Bankovkovi (pořad)

Sledování pořadu Bankovkovi, ilustrativní vizualizace

Bankovkovi jsou zábavně vzdělávacím pořadem pro děti od 8 do 12 let. Pořad je produkován veřejnoprávní Českou Televizí a klade za cíl představit základní pojmy ze světa financí i seznamovat diváky s problematikou správného zacházení s financemi a finančními produkty. Pořad byl poprvé uveden v roce 2017 a pouhý rok na to se stal cílem tvrdé kritiky ze strany (nejen) libertariánské scény, která mu vyčítala nejen selektivní a tendenční prezentování informací, ale dokonce uvádění objektivně nepravdivých informací.

Reakce české libertariánské komunity

Proti obsahu pořadu Bankovkovi se nejvýrazněji vymezil Martin Urza, přední český popularizátor anarchokapitalismu, který v reakci na jeho zhlédnutí odeslal dva otevřené dopisy adresované Radě ČT. První dopis se týkal epizody Daně, druhý pak epizody Inflace. Znění druhého dopisu bylo sepsáno za podpory organizace Students for Liberty. Na Urzovu kritiku posléze navázal Luboš Zálom, politik za stranu Svobodných.

Případ pořadu Bankovkových je mnohými českými libertariány prezentován jako příklad etatistické propagandy, indoktrinace dětí a šíření dezinformací ze strany státu.

Otevřený dopis v reakci na epizodu Daně (S01E10)

„Vážená Rado České televize, vážené vedení i zaměstnanci České televize, jsem autorem knihy Anarchokapitalismus, která pojednává o bezstátní společnosti řízené volným trhem dle principů rakouské ekonomické školy, což je ekonomický směr, jehož zástupci již více než sto let přispívají k vývoji ekonomického myšlení a poznání. Obracím se na Vás otevřeným dopisem kvůli pořadu ‚Bankovkovi‘ – konkrétně jeho dílu ‚Daně‘ – naposledy odvysílanému v úterý 13. 3. 2018 na ČT, jež mi poslal ke zhlédnutí jeden z mých čtenářů a posluchačů, jelikož často přednáším mimo jiné právě o vzdělávání dětí.

Vítám snahu o zvýšení finanční gramotnosti, zejména u dětského publika. Uvedená epizoda seriálu ‚Bankovkovi‘ však dle mého názoru nenaplňuje úkol veřejné služby v oblasti televizního vysílání; a to nejen dle § 2, odst. 2, písm. a) Zákona o České televizi (poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů), ale především z hlediska toho, jakou úlohu se – jak pevně věřím – v naší společnosti snažíte plnit. Ačkoliv nepředpokládám zlý úmysl tvůrců, tento odklon od základního poslání ČT vnímám jako zvláště závažný, uvážíme-li, že se jedná o pořad zaměřený na dětské publikum, neboť působení na ty nejmenší z nás je vždy choulostivou záležitostí.

V dílu ‚Daně‘ pořadu ‚Bankovkovi‘ se snažíte ukázat divákům, které všechny služby stát z našich daní poskytuje. S tímto záměrem nelze nesouhlasit, neboť se jedná o užitečná fakta. Pořad však doručuje divákovi i závěry, které rozhodně nelze považovat za vyvážené či všestranné; a co hůř, některé poskytnuté informace jsou vyloženě nepravdivé. Jedná se především o vyobrazení společnosti bez státu jako středověkého živoření v bídě, ve které státem dnes poskytované služby prostě neexistují. Sice ani v nejmenším nerozporuji, že stát mnoho služeb zajišťuje, avšak nedává smysl očekávat, že kdyby je neposkytoval, tyto služby prostě zaniknou; naopak je velmi pravděpodobné, že by je začal zajišťovat volný trh (což lze doložit faktem, že u některých v pořadu zmíněných služeb se tak děje již dnes).

