Martin Niemöller

Martin Niemöller
Narození	14. ledna 1892 Lippstadt, Německé císařství
Úmrtí	6. března 1984 Wiesbaden, Německo
Instituce	evangelická církev
Pole působení	teologie, mírový aktivismus, literatura
Alma mater	Univerzita v Münsteru
Známý díky	odbojová činnost v rámci Vyznavačské církve, autorství zpovědní prózy Když přišli nacisté
„Pro politiky není důležitá ani lež, ani pravda. Právě proto jsem se nikdy nemohl stát politikem – dokonce ani církevním politikem.“ Martin Niemoller: 1892-1984, 1984

Martin Niemöller (1892–1984) byl německý luteránský teolog a pastor, jehož život a dílo se staly symbolem dramatického přerodu od pravicového nacionalismu k radikálnímu pacifismu a lidskoprávnímu aktivismu.

Během 1. světové války sloužil jako velitel ponorky. V éře Výmarské republiky zpočátku sympatizoval s myšlenkami Adolfa Hitlera, avšak po jeho nástupu k moci ostře odmítal nacistické snahy o ovládnutí církve. V roce 1933 spoluzaložil Nouzový spolek pastorů (Pfarrernotbund) a stal se tváří odbojové Vyznavačské církve (Bekennende Kirche). Za svou nekompromisní kritiku strávil roky 1937–1945 v koncentračních táborech Sachsenhausen a Dachau jako „osobní rukojmí“ režimu.

Po svém propuštění se pastor Niemöller stal symbolem morálního procitnutí. V roce 1945 inicioval Stuttgartské prohlášení o vině (Stuttgarter Schuldbekenntnis), v rámci něhož německá církev otevřeně přiznala spoluodpovědnost za nacistické zločiny. V poválečném období aktivně hájil protiválečné postoje, odmítal remilitarizaci Německa a vystupoval proti jadernému zbrojení.

Do světového veřejného diskurzu se Niemöller nesmazatelně zapsal svým apelem na osobní odpovědnost, známou pod názvem Když přišli nacisté (First They Came).

Když přišli nacisté (zpovědní próza)

Nejdřív přišli pro komunisty,
a já se neozval, protože jsem nebyl komunista.

Potom přišli pro Židy,
a já se neozval, protože jsem nebyl Žid.

Pak přišli pro odboráře,
a já se neozval, protože jsem nebyl odborář.

Pak přišli pro katolíky,
a já se neozval, protože jsem byl protestant.

Nakonec si přišli pro mě,
ale v ten moment už nezbyl nikdo, kdo by se mě mohl zastat.

V textu se skrývá hluboký morální apel na všechny, kteří přehlížejí útlak menšin nebo mu dokonce sami napomáhají. Sám Niemöller si není přesně jist, kdy tato slova poprvé pronesl. Jisté ovšem je, že se tento text objevil v knize Miltona Mayera They Thought They Were Free, která vyšla v roce 1955. Niemöllerův výrok rychle zlidověl a v 60. letech se pevně uchytil v intelektuálních kruzích tehdejších Spojených států.

Přesah do libertarianismu

Současní libertariáni Niemöllerův citát často používají v případech, kdy chtějí poukázat na problematiku státních regulací nebo dlouhodobou kumulaci moci.

Konstatují, že lidé mají tendenci nereagovat, jestliže určité politické rozhodnutí či legislativní změna nedopadá na ně samotné, nebo pokud z nastalé situace sami benefitují na cizí úkor. Jako příklad můžeme uvést přijetí kontroverzního protikuřáckého zákona v České republice. Přestože plošný zákaz kouření jednoznačně zasáhl do vlastnických práv majitelů a provozovatelů restaurací, tento zásah byl většinovou společností tolerován – buď proto, že jednotlivci nekouřili, a tudíž jim to bylo jedno, anebo preferovali nekuřácké prostory, a tak změnu uvítali bez ohledu na omezení práv druhých.

Na českém případu je vidět, že útlak se nemusí týkat pouze národnostních, etnických, náboženských, sexuálních nebo sociálních menšin. Může se vztahovat na specifický okruh osob spojený s určitou činností, koníčkem nebo životním stylem.

Libertariáni dále upozorňují, že pasivní tolerance postupného „utahování šroubů“ může s větší pravděpodobností vést k situaci, kdy některá z dalších regulací dopadne i na ty, kterých se dřívější omezení netýkaly. Občané mohou setrvávat v domnění, že implementované změny se stále pohybují v akceptovatelných mezích, ale zpravidla jen do doby, než si uvědomí, že určitá mez byla již dávno překročena. Taková situace odpovídá známé metafoře s vařenou žábou. Libertariáni v souvislosti s tím prohlašují, že každé malé zpřísnění si zaslouží pozornost či aktivní odpor veřejnosti, jelikož se může jednat o jeden z mnoha malých krůčků v rámci širší strategie salámové metody.

„Kdo chce zabezpečit svou vlastní svobodu, musí chránit před útlakem dokonce i svého nepřítele; neboť poruší-li tuto povinnost, vytváří precedent, který nakonec dopadne i na něj.“

— Thomas Paine, Dissertation on the First Principles of Government, 1795

Odkazy

Související články

• Antimilitarismus
• Salámová metoda
• Syndrom vařené žáby