Internetový shutdown

Kresba polského karikaturisty Pawła Kuczyńského; **zdroj:** Latam Arte

Internetový shutdown je úmyslné přerušení internetového, elektronického nebo digitálního spojení, která ho učiní nedostupným nebo prakticky nepoužitelným. Často jej iniciují autoritářské vlády, státní orgány, anebo telekomunikační firmy na jejich pokyn, přičemž obvyklým cílem je získat kontrolu nad tokem informací. Může jít o úplné odpojení celé země, nebo jen o blokování vybraných míst, regionů či mobilních sítí. Konkrétní podoby zahrnují kompletní výpadek, zpomalení (throttling) nebo blokování konkrétních aplikací, nejčastěji sociálních sítí.

Způsoby provedení

Stát může poskytovatelům připojení nařídit, aby přerušili mobilní data, pevné linky nebo mezinárodní spojení. Technicky lze vypnutí uskutečnit například stažením směrovacích tras BGP, filtrováním IP adres a DNS, blokováním protokolů či záměrným zpomalením provozu natolik, že se služby stanou nepoužitelnými. Opatření může postihnout celý stát, jediný region, konkrétní skupinu uživatelů nebo jen vybrané platformy. Může trvat několik hodin, ale také měsíce, a někdy je připojení vypínáno opakovaně pouze v určitých časech.

Důvody a výskyt

Vlády shutdowns oficiálně zdůvodňují ochranou národní bezpečnosti, potlačením násilí nebo bojem proti dezinformacím. Shutdowny ovšem nejčastěji přicházejí během demonstrací, voleb, převratů a ozbrojených konfliktů, přičemž znemožňují občanům organizovat se, informovat veřejnost a zveřejňovat důkazy o násilí. Jedním z prvních významných případů bylo téměř týdenní vypnutí internetu v Egyptě roku 2011 během tzv. Arabského jara.

Podle kampaně #KeepItOn organizace Access Now bylo v roce 2025 zdokumentováno rekordních 313 případů vypnutí internetu v 52 zemích, z nichž 125 souviselo s ozbrojenými konflikty.^[1] Skutečný počet může být vyšší, protože lokální zásahy se obtížně ověřují a jednotlivé databáze používají rozdílné definice i způsoby evidence.

🇸🇾 Sýrie (2012)

Dne 29. listopadu během občanské války náhle přestal proudit téměř veškerý internetový provoz mezi Sýrií a okolním světem. Ze směrovacích tabulek současně zmizely všechny veřejné syrské bloky IP adres. Výpadek přišel v době intenzivních bojů poblíž Damašku.^[2]

🇸🇩 Súdán (2019)

Po násilném rozehnání protestního tábora v Chartúmu 3. června, při němž bezpečnostní složky zabily přes sto lidí, byl mobilní internet vypnut na 36 dní. Blackout komplikoval dokumentování masakru, organizování opozice i každodenní fungování obyvatel.^[3]

🇮🇳 Džammú & Kašmír (2019–2021)

Po zrušení zvláštního autonomního statusu oblasti indická vláda 5. srpna 2019 přerušila internetové, mobilní i telefonní spojení. Úplné odpojení internetu trvalo celých 213 dní; poté bylo povoleno pouze pomalé 2G připojení. Plnohodnotné 4G bylo v celé oblasti obnoveno až po přibližně 550 dnech, což z případu učinilo nejdelší shutdown zaznamenaný v demokratickém státu.^[4]

🇮🇷 Írán (2019)

Během protestů proti zdražení pohonných hmot režim na šest dní téměř úplně odřízl zemi od globálního internetu, zatímco domácí státem kontrolované služby částečně fungovaly. Amnesty International doložila více než 300 zabitých protestujících a upozornila, že blackout pomohl rozsah násilí ukrýt před veřejností.^[5]

🇷🇺 Rusko – „suverénní internet“ a testy odpojení (2019–2021)

V Rusku vzniká od roku 2019 systém označovaný jako suverénní internet (RuNet), jehož cílem je umožnit ruské části internetu fungovat i při odpojení od globální sítě. Zákon o suverénním internetu posílil pravomoci regulátora Roskomnadzor a zavedl infrastrukturu umožňující centrální řízení, filtrování a přesměrovávání provozu.^[6] V prosinci 2019 a znovu v roce 2021 Rusko provedlo testy, při nichž ověřovalo schopnost provozovat domácí síť nezávisle na zahraničním internetu a podle dostupných zpráv také možnost ruský segment od globální sítě fyzicky odpojit.^[7] Taková infrastruktura může zvyšovat odolnost proti vnějším výpadkům, zároveň však výrazně usnadňuje cenzuru, filtrování a případnou izolaci obyvatel od zahraničních informačních zdrojů.

🇧🇾 Bělorusko (2020)

V den sporných prezidentských voleb a následných demonstrací zahájily úřady celostátní omezení internetu trvající přibližně 61 hodin. Následovala další krátkodobá vypínání během pravidelných opozičních protestů. Zásah postihl pevné i mobilní připojení, sociální sítě a některé VPN.^[8]

🇪🇹 Etiopský Tigraj (2020–2022)

Po vypuknutí války byl přibližně šestimilionový region téměř dva roky bez spolehlivého internetu a telefonního spojení. Blackout izoloval civilisty během humanitární katastrofy, znemožňoval kontaktování příbuzných a komplikoval práci lékařů, humanitárních organizací i vyšetřovatelů válečných zločinů. Obnova začala až po mírové dohodě z listopadu 2022.^[9]

🇲🇲 Myanmar (od roku 2021)