Ačkoliv je předmětem mé kritiky především celkové vyznění pořadu, dovolím si pro lepší pochopení problém ilustrovat na některých konkrétních výhradách k vybraným místům pořadu:

05:15 ‚Kdyby mi nestrhávali ty peníze z platu, měl bych jich tolik, že bych si to všechno mohl platit sám.‘ – Toto tvrzení jedné z postav se následně pořad snaží vyvracet; bohužel nikoliv argumenty, nýbrž jeho zesměšňováním. Reálně se přitom jedná o validní argument a jeho antiteze obsahuje předpoklad, že stát peníze vybrané na daních nějak zhodnocuje, případně k nim přidává nějakou hodnotu navíc, což není pravda; naopak část vybraných prostředků stát znehodnocuje (dokonce i v ideálním případě, kdy pomineme korupci a neefektivitu, minimálně musí část peněz spotřebovat na vlastní režii, která je v současné době nemalá). Jestliže občané mají dostatek prostředků na to, aby zaplatili režii celého státního aparátu a ještě zbylo na služby, logicky by měli dostatek zdrojů i na služby samotné, neboť stát pouze (se ztrátou) přerozděluje, nezhodnocuje. Toto je pochopitelně jen nástin kostry argumentace, která svou komplexitou přesahuje možnosti tohoto dopisu. Dovolte mi jen konstatovat, že se opírá o rakouskou ekonomickou školu, jejíž zástupce a nositel těchto tezí Friedrich August von Hayek za ně získal Nobelovu cenu za ekonomii. I zde se jedná minimálně o téma k otevřené debatě, nikoliv o něco, co může být dětem předkládáno jako hotový fakt. Má-li ČT přispět ke svobodnému vytváření názorů na základě vyvážených informací, nemůže tak činit tím, že znevažuje legitimní názory jiné skupiny lidí, byť by byly menšinové.

05:24 – 09:09 Scénka znázorňuje bezstátní společnost a co v ní chybí. Chápu, že účelem zřejmě bylo ukázat, co všechno současný stát zajišťuje, ale bohužel ze scénky i komentářů k ní plyne ještě navíc to, že zmíněné služby musejí být poskytovány jako služby veřejné, protože bez státu je mít zkrátka nebudeme (vizte 08:53: ‚Hasiči nejsou!‘). Je však logická chyba předpokládat, že služba bez státu zanikne, zejména když prakticky všechny zmíněné už bez státu historicky fungovaly; a celá řada z nich je poskytována volnotržně i dnes. Příkladem mohou být třeba hasiči v Dánsku, kteří naprosto běžně fungují na tržní bázi; dopravní infrastruktura a další služby jsou privatizovány třeba v americkém Sandy Springs (byť některé z nich částečně dotovány z veřejných rozpočtů); převážně soukromými subjekty na bázi volného trhu je zajišťována hromadná doprava například v Hongkongu a do jisté míry i jinde; na většině území indického města Gurgaon nejsou vůbec žádné služby placené z veřejného rozpočtu ani poskytované tamní municipální autoritou (zajišťují je developeři). Lze tedy bez nadsázky říci, že všechny v pořadu uváděné služby mají na volném trhu alternativy. Závěr, že bez státu by výše uvedené služby nikdo neposkytoval, je tedy prokazatelně nepravdivý.

08:16 ‚Na soukromou nemocnici nemáme.‘ – Toto zavádějící tvrzení naznačuje, že bez státu by lidé neměli na lékařské ošetření, neboť soukromé nemocnice jsou drahé. Ve skutečnosti jsou drahé i státní nemocnice (stačí se podívat na ceníky jednotlivých úkonů). Platby za drahé zákroky v nemocnicích soukromých i státních mohou být hrazeny ze zdravotního pojištění, avšak i to může být poskytováno jako komerční služba. V pořadu je pak skrze toto nepřípustné zjednodušení zavádějícím způsobem divákovi vyjeveno, že i kdyby měl celou svou nezdaněnou výplatu, nemohl by si dovolit zaplatit ošetření zlomené nohy. To jednak typicky není pravda (komerční cena takového ošetření nebývá vyšší než nezdaněný měsíční plat, ačkoliv samozřejmě v případě opravdu malé výplaty by tomu tak být mohlo), ale především nelze srovnávat cenu zákroku ve státní nemocnici s pojištěním (tedy vlastně jen případnou spoluúčast) s plnou cenou zákroku v nemocnici soukromé. Srovnání, které by splňovalo podmínku vyváženosti, by mohlo být například porovnání plateb státem pojištěných pacientů a pacientů pojištěných komerčně, což je typicky případ cestovního pojištění, z jehož existence je však zřejmé, že trh dokáže dosažitelné zdravotní pojištění poskytovat a tvrzení pronesené v pořadu je tedy zavádějící.

