou eskalací násilí proměnilo původně pracovní spor v ozbrojený konflikt, který nakonec ukončila až výrazně silnější státní moc.

Marxismus

Z marxistického hlediska je Blair Mountain především vyhroceným projevem třídního konfliktu uvnitř kapitalismu mezi lidmi, kteří prodávají svou práci, a vlastníky výrobních prostředků. Firemní města, závislost horníků na zaměstnavateli i mimo pracoviště a spolupráce těžařských společností s veřejnou mocí v tomto výkladu nejsou jen selháním několika jednotlivců: ukazují, že ekonomická moc může ovládat místní instituce a že stát při ohrožení dosavadních vlastnických vztahů nemusí vystupovat neutrálně. Společný postup horníků různého původu lze v této tradici chápat jako praktickou třídní solidaritu, která překračuje jiné společenské rozdíly. Socialistický historik John Newsinger proto zasazuje Blair Mountain do širšího střetu práce a kapitálu a porážku spojuje mimo jiné s izolovaností místního boje a absencí širší solidární akce. Oproti libertariánskému pohledu se důraz přesouvá od posouzení jednotlivých aktů agrese k nerovnému postavení společenských tříd a k institucionálním podmínkám konfliktu. Oproti syndikalismu marxismus obecně ponechává větší prostor také politické organizaci a otázce státní moci, ačkoli se jednotlivé marxistické proudy v navrhovaném řešení liší.

Syndikalismus

Syndikalistický pohled vychází z toho, že pracující mohou svou závislost na zaměstnavatelích překonávat přímým organizováním na pracovištích a solidaritou napříč celým odvětvím. Industrial Workers of the World staví proti odděleným profesním svazům „jednu velkou unii“, společný postup pracujících a dlouhodobý cíl převzít řízení výroby; odbory zde nejsou jen prostředkem k vyjednání lepší smlouvy, ale zárodkem samosprávné společnosti. Blair Mountain lze z tohoto hlediska číst jako ukázku síly spontánní solidarity, ale také mezí lokálního ozbrojeného střetu, který nebyl podepřen dostatečně širokým zastavením práce a organizací v dalších odvětvích. Syndikalistické řešení by proto neleželo především v obsazení státní moci ani v čekání na zákonnou ochranu, nýbrž v přímé hospodářské moci organizovaných pracujících. Tím se liší od marxistických proudů zaměřených na politickou moc i od sociálnědemokratické snahy upravit vztah zaměstnanců a zaměstnavatelů zákonem. Horníci u Blair Mountain přitom pochodovali pod vedením UMWA, nikoli IWW; jde o pozdější interpretační rámec, ne o přiřazení účastníků k syndikalismu.

Sociální demokracie

Reformně sociálnědemokratický pohled chápe Blair Mountain jako důsledek prostředí, v němž horníci neměli účinně chráněnou možnost svobodně se organizovat a kolektivně vyjednávat. Propojení zaměstnavatele s bydlením, obchody, soukromou ostrahou a místními představiteli moci činilo vyjednávání nerovným a přispělo k tomu, že pracovní spor přerostl v násilí. Odpovědí však podle tohoto směru nemusí být zrušení trhu, mezd ani státu, nýbrž veřejná pravidla, která uznají odbory, omezí odvetu zaměstnavatele a nabídnou pokojný postup řešení sporů. Takové východisko později vyjadřoval New Deal. Franklin D. Roosevelt při podpisu National Labor Relations Act v roce 1935 popsal zákon jako státní záruku práva zaměstnanců na sebeorganizaci a kolektivní vyjednávání a jako cestu ke spravedlivějším a pokojnějším pracovním vztahům. Zákon zaměstnancům přiznal právo zakládat odbory a uložil zaměstnavatelům povinnost jednat s většinově zvoleným zástupcem. Oproti syndikalismu tak tento pohled usiluje o institucionalizované vyvažování zájmů práce a kapitálu uvnitř reformovaného systému; oproti libertarianismu přijímá i aktivní státní vynucování kolektivních pracovních práv.

Tato část je pozvánkou ke spolupráci. Čtenáři, kteří některý směr znají zevnitř, mohou jeho panel zpřesnit, doplnit reprezentativnější pramen nebo navrhnout další skutečně odlišný výklad; neutrální historický popis nad panely tím zůstává společným základem.