Kokosový ostrov (myšlenkový experiment)

K tomuto heslu byl vytvořen plakát vhodný k vytisknutí a vystavení. Ke stažení zde.

Možná představa kokosového ostrova

Kokosový ostrov (anglicky Coconut Island) je myšlenkový experiment používaný v debatách o dobrovolnosti, donucení, vlastnictví, homesteadingu a principu neagrese (NAP). V nejznámější variantě se dva lidé ocitnou na malém pustém ostrově, jehož jediným významným zdrojem potravy jsou kokosové ořechy. Jeden z nich získá kontrolu nad všemi kokosy a druhému nabídne potravu pouze výměnou za extrémně nevýhodnou či ponižující službu.

Experiment klade otázku, zda lze takovou směnu považovat za skutečně dobrovolnou, pokud alternativou druhého člověka může být smrt hladem. Současně však vyvolává druhou otázku: pokud první člověk kokosy skutečně legitimně vlastní, dopouští se agrese tím, že odmítá dát svůj majetek bez podmínek?

Kokosový ostrov tak není pouze experimentem o ekonomické nerovnosti. Dotýká se především rozdílu mezi nepříznivou situací a donucením, mezi morálně špatným jednáním a agresí a mezi faktickou kontrolou zdroje a legitimním vlastnictvím.

Původ a rozšíření

Analogie se rozšířila zejména prostřednictvím amerického internetového komentátora Iana Kochinského, známého jako Vaush. Ten ji použil mimo jiné 8. dubna 2020 v debatě s americkým anarchokapitalistou a libertariánským politickým aktivistou Adamem Kokeshem.

Vaushova formulace měla demonstrovat problém moci vznikající v situaci, kdy jeden člověk kontroluje zdroj nezbytný pro přežití druhého. Analogie byla následně široce diskutována v internetových debatách mezi socialisty, libertariány a anarchokapitalisty.

Nejde však o ustálený akademický experiment s jedinou kanonickou formulací. Existuje několik variant, které se v detailech liší. Samotné filozofické otázky, které experiment otevírá, jsou navíc mnohem starší a souvisejí mimo jiné s teoriemi vlastnictví Johna Locka, Roberta Nozicka a Murrayho Rothbarda.

Formulace experimentu

Jedna z běžných variant zní přibližně následovně:

Dva lidé přežijí ztroskotání a ocitnou se na malém pustém ostrově. Jeden z nich se probudí dříve a sesbírá všechny dostupné kokosové ořechy, které představují jediný známý zdroj potravy.

Když se probudí druhý člověk, první mu sdělí, že mu kokosové ořechy poskytne pouze výměnou za sexuální službu.

Druhý člověk může nabídku odmítnout, ale bez potravy pravděpodobně zemře.

Experiment poté klade několik odlišných otázek:

• Je nabídka prvního člověka dobrovolnou směnou?
• Je jeho jednání formou donucení?
• Jsou kokosové ořechy skutečně jeho legitimním vlastnictvím?
• Smí druhý člověk kokosový ořech vzít bez svolení?
• Pokud mu v tom první člověk fyzicky zabrání, kdo je v takové situaci agresorem?
• Může být jednání morálně odpudivé, aniž by porušovalo princip neagrese?

Jednotlivé otázky je důležité rozlišovat. Odpověď na jednu z nich totiž automaticky neurčuje odpověď na ostatní.

Dobrovolnost a donucení

Kokosový ostrov bývá nejčastěji používán jako kritika úzkého pojetí donucení, podle něhož je člověk donucován tehdy, když mu jiný člověk násilím nebo hrozbou násilí zhoršuje jeho možnosti.

V klasickém příkladu loupeže typu „peníze, nebo život“ vytváří lupič novou hrozbu: pokud mu oběť nevydá peníze, způsobí jí újmu. U kokosového ostrova je však situace komplikovanější. Majitel kokosů nemusí druhému člověku výslovně vyhrožovat smrtí. Může pouze říci:

Toto jsou moje kokosy. Nemusíš se mnou obchodovat.

Smrt hladem pak není přímo způsobena nabídkou, ale přírodními podmínkami ostrova.

Ve filozofii přitom neexistuje úplná shoda na tom, kde přesně končí nabídka a začíná donucení. Část teorií spojuje donucení především s hrozbou, která člověka oproti určitému výchozímu stavu zhoršuje. Jiné přístupy připouštějí, že za určitých okolností mohou být donucující nebo významně omezující také nabídky využívající extrémní závislosti druhého člověka.

