Dark web (česky někdy temný web) je část internetových služeb provozovaných prostřednictvím záměrně skrytých sítí, k jejichž použití je zpravidla potřeba zvláštní software nebo konfigurace. Nejznámějším prostředím spojeným s dark webem je síť Tor, existují však i jiné anonymní překryvné sítě, například I2P.[1]
Definice
Dark web je část webu tvořená službami záměrně skrytými v anonymizačních či jiných překryvných sítích, které nejsou běžným způsobem dostupné prostřednictvím standardního webového prohlížeče.
Dark web bývá v médiích spojován především s nelegálními tržišti a kyberkriminalitou, samotný pojem však označuje především technický způsob zpřístupnění a provozování služeb, nikoli jejich obsah. Stejné technologie mohou sloužit například k anonymní komunikaci, ochraně zdrojů novinářů, obcházení cenzury nebo ochraně soukromí, stejně jako k ukrývání nezákonné činnosti.[1]
Dark web, deep web a surface web
Pojmy surface web, deep web a dark web bývají často zaměňovány. Nejde přitom o tři různé internety, ale o praktické rozdělení webového obsahu podle jeho dostupnosti a způsobu přístupu.[1]
Surface web
Surface web (povrchový web, někdy také clear web) tvoří veřejně dostupné stránky, které mohou být procházeny a indexovány běžnými internetovými vyhledávači. Patří sem většina zpravodajských serverů, veřejných wiki, firemních stránek, blogů a dalšího běžně dostupného webového obsahu.
Deep web
Infografika vrstev webu; zdroj:CIO AfricaDeep web označuje obsah, který není běžnými vyhledávači indexován nebo není veřejně dostupný přímo z výsledků vyhledávání. Patří sem například webmail, internetové bankovnictví, firemní intranety, databáze dostupné po přihlášení, soukromá cloudová úložiště nebo administrace webových služeb.[1]
Deep web tedy není synonymem pro nelegální nebo anonymní internet. Naprostá většina lidí jej používá prakticky každý den — například ve chvíli, kdy otevře svoji e-mailovou schránku nebo neveřejný dokument.
Dark web
Dark web se obvykle chápe jako záměrně skrytá část deep webu. Přístup k jeho službám vyžaduje použití konkrétní anonymizační nebo překryvné sítě, například Tor nebo I2P. U Toru mají tyto služby adresy ve speciální doméně .onion a jsou dostupné pouze prostřednictvím sítě Tor.[2]
Rozdělení na surface web, deep web a dark web je především konceptuální pomůcka, nikoli přesné technické členění internetu. Hranice mezi jednotlivými kategoriemi proto nemusí být vždy ostrá. Například některé onion služby mohou být katalogizovány specializovanými vyhledávači, přesto jsou nadále součástí dark webu, protože jejich přímý přístup vyžaduje síť Tor.
Darknet a dark web
Souvisejícím pojmem je darknet. Oba výrazy se v běžné řeči často používají jako synonyma, technicky je však užitečné je rozlišovat:
darknet je samotná skrytá nebo anonymizační síť, například Tor či I2P;
dark web jsou webové stránky a další webové služby, které jsou prostřednictvím takové sítě dostupné.
Darknet navíc nemusí sloužit pouze k webovým stránkám. Stejnou sítí lze provozovat například chat, sdílení souborů nebo jiné komunikační služby. Dark web je tedy pouze jedním z možných způsobů využití darknetu.
Jak dark web funguje
Dark web není jedna centrálně provozovaná síť ani konkrétní server. Jde o množství služeb provozovaných v různých překryvných sítích (overlay networks), které využívají běžnou internetovou infrastrukturu, ale nad ní vytvářejí vlastní způsob adresování a směrování.