11:04 ‚Stát vybírá daně skoro ze všeho. Na první pohled to vypadá jako normální loupež. Ale peníze vybrané na daních stát utrácí za věci, které jsou obecně prospěšné a které by si občan sám zaplatit nemohl.‘ – Vyobrazení daně jako loupeže je v pořadu poměrně přesné, avšak argumentace, proč tomu tak není, nedává logicky žádný smysl a jedná se o úkrok stranou. Když někdo někoho oloupí, nepřestane to být loupeží jen proto, že lupič věnuje utržené peníze na obecně prospěšné věci. Kdyby tomu tak bylo, mohly by charitativní organizace loupit s odůvodněním, že to loupež není, když využití uloupených peněz přispěje k veřejnému blahu. Tento argument je však zcela nesmyslný, ergo neplatí ani pro stát. Je sice pravda, že stát z uloupených peněz poskytuje občanům různé služby, avšak to samo o sobě vůbec nesouvisí s tím, jakým způsobem tyto peníze stát nabyl. Když někoho proti jeho vůli donutím, aby mi odevzdal svůj majetek, přece to nepřestane být loupeží jen proto, že mu pak něco koupím či poskytnu službu. Zda daně jsou či nejsou loupeží, by bylo opět na delší diskusi, avšak faktem je, že pokud loupeží nejsou, pak rozhodně ne proto, že by z nich stát někomu něco koupil. Takovým příkladem pak vlastně nabádáte děti k tomu, že mohou krást, pokud pak část ukradených peněz využijí na obecně prospěšné účely. Proč není pravdivá poslední věta (že by si jednotlivé služby občan sám zaplatit nemohl) vysvětluji o několik odstavců výše, takže se nebudu opakovat.

12:42 ‚Ale bez nich [daní] by nebylo koho volat k požáru, bez nich by nebylo nic, ani zoologická.‘ – Argument s hasiči je zjevně nepravdivý; vyvrátil jsem jej výše zmíněným případem Dánska. Zoologická zahrada je pak manipulativní apel na emoce dětských diváků a osobně jej vnímám jako hrubý populismus (v rámci cílové skupiny pořadu); především se ale taktéž jedná o tvrzení prokazatelně nepravdivé (protipříkladem v ČR budiž akciová společnost Zoologická zahrada Tábor; v zahraničí pak celosvětově proslulá San Diego Zoo Global má z veřejných rozpočtů méně než setinu příjmů; nemluvě o tom, že ani první zoo na světě nebyla založena státem).

03:50 ‚Daně jsou nutná, ale užitečná věc.‘ – Tento výrok je minimálně pouhým subjektivním hodnocením, ale především velice zavádějícím. Aby mohly být daně užitečné, musel by je stát být schopen využívat efektivně, což v mnoha případech není pravda, neboť volný trh celou řadu služeb, které platíme skrze daně, poskytuje mnohem lépe. Ačkoliv s tímto tvrzením samozřejmě nebude souhlasit každý, je na místě vést na dané téma diskusi, ale v žádném případě by neměl být jeden z postojů podsouván dětským divákům jako fakt.

Dále se domnívám, že když Česká televize tvoří pořad o daních a veřejných službách, je sama ve střetu zájmů, neboť i ona je veřejnou službou, takže může mít tendenci vyvolávat – byť třeba v dobré víře – silný dojem, že veřejné služby jsou potřebné a nezbytné. Neobviňuji Vás ze zlého záměru, avšak může docházet k nechtěnému ovlivnění vyznění pořadu kvůli tomu, kdo je zadavatelem.

