Apel na tradici (argumentační faul)
More actions
Apel na tradici (anglicky appeal to tradition, méně často též argumentum ad antiquitatem) je druh argumentačního faulu, při němž je platnost určitého tvrzení či relevance určitého pravidla, instituce nebo způsobu jednání obhajována především skrze odvolání na stáří, tradici nebo dlouhodobou praxi.[1] Tento argument vychází z implicitního předpokladu, že samotná existence dlouhodobé tradice je dostatečným důkazem správnosti, vhodnosti či morální oprávněnosti určité praxe.
Z hlediska neformální logiky jde o faul především proto, že délka existence určité praxe sama o sobě nenese žádnou výpovědní hodnotu o pravdivosti, morálnosti ani efektivitě. Apel na tradici může posloužit k dodání rétorické působivosti, ale bez dalších relevantních argumentů nikdy neobstojí jako plnohodnotný důkaz obhajovaného tvrzení.
Modelový vzorec
Apel na tradici nemusí být vyřčen v celé úplnosti a v praxi ani mnohdy nebývá. Naopak se často skrývá za nenápadnými slovními obraty jako „takhle se to dělalo vždycky“; „fungovalo to po celé generace“; „tohle je tradiční součást naší kultury“; „naši předkové dobře věděli, proč to dělají“ nebo „proč to měnit, když se to osvědčilo staletími praxe?“
Proč jde o argumentační faul
Z logického hlediska neexistuje zákonitá souvislost mezi stářím určité myšlenky a její správností. Platnost či relevance tvrzení není nijak ovlivněno dobou jeho vzniku – pravdivý výrok může být starý tisíce let, ale stejně tak i několik minut.
Apel na tradici navíc neobstojí před principem Humeovy gilotiny. Tento princip říká, že z deskriptivního výroku (něco nějak je) nelze bez dalších logických mezikroků přímo odvodit výrok normativní (něco by nějak mělo být).[2]
Například z deskriptivního konstatování „křesťanská víra má dvoutisíciletou tradici“ rozhodně nelze odvodit normativní závěr „a proto by měl být každý člověk křesťanem“ – a to navzdory tomu, že výchozí deskriptivní tvrzení o trvání křesťanské tradice je zcela pravdivé.
Aby předchozí usuzování mohlo platit, musel by zde být přítomen jeden důležitý logický mezikrok: 1) křesťanská víra má dvoutisíciletou tradici → 2) co má dlouhou tradici, to je vždy žádoucí → 3) každý člověk by měl být křesťanem.
Prostřední logické přemostění ovšem bylo v původním argumentu vynecháno a jedná se tedy o tzv. zámlku (entyméma). Právě tato zámlka je nejslabším bodem celého apelu na tradici, a proto ji řečník často záměrně opomíjí. Je totiž zřejmé, že předpoklad „co má dlouhou tradici, to je vždy žádoucí” není univerzálně platný a lze jej vyvrátit mnoha konkrétními protipříklady.[3]
Největším argumentem proti apelu na tradici jsou historické případy praktik, které mají sice extrémně dlouhou tradici, ale optikou moderní společnosti jsou již považovány za překonané, barbarské a morálně nepřípustné. Zmínit lze například otroctví a obchodování s lidmi, právo útrpné a mučení vězňů, tělesné tresty pro děti a ženy, nasazování dětských vojáků, lidské oběti bohům, dohodnuté sňatky, manželské znásilňování nebo celou řadu neúčinných a potenciálně nebezpečných léčebných metod (pouštění žilou[4], léčba rtutí nebo arzenikem, trepanace lebky,...).
Mučení bylo například běžně praktikováno po drtivou většinu doby existence lidské civilizace, což však samo o sobě není dostatečně dobrým morálním ospravedlněním pro to, aby tato praxe existovala i nadále.[5]
Dále, pokud by apel na tradici skutečně platil, pak by musel být univerzálním argumentem proti veškerému lidskému pokroku. Z hlediska celkové délky existence lidského druhu má totiž zdaleka nejdelší tradici život bez elektřiny a antibiotik, chození bez bot nebo spaní bez matrace.
Apel na tradici též velmi často přehlíží skutečnost, že obyčeje a společenské zvyklosti často nevznikají na základě systematického porovnávání veškerých dostupných možností a naopak jsou výrazně ovlivněny historickou náhodou, dobovými mocenskými vztahy, nedostatkem tehdejších znalostí nebo společenskou setrvačností a prostým kopírováním chování předchozích generací.[6]
Může být odvolání na tradici relevantní?
Problematičnost apelu na tradici ještě nutně neznamená, že existence určité tradice nemůže být sama o sobě relevantní informací. Dlouhodobé přežívání určitého postupu může například naznačovat, že má tento postup určitou praktickou funkci nebo že obstál v dlouhodobém „testu reality“. Ani v takovém případě však tradice není konečným důkazem, nýbrž pouze jedním z podkladů, které je třeba dále zkoumat a rozvíjet. Argument „tento způsob fungoval sto let a máme tato data, která dokládají, že funguje“ je podstatně silnější než prosté konstatování „funguje sto let, takže je správný“.