Kokosový ostrov tento problém záměrně vyhrocuje: druhý člověk má formálně možnost nabídku odmítnout, avšak jeho alternativy jsou natolik špatné, že se nabízí otázka, jaký význam má v takové situaci samotné slovo „dobrovolný“.

Donucení člověkem a donucení okolnostmi

Z libertariánského hlediska je často zdůrazňován rozdíl mezi dvěma situacemi:

1. Člověk A vytvoří hrozbu – například člověku B zabrání získat jídlo, které by jinak měl k dispozici.
2. Člověk B se již nachází ve špatné situaci a A mu pouze nabízí možnost, jak ji zlepšit.

V druhém případě může být nabídka mimořádně nevýhodná, sobecká či odpudivá, ale podle tohoto pojetí sama o sobě B nezhoršuje.

Tento argument však vede přímo k další otázce: způsobil první člověk nedostatek tím, že legitimně nabyl majetek, nebo tím pouze neoprávněně uzavřel druhému přístup k původně volnému přírodnímu zdroji?

Právě zde se spor přesouvá od dobrovolnosti k teorii vlastnictví.

Komu patří kokosy?

Princip neagrese zakazuje iniciovat agresi vůči osobám nebo jejich majetku. Aby však bylo možné určit, zda je odebrání kokosu krádeží, je nejprve nutné určit, komu kokos legitimně patří.

Pouhá skutečnost, že někdo něco fakticky kontroluje, ještě sama o sobě nemusí dokazovat legitimitu jeho vlastnického nároku.

Homesteading

V řadě libertariánských teorií vzniká původní vlastnictví dříve nevlastněného zdroje jeho prvotním přivlastněním prostřednictvím užívání nebo práce – tzv. homesteadingem.

Murray Rothbard například obhajoval princip, podle něhož se člověk může stát vlastníkem dříve nevlastněného přírodního zdroje tím, že jej jako první skutečně začne používat či přetvářet.

Z toho však automaticky nevyplývá, že:

Kdo se na ostrově probudí první, vlastní celý ostrov.

Pouhé prohlášení „všechny kokosové palmy jsou moje“ by v mnoha teoriích homesteadingu nebylo dostatečným způsobem přivlastnění.

Silnější případ nastává, pokud první člověk skutečně všechny spadlé kokosové ořechy sesbíral. U movitých věcí, které reálně vzal do držení, může být jeho vlastnický nárok podstatně přesvědčivější než nárok na všechny palmy nebo celý ostrov.

Experiment tedy značně závisí na tom, co přesně první člověk udělal.

Lockova podmínka

John Locke formuloval vlivnou teorii původního nabývání vlastnictví. Přivlastnění přírodních zdrojů spojoval s prací, ale zároveň uváděl podmínku, podle níž má zůstat pro ostatní „dost a stejně dobrého“.

Tato myšlenka je dnes často označována jako Lockova podmínka (Lockean proviso).

Na kokosovém ostrově představuje krajní případ: pokud jeden člověk přivlastní úplně všechny zdroje umožňující druhému přežít, zjevně mu nezůstává „dost a stejně dobrého“.

Nozickova interpretace

Robert Nozick, významný libertariánský filozof, Lockovu podmínku interpretoval tak, že původní přivlastnění nesmí zhoršit postavení ostatních lidí tím, že jim znemožní využívat dříve nevlastněný zdroj.

Nozick navíc upozorňuje, že problém se netýká pouze prvního zabrání věci. Pokud by například člověk postupně získal kontrolu nad veškerou zásobou nějakého životně důležitého zdroje, může Lockova podmínka omezovat i následné nakládání s tímto majetkem.

Z pohledu nozickovského libertarianismu tedy není vůbec samozřejmé, že by první obyvatel kokosového ostrova mohl legitimně získat absolutní vlastnické právo ke všem zdrojům nutným pro přežití druhého.

Rothbardovská odpověď

Rothbardovská tradice je vůči podobnému omezení vlastnických práv skeptičtější. Důraz klade především na prvotní přivlastnění dříve nevlastněných zdrojů a následné dobrovolné převody.

V takovém pojetí může být rozhodující otázkou, zda byly konkrétní kokosové ořechy skutečně legitimně homesteadovány. Pokud ano, jejich vlastník nemusí automaticky ztrácet vlastnické právo pouze proto, že je někdo jiný zoufale potřebuje.