Protože pořad je již natočen a odvysílán, žádám tímto Českou televizi, aby vyhradila ve svém vysílání prostor i pro opačný názor; ideálně tvorbou dalšího dílu pořadu, který by ukazoval, které veřejné služby může bez státu zajišťovat trh (rád dodám konkrétní příklady, podklady či poskytnu jinou součinnost), případně alespoň odvysíláním polemiky s pořadem formou diskuse nebo zařazením pořadů jiných názorových proudů (které vyzdvihují volný trh oproti státu v podobné míře jako díl ‚Daně‘ pořadu ‚Bankovkovi‘ vyzdvihuje stát oproti volnému trhu) do svého programu.

S pozdravem, Urza“

— Martin Urza, Otevřený dopis ČT, 2018

Otevřený dopis v reakci na epizodu Inflace (S02E07)

„Vážená Rado České televize, vážené vedení i zaměstnanci České televize,

Obracíme se na Vás otevřeným dopisem kvůli pořadu ‚Bankovkovi‘ – tentokrát kvůli jeho dílu ‚Inflace‘ – naposledy odvysílanému v úterý 22. 5. 2018 na ČT. Naprosto chápeme, že pořad je točen pro děti, kterým má předat elementární základy finanční gramotnosti; navíc určitě není snadné vše vměstnat do tak krátké stopáže. Vítáme snahu o zvyšování finanční gramotnosti dětského publika, avšak domníváme se, že i díl ‚Inflace‘ je – podobně jako díl ‚Daně‘ – natočen zcela zavádějícím způsobem, pročež se odklání od poslání ČT, které by mělo (nejen dle § 2, odst. 2, písm. a) Zákona o České televizi) spočívat v poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.

Inflace je v pořadu prezentována jako danost. V čase 02:40 si můžeme v pořadu poslechnout větu: ‚Inflací označujeme peněžní jev, který je neustálý a všudypřítomný a který průběžně sledujeme,‘ což je tvrzení prokazatelně nepravdivé, jelikož se jedná o jev řízený a vyvolávaný Českou národní bankou, nikoliv o něco, nad čím nemáme kontrolu a jen to měříme (čas 03:33). Něco takového by se možná dalo pominout coby zjednodušení pro danou cílovou skupinu (ačkoliv bylo možné zjednodušovat i bez odvysílání objektivní nepravdy), avšak naprosto absurdní je pak ČNB prezentovat jako entitu, která inflaci krotí (čas 11:32). Není přece možné ČNB napřed vůbec nezmínit jako subjekt, který inflaci způsobuje, ale následně ji prezentovat jako instituci, která inflaci krotí!

Představte si, že někde stojí továrna, která zamořuje ovzduší široko daleko toxickými látkami. Pořad v ČT dětem situaci ‚zjednoduší‘ takto: ‚Zamoření ovzduší je neustálé a všudypřítomné. Tato továrna ono znečištění však krotí,‘ což byste prohlásili na základě toho, že ta továrna by mohla vypouštět ještě jedovatější látky, ale nečiní tak, protože alespoň trochu své emise filtruje. Něco takového přece není objektivní a ve svém celku vyvážená informace; vůbec se k tomu ani neblíží! Reálně je totiž továrna původcem znečištění; a bylo by absurdní to zamlčet, znečištění prezentovat jako danost a o továrně prohlásit, že jej ‚krotí‘. A přesně toho jste se dopustili s ČNB a inflací.