Konkrétní příklady
„Manželství bylo vždy svazkem muže a ženy, proto by to tak mělo zůstat.“
Z historické podoby instituce automaticky nevyplývá, jakou podobu by měla mít v současnosti. Je nutné předložit další samostatné argumenty, které vysvětlují, proč je právě dané společenské uspořádání žádoucí.
„Klima na naší planetě se měnilo vždycky a vždycky se měnit bude, takže není důvod se kvůli tomu dnes znepokojovat.“
Klima se skutečně svévolně proměňovalo po celou dobu existence planety Země. Změny, které probíhaly před miliardami let nicméně nejsou nijak relevantní pro dnešního člověka, neboť rod Homo existuje pouhých 2,8 milionů let[7] a druh Homo sapiens pouze 300 tisíc let.[8] Na planetě Zemi navíc po 88 až 95 % doby existence panovaly podmínky, které existenci člověka vůbec neumožňovaly – i kvůli klimatu. V historii Země také došlo k 5 hlavním vlnám masového vymírání druhů, přičemž každá z těchto vln mimo jiné významně souvisela právě s prudkou změnou klimatických podmínek.
„Ve škole se děti známkují už po generace, takže známkování musí být nejlepší způsob hodnocení.“
Dlouhá historie známkování sama o sobě nedokazuje jeho pedagogickou efektivitu. Relevantnější by bylo porovnání výsledků známkování s jinými metodami hodnocení.
„Děti vždy poslouchaly rodiče. Dnešní představa, že by dítě mohlo rodiči odporovat, je proto nesprávná.“
Argument předpokládá, že historická převaha určitého modelu rodinných vztahů dokazuje jeho morální správnost.
„Monarchie fungovala tisíce let, takže to musí být přirozená a správná forma vlády.“
Dlouhá existence určitého politického systému sama o sobě neříká, zda je systém spravedlivý nebo efektivnější než jeho alternativy.
„Tato léčivá bylina je po tisíce let součástí tradiční ajurvédy, takže musí fungovat.“
Tradiční používání může být důvodem k výzkumu určité látky, není však samo o sobě důkazem její léčebné účinnosti. Ta musí být ověřována nezávislými metodami. V ajurvédě a tradiční čínské medicíně se například po staletí používají rozemleté rohy nosorožců nebo šupiny luskounů, přestože jejich léčebné účinky nebyly nikdy potvrzeny[9]; nebo rostliny oměj a podražec, které jsou prokazatelně jedovaté[10], neurotoxické a karcinogenní.[11]
Jak se bránit
Při setkání s apelem na tradici je užitečné oddělit dvě otázky: Jak dlouho něco existuje? a Jaké máme důvody domnívat se, že je to správné nebo užitečné? První otázka sama o sobě neposkytuje odpověď na druhou.
Vhodnou reakcí může být například otázka:
„Proč je skutečnost, že se něco dělá dlouho, důkazem toho, že je to správné?“
Dále lze požadovat argumenty nezávislé na stáří dané tradice: empirické důkazy, vysvětlení přínosů a nákladů, morální principy nebo porovnání s dostupnými alternativami.
Užitečným testem je také představit si historickou praktiku, kterou dnes téměř nikdo neobhajuje. Pokud by stejný argument „dělá se to už stovky let“ bylo možné použít také na otroctví, diskriminaci nebo neúčinnou léčbu, je zřejmé, že samotná tradice nemůže být dostatečným důvodem.
Současně však není vhodné spadnout do opačného extrému a považovat něco za špatné jen proto, že je to staré. To by představovalo opačný faul, apel na novost (appeal to novelty). Správnost určitého názoru nezávisí ani na jeho stáří, ani na jeho novosti, ale na kvalitě důkazů a argumentů, které jej podporují.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ Dowden, B. (n.d.). Traditional wisdom. In Internet Encyclopedia of Philosophy. https://iep.utm.edu/fallacy/
- ↑ Hume, D. (1985). A treatise of human nature (E. C. Mossner, Ed.). Penguin Classics.
- ↑ Groarke, L. (2021). Informal logic. In E. N. Zalta (Ed.), The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2026 ed.). Stanford University.
- ↑ Greenstone, Gerry (2010): The history of bloodletting. British Columbia Medical Journal, 52(1), 12–14.
- ↑ Peters, Edward (1996): Torture. Expanded edition. University of Pennsylvania Press.
- ↑ North, Douglass C. (1990): Institutions, Institutional Change and Economic Performance. Cambridge University Press.
- ↑ Villmoare et al. (2015): Early Homo at 2.8 Ma from Ledi-Geraru, Afar, Ethiopia. Science, 347, 1352–1355.
- ↑ Hublin et al. (2017): New fossils from Jebel Irhoud, Morocco and the pan-African origin of Homo sapiens. Nature, 546, 289–292.
- ↑ Jin, Xinyao et al. (2021): Evidence for the medicinal value of Squama Manitis (pangolin scale): A systematic review. Integrative Medicine Research, 10(1), 100486.
- ↑ Chan, Thomas Y. K. (2009): Aconite poisoning. Clinical Toxicology, 47(4), 279–285.
- ↑ IARC (2022): Aristolochic acid-associated cancers: a public health risk in need of global action.