Nejznámějším příkladem je Tor. Jeho podrobné fungování popisuje samostatný článek; pro pochopení dark webu je důležité zejména to, že Tor umožňuje nejen skrýt původ síťového provozu uživatele při přístupu na běžný internet, ale také provozovat tzv. onion services.[2]
Onion service je služba dostupná pouze uvnitř sítě Tor. Její skutečná IP adresa nemusí být uživateli známa a komunikace mezi uživatelem a službou zůstává uvnitř sítě Tor. Klient ani server se přitom nemusí navzájem přímo spojit; Tor vytvoří spojení prostřednictvím několika prostředníků a tzv. rendezvous pointu.[3]
Adresy současných onion služeb končí na .onion. Nejde o běžnou doménu fungující prostřednictvím klasického systému DNS, ale o speciální adresní prostor používaný sítí Tor. Adresa je kryptograficky odvozena od identity dané služby.[3]
Jiné darknety používají odlišné technické principy. Síť I2P například používá šifrované jednosměrné tunely a technologii označovanou jako garlic routing. Je navržena především pro komunikaci mezi službami a uživateli uvnitř samotné sítě.[4]
Společným cílem těchto technologií je vytvořit prostředí, v němž je obtížnější přímo zjistit, kdo se službou komunikuje, kde se služba fyzicky nachází nebo kdo ji provozuje. To však neznamená absolutní anonymitu. Ta závisí také na konfiguraci, chování uživatele, bezpečnosti jeho zařízení a dalších okolnostech.
Historie
Technologie spojované s dark webem nevznikly původně jako nástroj pro provoz nelegálních tržišť. Jejich vývoj navazoval především na výzkum anonymní komunikace, ochrany před sledováním a odolnosti komunikace vůči cenzuře.
Počátky onion routingu
Princip onion routingu začali v polovině 90. let 20. století vyvíjet výzkumníci David Goldschlag, Michael G. Reed a Paul Syverson v americké Naval Research Laboratory. Cílem bylo vytvořit způsob komunikace přes internet, při němž pozorovatel nemůže jednoduše určit, kdo s kým komunikuje.[5]
Princip spočíval v průchodu komunikace několika prostředníky a ve vrstveném šifrování — jednotlivé vrstvy byly přirovnávány ke slupkám cibule, z čehož vzniklo označení onion routing.[5]
Na tento výzkum později navázali Roger Dingledine, Nick Mathewson a Paul Syverson projektem Tor (původně The Onion Routing). První veřejná síť Tor byla spuštěna v roce 2002 a její zdrojový kód byl zveřejněn jako svobodný software.[5]
Vznik skrytých služeb
Možnost anonymizovat návštěvníka běžného webu ještě sama o sobě nevytváří dark web. Zásadní byl proto další krok: umožnit skrýt také umístění samotného serveru.
Návrh tzv. hidden services vznikl v rámci Toru v roce 2003 a první implementace byla do Toru přidána v dubnu 2004.[6] Později byly hidden services přejmenovány na onion services.
Tím vznikla možnost provozovat webové i jiné síťové služby, jejichž provozovatel nemusel uživateli odhalovat skutečnou IP adresu serveru. Právě onion services se postupně staly nejznámější podobou toho, čemu se dnes říká dark web.
Tor však není jediným projektem tohoto druhu. Již v roce 1999 vznikl projekt Freenet, dnes pokračující pod názvem Hyphanet, zaměřený na decentralizované publikování odolné vůči cenzuře.[7] Na začátku 21. století se začala rozvíjet také síť I2P. Vedle sebe tak postupně vzniklo několik technicky odlišných systémů sledujících podobné cíle: soukromější komunikaci, obtížnější identifikaci účastníků a větší odolnost proti cenzuře.
Dark web proto není konkrétní technologie ani jednotná komunita. Je spíše souhrnným označením pro služby provozované v této třídě záměrně skrytých sítí.
Využití
Dark web je veřejnosti znám především kvůli nelegálním tržištím a kyberkriminalitě, jeho anonymizační vlastnosti však samy o sobě neurčují, k jakému účelu bude použit. Stejná infrastruktura může chránit novináře a jejich zdroje, umožňovat přístup k informacím v zemích s internetovou cenzurou, ale také ztěžovat vyšetřování trestné činnosti.
Ochrana soukromí a svobodný přístup k informacím
Jedním z legitimních využití dark webu je ochrana identity uživatelů a provozovatelů služeb. Onion services mohou být užitečné zejména tam, kde samotná informace o tom, kdo s kým komunikuje, představuje riziko.