Vojenská junta začala internet vypínat bezprostředně během převratu 1. února 2021. Následovaly celostátní blackouty, pravidelné noční internetové „zákazy vycházení“, dlouhodobé odpojení mobilních sítí a blokování sociálních platforem. Lokální shutdowns se později staly součástí vojenských operací proti oblastem ovládaným odporem.^[10]

🇰🇿 Kazachstán (2022)

Během lednových protivládních protestů byl internet na většině území více než pět dní prakticky nedostupný. Připojení se obnovovalo jen v krátkých intervalech, které se někdy časově překrývaly s televizními projevy prezidenta. Ve stejné době bezpečnostní složky střílely do protestujících a zemřelo přes dvě stě lidí.^[11]

🇵🇸 Pásmo Gazy (od roku 2023)

Od začátku války zažívá Gaza opakované téměř úplné výpadky internetu, mobilních sítí a telefonních linek. První rozsáhlý blackout 27. října 2023 nastal během zesíleného bombardování a rozšiřování pozemních operací; další přerušení způsobovalo ničení infrastruktury, nedostatek paliva i přímé zásahy do spojení. Blackouty znemožňovaly kontakt se záchranáři, nemocnicemi, humanitárními pracovníky a novináři.^[12]

🇧🇩 Bangladéš (2024)

Vláda během studentského povstání vypnula mobilní data a následně celé internetové připojení. První celostátní blackout začal 18. července a pevné připojení se částečně vrátilo až po několika dnech; mobilní internet byl obnoven 28. července. Další shutdown přišel 4. srpna, během nejkrvavějšího dne protestů.^[13]

🇮🇷 Írán (2026)

Připojení ke globálnímu internetu bylo během protestů a následného válečného konfliktu téměř úplně přerušeno. Podle monitorovací organizace NetBlocks trvala úplná izolace celkem 2 093 hodin, tedy přibližně 88 dní.^[14]

Dopady

Vypnutí internetu neumlčuje pouze politické aktivisty. Přerušuje komunikaci s blízkými, práci, elektronické platby, obchod, vzdělávání, dopravu, zdravotní péči i přístup k tísňovým a veřejným službám. Nejtvrději může poškodit drobné podnikatele, freelancery, pracovníky placené zad den, novináře a obyvatele krizových oblastí. Současně brání dokumentování porušování lidských práv a vytváří informační vakuum, v němž se snáze šíří fámy. Hospodářské škody navíc nekončí pouhým okamžikem obnovení sítě: opakované zásahy oslabují důvěru v digitální služby a odrazují investory.

Lidská práva

Přístup k internetu není v mezinárodním právu zpravidla chápán jako samostatné absolutní právo, stal se však základním prostředkem výkonu svobody projevu, přístupu k informacím, shromažďování, práce či vzdělání. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva upozorňuje, že shutdowns mohou způsobovat rozsáhlé a nepředvídatelné škody a často doprovázejí zhoršování stavu lidských práv.

Libertariánský a cypherpunkový pohled

Libertariáni považují internetové shutdowns za formu kolektivního trestu: stát kvůli jednání některých osob omezuje komunikaci, podnikání a smluvní vztahy celé populace. Podobné zásahy zároveň ukazují riziko centralizace telekomunikační infrastruktury a licenčního systému, v němž lze několik poskytovatelů donutit k poslušnosti skrz jediný příkaz. Deklarovaná „bezpečnost obyvatel“ se zde může stát záminkou k zastírání výkonu politické moci před veřejnou kontrolou.

Pro cypherpunkery a kryptoanarchisty jsou shutdowns důkazem, že svobodu komunikace nelze zajistit pouze zákonnými zárukami: musí ji podporovat také odolná architektura bez snadno ovladatelného centrálního bodu. Prosazují proto šifrování, decentralizované služby, mesh sítě, satelitní připojení (typu Starlink) a nástroje schopné předávat zprávy lokálně či s časovým zpožděním. VPN nebo Tor sice dovedou obejít blokování jednotlivých služeb, nedokážou však obnovit fyzicky odpojené připojení.

Odkazy

Související články

Reference

[1] ttps://www.accessnow.org/internet-shutdowns-2025/

[2] ttps://blog.cloudflare.com/how-syria-turned-off-the-internet/

[3] ttps://pulse.internetsociety.org/en/shutdowns/internet-suspended-in-sudan-3-june-2019/

[4] ttps://www.hrw.org/report/2023/06/14/no-internet-means-no-work-no-pay-no-food/internet-shutdowns-deny-access-basic

[5] ttps://iran-shutdown.amnesty.org/

[6] Petr Krčmář: Co všechno se rozbije, až se Rusko odpojí od internetu?, Root.cz, 20. 2. 2019.

[7] Reuters: Russia disconnects from internet in tests as it bolsters security – RBC daily, 22. 7. 2021.

[8] ttps://www.hrw.org/news/2020/08/28/belarus-internet-disruptions-online-censorship

[9] ttps://www.reuters.com/world/six-million-silenced-two-year-internet-outage-ethiopia--trfn-2022-09-29/

[10] ttps://ooni.org/post/2021-myanmar-internet-blocks-and-outages/

[11] ttps://blog.cloudflare.com/internet-shut-down-in-kazakhstan-amid-unrest/

[12] ttps://www.ochaopt.org/content/hostilities-gaza-strip-and-israel-flash-update-21

[13] ttps://www.hrw.org/news/2024/07/22/bangladesh-security-forces-target-unarmed-students

[14] ttps://www.theguardian.com/world/2026/may/26/iran-internet-blackout

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]