Ve skutečnosti je to právě ČNB, kdo vyvolává inflaci svým vlivem na rozšiřování peněžní zásoby, k čemuž má ze zákona o České národní bance k dispozici řadu nástrojů – samotnou emisi mincí a bankovek, operace na volném trhu, výši úrokových sazeb, stanovení výše povinných minimálních rezerv a kapitálových rezerv a devizové operace. V praxi ČNB využívá zejména takzvaných repo operací, v rámci kterých komerční banky krátkodobě ukládají své volné peněžní prostředky (likviditu) u centrální banky za vyhlášenou repo sazbu. Pro komerční banky se jedná o bezrizikový zisk, a proto čím vyšší je repo sazba, tím hojněji banky této možnosti využívají, a snižují tím svou dostupnou likviditu a schopnost poskytovat úvěry. Poskytováním těchto úvěrů jsou pak fakticky vytvářeny nové peníze, o které se zvýší peněžní zásoba. Banka musí držet příslušné množství rezerv, které si případně vypůjčuje na mezibankovním trhu. Ve zkratce tedy ČNB snížením repo sazby iniciuje zvýšení rezerv, tedy schopnosti bank poskytovat úvěry a tvoření nových peněz, čímž způsobuje inflaci.

Protože pořad je již natočen a odvysílán, žádáme tímto Českou televizi, aby vyhradila ve svém vysílání prostor pro faktickou opravu mylného tvrzení, že inflace je neustálý a všudypřítomný jev krocený Českou národní bankou; ve skutečnosti se totiž jedná o jev řízený a vyvolávaný právě ČNB. Na závěr znovu připomínáme, že naprosto chápeme potřebu zkratky, zjednodušení a podávání informací zábavnou formou v pořadu pro děti; považujeme však za naprosto nepřípustné, aby byl v rámci „zkratky“ označen původce inflace za jejího krotitele.

S pozdravem,

Students for Liberty & Urza“

— Students for Liberty & Urza, Otevřený dopis ČT, 2018

Vyjádření mluvčí ČT

Oficiálního vyjádření od Rady ČT se veřejnost nikdy nedočkala. Martinu Urzovi však bylo zasláno stručné vyjádření Karolíny Blinkové, oficiální mluvčí České Televize.

„Dopis není směřován České televizi, ale Radě České televize. Reagovat na něj proto nebudeme. Co lze obecně o pořadu říci: Zábavně vzdělávací seriál Bankovkovi vznikl na podporu finanční gramotnosti dětí ve věku od 8 do 12 let. Jeho cílem je seznámit diváky se základními pojmy v základních souvislostech, úměrně věku cílové skupiny a úměrně stopáži, která činí 14 minut na díl. Obsah jednotlivých dílů, včetně rozsahu a náročnosti probírané látky, vychází z jednotlivých kapitol učebnic pro druhý stupeň základních škol.“

— Karolína Blinková, oficiální stanovisko, 2018

Zpochybnitelnost stanoviska ČT

Normativní tvrzení

Vyjádření paní Blinkové je stručné, přesto z něj lze vyčíst pravděpodobnou podobu implicitních argumentačních linií. Ty by mohly znít následovně:

Argument č.1: Pořad Bankovkovi je v pořádku, protože jeho obsah je nutné uzpůsobit cílové skupině, kterou jsou především děti v mladším školním věku.

Argument č.2: Pořad Bankovkovi je v pořádku, protože epizody mají omezenou stopáž, a výklad je proto nutné výklad odpovídajícím způsobem zkrátit a zjednodušit.

Argument č.3: Pořad Bankovkovi je v pořádku, protože si neklade za cíl pokrýt problém v celé akademické komplexitě, ale pouze představuje základní souvislosti.

Argument č.4: Pořad Bankovkovi je v pořádku, protože kopíruje obsah obsah učebnic, které se běžně používají při výuce.

Bohužel, žádný z těchto argumentů není dostatečně silnou obhajobou pro nepravdivé informace prezentované v pořadu Bankovkovi. Každý z nich lze navíc významně zpochybnit.

Námitka proti argumentu č.1: Pořad Bankovkovi používá celou řadu snadno stravitelných analogií. Do těchto analogií lze převést jakkoli složité téma, jak Urza elegantně ukázal na příkladu s továrnou. Neexistuje tedy důvod, proč například zamlčovat roli ČNB ve vzniku inflace.