Příkladem je systém SecureDrop, který používají média pro bezpečnější přijímání dokumentů a zpráv od anonymních zdrojů. Komunikace se zdrojem probíhá prostřednictvím onion service, takže zdroj nemusí přímo kontaktovat servery dané redakce prostřednictvím běžného internetu.[8] Tor Project uvádí onion services také jako technologii používanou platformami určenými pro whistleblowing, například SecureDrop a GlobaLeaks.[9]
Onion verze provozují nebo provozovala také některá běžná média a internetové služby. Důvodem nemusí být utajení provozovatele: onion service může umožnit čtenářům skrýt svoji IP adresu, omezit množství dostupných metadat a v některých případech obejít síťovou cenzuru.[10]
Dark web tak může plnit podobnou úlohu jako jiné technologie zaměřené na anonymitu, šifrování a soukromí: snižovat možnost třetí strany zjišťovat, kdo určitou informaci zveřejňuje nebo přijímá. To je významné například pro novináře, politické aktivisty, whistleblowery nebo obyvatele států, které omezují přístup k informacím.
Nelegální činnost
Stejné vlastnosti jsou atraktivní také pro pachatele trestné činnosti. Na dark webu vznikají tržiště a fóra zaměřená například na:
nelegální drogy,
odcizené přístupové údaje a osobní data,
padělané doklady a platební prostředky,
malware a některé služby související s kybernetickou kriminalitou,
další zboží a služby, jejichž prodej je v příslušné jurisdikci zakázán.
Rozsah a skladba této činnosti se v čase mění a dark web netvoří jeden centrální trh. Jednotlivá tržiště vznikají a zanikají, jejich provozovatelé mohou být zatčeni, servery zabaveny nebo může dojít k tzv. exit scamu, kdy provozovatelé tržiště zmizí s prostředky uživatelů. Europol ve svém hodnocení kyberkriminality z roku 2024 uvádí, že opakované zásahy proti darknetovým fórům a tržištím zkracují životnost těchto služeb a přispívají k fragmentaci kriminálního prostředí.[11]
Samotná přítomnost služby na dark webu tedy nevypovídá o její legalitě. Dark web je infrastruktura; povaha konkrétní služby závisí na tom, co její provozovatelé a uživatelé dělají.
Uživatel si prohlíží legendární darknetové tržiště Silk Road.
Darknetová tržiště
Nejznámějším historickým darknetovým tržištěm se stal Silk Road, spuštěný přibližně v lednu 2011. Fungoval jako internetové tržiště přístupné prostřednictvím Toru a platby probíhaly převážně v bitcoinu. Významnou část nabídky tvořily nelegální drogy, vedle nich se však objevovalo také další nelegální zboží a služby.[12]
Silk Road převzal řadu mechanismů známých z běžných internetových tržišť: jednotliví prodejci měli své nabídky, zákazníci mohli hodnotit jejich reputaci a tržiště zprostředkovávalo platby. Vznikl tak tržní systém, ve kterém se anonymní či pseudonymní účastníci snažili řešit problém vzájemné nedůvěry prostřednictvím reputace a zprostředkovatele.
V říjnu 2013 byl Silk Road americkými úřady uzavřen a jeho provozovatel Ross Ulbricht, vystupující mimo jiné pod pseudonymem Dread Pirate Roberts, byl zatčen. V roce 2015 byl odsouzen za několik trestných činů souvisejících s provozem tržiště a dostal mimo jiné dva doživotní tresty.[12] V lednu 2025 mu prezident Donald Trump udělil plnou a bezpodmínečnou milost.[13]
Uzavření Silk Road darknetová tržiště neukončilo. V následujících letech vznikala další a některá dosáhla značného rozsahu. Například při mezinárodní operaci SpecTor oznámil Europol v roce 2023 zatčení 288 podezřelých spojených s prodejem drog prostřednictvím dark webu a zabavení hotovosti a kryptoměn v hodnotě přes 50 milionů eur.[14]
Česká stopa: Sheep Marketplace, Nucleus Market a bitcoinová kauza
Významnou českou stopu v historii darknetových tržišť představuje Sheep Marketplace, někdy označovaný jako Ovčí tržiště. Tržiště vzniklo v roce 2013, fungovalo jako onion service v síti Tor a podobně jako Silk Road zprostředkovávalo anonymní obchody placené převážně v bitcoinech. Významnou část nabídky tvořily nelegální drogy, objevovaly se však také zbraně, padělky a další zakázané zboží.[15]
Provozovatelem tržiště byl český programátor Tomáš Jiřikovský. Sheep Marketplace zároveň fungoval jako prostředník plateb mezi zákazníky a prodejci a z uskutečněných obchodů si účtoval provizi. V listopadu 2013 tržiště náhle ukončilo provoz a část bitcoinů jeho uživatelů zmizela.
Jiřikovský byl v České republice následně trestně stíhán. Vrchní soud v Olomouci jej v roce 2018 pravomocně odsoudil k 9,5 roku vězení mimo jiné za odcizení bitcoinů v tehdejší hodnotě přes 16 milionů korun, obchodování s drogami a nedovolené ozbrojování. Podle soudu se prostřednictvím Sheep Marketplace uskutečnilo téměř 18 000 obchodů s návykovými látkami.[15]
Případ se po více než deseti letech znovu dostal do centra pozornosti v souvislosti s tzv. bitcoinovou kauzou Ministerstva spravedlnosti.
Nucleus Market
V letech 2014 až 2016 fungovalo další rozsáhlé darknetové tržiště Nucleus Market. Nabízely se na něm zejména drogy, ale také zbraně, jedy, falešné doklady a další nelegální zboží. Tržiště náhle přestalo fungovat v dubnu 2016, krátce po Jiřikovského tehdejším zadržení.[16]
Dlouho nebylo veřejně prokázáno, kdo Nucleus Market provozoval. V roce 2025 však analýzy bitcoinových transakcí upozornily na spojení některých peněženek používaných Nucleus Marketem s kryptoměnou, ke které po návratu zabavené elektroniky získal přístup Tomáš Jiřikovský.
V březnu 2025 Jiřikovský daroval České republice prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti 468,468 BTC. Ministerstvo jejich hodnotu podle výsledků následných dražeb vyčíslilo přibližně na 957 milionů korun.[17]
Následně vyšlo najevo, že bitcoiny použité při daru pocházely z peněženek spojovaných blockchainovými analytiky s Nucleus Marketem. Původ prostředků proto začaly prověřovat orgány činné v trestním řízení. Kauza vyvolala také politickou krizi a tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek v květnu 2025 rezignoval.[18]
Vyšetřování následně spojilo Jiřikovského přímo také s provozem Nucleus Marketu. V březnu 2026 policie rozšířila jeho obvinění o podezření, že toto tržiště v letech 2014 až 2016 provozoval.[19]
V červenci 2026 podalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v souvislosti s bitcoinovou kauzou obžalobu na Jiřikovského a další tři osoby. Jiřikovskému obžaloba klade za vinu mimo jiné provozování Nucleus Marketu a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Na rozdíl od jeho dřívějšího provozování Sheep Marketplace však jeho odpovědnost za Nucleus Market není v době psaní tohoto článku pravomocně rozhodnuta soudem.[20]
Případ současně ukazuje jednu z vlastností veřejného blockchainu Bitcoinu. Přestože jednotlivé bitcoinové adresy samy neobsahují jméno svého vlastníka, historie transakcí je veřejná a trvale zaznamenaná. Propojení adres s konkrétními osobami nebo službami tak může umožnit rekonstruovat finanční pohyby i mnoho let zpětně. Události spojené s Nucleus Marketem a českou bitcoinovou kauzou proto představují názorný příklad rozdílu mezi pseudonymitou Bitcoinu a skutečnou anonymitou.
Kryptoměny a dark web
Rozvoj darknetových tržišť byl úzce spojen s rozvojem kryptoměn. Ty umožňují převádět hodnotu bez přímého použití bankovního účtu nebo klasického platebního systému.
Silk Road používal především Bitcoin. Bitcoin však není plně anonymní měnou. Jeho blockchain je veřejný a obsahuje historii transakcí mezi jednotlivými adresami. Pokud se podaří kryptoměnovou adresu spojit s konkrétním člověkem nebo službou, lze zpětně analyzovat její transakční historii.