Námitka proti argumentu č.2: Podrobný výčet katastrofických scénářů ve světě bez zdanění a příkladů služeb, které by údajně nebyly na volném trhu zajištěny, jsou naopak tím, co stopáž stávající epizody zbytečně prodlužuje. Přitom by stačilo transparentně a jednou větou připustit, že všechny stávající služby státu mohou mít i volnotržní alternativu.

Námitka proti argumentu č.3: Základní souvislosti je možné popsat i tak, aby nedocházelo ke zkreslení a narušení faktické přesnosti. Populárně-naučné pořady by měly být postaveny na polopatickém výkladu a nikoli na zavádějících či vyloženě nepravdivých interpretacích.

Námitka proti argumentu č.4: Tento argument není ani tak ospravedlněním scénáristické práce ČT, jako spíše obžalobou školského systému. Pokud se tyto nepravdivé informace nacházejí v oficiálních učebnicích, existuje závažný důvod zpochybnit kvalitu, objektivitu a nezaujatost vzdělávání českých studentů.

— Peet · subjektivně hodnotící výrok

Kritika optikou kognitivních věd

Kritika Martina Urzy pronikla v roce 2018 i do médií a stala se tak nakrátko předmětem hlasité veřejné diskuze.

Mezi komentujícími se objevovala celá řada názorů. Někteří dávali kritice za pravdu, jiní se kauzu pokoušeli spíše bagatelizovat. Častým pohledem, který komentující prezentovali, operoval s následujícím předpokladem:

„Je to pořad pro děti, a proto není nutné, aby byl výklad stoprocentně přesný. Důležité je, že si děti o tématu udělají alespoň nějakou základní představu. Až budou starší, mohou se tématem zabývat podrobněji, což jim umožní uvést nepřesnosti v pochopení problematiky na pravou míru.“

Podobné reakce mohou být následkem nepochopení ústředního problému. Uváděný princip by skutečně mohl fungovat, pokud by studenti zasazovali nově nové informace do již získaného vágního (avšak nikoli mylného) kontextu. V případě poznatků o daních a inflaci, získaných z pořadu Bankovkovi (nebo uváděných školních učebnicí) by se však jednalo spíše o nahrazení staré původní informace informací zcela novou a v mnoha ohledech protichůdnou. A to je z kognitivního hlediska zcela odlišná situace.

Kognitivní věda pracuje s pojmem známým jako efekt prvního dojmu (primacy effect). Ten říká, že lidé mají obecně tendenci přisuzovat vyšší relevanci těm informacím, které získali jako první. Mladí studenti tedy budou pravděpodobně přikládat větší váhu prvotnímu tvrzení „inflace je danost“, nežli sekundárnímu tvrzení „inflace vzniká činností centrální banky“, se kterým se setkají později.

Dalším významným problémem je i tzv. efekt přetrvávajícího vlivu (continued influence effect). Lidský mozek je poměrně neochotný vymazávat staré informace a brání se případným korekcím. Dochází tak k tomu, že lidé při svém úsudku často vycházejí z původních znalostí, a to i přesto, že se již setkali s novějšími informacemi, které původní nepřesnosti uvádějí na pravou míru.

Oba fenomény jsou konkrétními projevy obecnějšího konceptu, který je znám jako kognitivní setrvačnost nebo mentální inercie. Lidské vědomí funguje jako tzv. kognitivní skrblík (cognitive miser), který při svém fungování usiluje o maximální úsporu mentální kapacity. Pro činnost lidského mozku je tedy mnohem efektivnější udržovat své stávající přesvědčení, než jej přepisovat čímkoli novým.

Normativní tvrzení

Tyto okolnosti rázem mění argument „vždyť je to jen pořad pro děti“ z polehčující okolnost na velmi silnou morální obžalobu. Populárně-naučné pořady by neměly rezignovat na přesnost právě proto, že jsou často určeny pro děti a neodbornou veřejnost, kterým mohou zasadit do mysli těžce odstranitelné dojmy a představy.

— Peet · subjektivně hodnotící výrok

Odkazy

Související články

• Česká Televize
• Etatismus
• Indoktrinace
• Objektivita
• Propaganda
• Urza
• Veřejnoprávní médium