Právě analýza kryptoměnových toků se postupně stala jedním z nástrojů vyšetřování darknetové kriminality. Americké úřady například v případech souvisejících se Silk Road dokázaly po letech dohledat a zabavit desetitisíce bitcoinů, přestože jejich držitelé používali různé metody k zakrytí původu prostředků.[21]
Část darknetových tržišť proto postupně začala přijímat kryptoměny zaměřené výrazněji na ochranu soukromí, zejména Monero. Monero používá technologie jako ring signatures, stealth addresses a Ring Confidential Transactions, které mají skrývat odesílatele, příjemce a částku transakce.[22]
Použití kryptoměny s vlastnostmi zaměřenými na soukromí však samo o sobě nezajišťuje anonymitu. Identita může být odhalena jiným způsobem — například prostřednictvím komunikace, zařízení, směny kryptoměn, fyzického doručování zboží nebo vlastních chyb uživatele.
Vymáhání práva a limity anonymity
Dark web někdy vytváří dojem prostředí, ve kterém jsou jeho uživatelé mimo dosah státních orgánů. Historie darknetových tržišť však ukazuje, že anonymizační technologie představují pouze jednu vrstvu ochrany.
Vyšetřovatelé mohou kombinovat například:
infiltrace tržišť a komunikace s jejich uživateli,
klasické policejní vyšetřovací metody,
analýzu zabavených serverů a zařízení,
analýzu veřejných blockchainů,
sledování převodů mezi kryptoměnami a regulovanými směnárnami,
Při zásahu proti tržišti Monopoly Market například vyšetřovatelé získali jeho server a analyzovali uložené záznamy, komunikaci, finanční údaje a bitcoinové peněženky používané správci tržiště.[23]
Ani úspěšné odhalení uživatele nebo služby proto nutně neznamená prolomení samotné anonymizační sítě. Často může být slabším článkem člověk, jeho zařízení, provozovaná aplikace nebo stopa zanechaná mimo darknet.
Definice
Anonymizační technologie mohou výrazně ztížit identifikaci člověka, ale anonymita je vlastností celého způsobu jeho jednání, nikoli jedné použité aplikace.
Dark web a svoboda
Dark web představuje výrazný příklad technologie s dvojím užitím. Vlastnost, která chrání whistleblowera před odhalením autoritářským režimem, může současně chránit pachatele násilného či majetkového trestného činu před policií.
Z hlediska osobní svobody je významné, že anonymní komunikace umožňuje lidem jednat a sdílet informace bez nutnosti získat souhlas centrální autority. To může být zásadní v prostředí cenzury, masového dohledu nebo politického pronásledování. Darknety jsou proto spojovány také s myšlenkami cypherpunku, kryptoanarchismu a vytvářením paralelních struktur.
Současně anonymita omezuje možnost společnosti či státu spojit konkrétní jednání s konkrétním člověkem. Je proto předmětem sporu, zda má být její ochrana posuzována podle legitimních způsobů použití technologie, nebo podle škodlivého jednání, které může usnadňovat.
Z libertariánského hlediska lze mezi těmito dvěma věcmi rozlišovat: anonymní komunikace sama o sobě neporušuje práva druhých, zatímco anonymita nezbavuje člověka odpovědnosti za jednání, kterým práva ostatních porušuje. Z hlediska principu neagrese tak není rozhodující, zda k jednání dochází na běžném webu nebo na dark webu, ale zda zahrnuje násilí, podvod, krádež či jiné zásahy do práv druhých.
Toto rozlišení vede také ke sporu o darknetová tržiště. Část zboží prodávaného na těchto tržištích představuje činnost, při níž existuje konkrétní poškozený — například prodej odcizených údajů, podvody nebo distribuce malwaru. Jinou kategorii představuje obchod se statky, které jsou zakázány státem, avšak jejich dobrovolná směna sama o sobě nemusí mít konkrétní oběť. Typickým příkladem je obchod s některými drogami, jehož hodnocení proto souvisí se širším sporem o protidrogovou politiku.
Dark web tak názorně ukazuje obecnější konflikt mezi soukromím a kontrolou. Silná anonymita současně komplikuje jak neoprávněné sledování nevinných lidí, tak legitimní vyšetřování skutečných útoků na práva jiných lidí. Technologicky není možné jednoduše zajistit, aby anonymita fungovala pouze pro ty, jejichž účel považujeme za správný.