To vede k výrazně odlišnému výsledku, přestože obě pozice mohou být označovány za libertariánské.

Morálnost není totéž co neagrese

Další častý zdroj nedorozumění spočívá v předpokladu, že princip neagrese má určit, které jednání je dobré nebo správné ve všech ohledech.

NAP je však především pravidlem určujícím hranici legitimního použití násilí. Z tvrzení:

Člověk neporušil NAP.

nevyplývá:

Člověk jednal morálně správně.

Člověk může například:

• odmítnout pomoci umírajícímu,
• požadovat za pomoc absurdně vysokou cenu,
• využívat zoufalství druhého,
• lhát v situaci, kde nejde o podvod zasahující do vlastnických práv,
• přerušit přátelství z malicherného důvodu,

aniž by nutně inicioval násilí.

Libertarián proto může současně tvrdit:

Požadovat sexuální službu od hladovějícího člověka výměnou za jídlo je morálně odporné, ale samotná morální odpornost ještě automaticky neopravňuje třetí osobu použít proti nabízejícímu násilí.

Toto rozlišení souvisí s obecnějším rozdílem mezi morálkou a pravidly určujícími, kdy je legitimní použít donucení.

Hlavní libertariánské odpovědi

Na kokosový ostrov neexistuje jediná „libertariánská odpověď“. Výsledek závisí především na teorii vlastnictví a definici donucení.

1. První člověk všechny zdroje legitimně nevlastní

Jednou z odpovědí je odmítnutí samotného předpokladu experimentu.

Pokud člověk pouze přijde na ostrov a oznámí, že mu patří všechny palmy, neznamená to, že je skutečně homesteadoval.

Druhý člověk pak nemusí krást, když utrhne kokos z dosud nevlastněné palmy. První člověk by naopak mohl být agresorem, pokud by mu násilím bránil využívat zdroj, který mu nepatří.

V této interpretaci tedy kokosový ostrov nepředstavuje problém NAP. Problém vzniká chybným přisouzením vlastnického práva.

2. Nabídka sama o sobě není agrese

Pokud předpokládáme, že první člověk kokosy skutečně legitimně vlastní, může libertarián namítnout, že nabídka druhému člověku jeho situaci nezhoršuje.

Bez nabídky by měl:

• žádné vlastní kokosy,
• žádný nárok na cizí kokosy.

Po nabídce má navíc možnost uskutečnit směnu.

Z tohoto hlediska nevytváří vlastník kokosů hrozbu; pouze odmítá poskytnout svůj majetek bez podmínek.

Kritik však může namítnout, že tato argumentace předem považuje existující vlastnické rozdělení za legitimní. Pokud vzniklo tak, že první člověk jednostranně uzavřel druhému přístup k původně dostupným přírodním zdrojům, nelze právě toto rozdělení použít jako neutrální výchozí stav.

Spor se tak opět vrací k původu vlastnického nároku.

3. Jednání může být nemorální, ale nikoli agresivní

Další odpověď přijímá velkou část morální intuice experimentu.

Vlastník kokosů se může chovat odpudivě a zneužívat své vyjednávací převahy. To však samo o sobě nemusí znamenat, že se dopustil agrese.

Z tohoto pohledu experiment nevyvrací NAP, ale pouze ukazuje, že NAP není úplnou teorií lidské morálky.

4. Obrana vlastnictví mění podobu experimentu

Situace se stává zajímavější ve chvíli, kdy se hladovějící člověk pokusí kokos vzít.

První člověk mu například řekne:

Jestli se dotkneš mého kokosu, použiji proti tobě násilí.

Nyní již existuje explicitní hrozba násilím.

Libertariánská odpověď však závisí na vlastnictví:

• pokud kokos skutečně patří prvnímu člověku, může být násilí chápáno jako obrana majetku proti krádeži;
• pokud vlastnický nárok legitimní není, může být naopak samotné násilné bránění přístupu ke kokosu agresí.

NAP tedy sám neurčuje výsledek, dokud není vyřešena otázka vlastnických práv.

Kritika kapitalismu

Kokosový ostrov bývá používán také jako analogie vztahu zaměstnance a vlastníka kapitálu v kapitalistické ekonomice.

Argument zní přibližně následovně:

Člověk může být formálně svobodný odmítnout pracovní nabídku, avšak pokud bez příjmu nemůže získat prostředky k životu, jeho ekonomické podmínky vytvářejí silný tlak nabídku přijmout.

Z tohoto pohledu má kokosový ostrov ukázat, že samotná existence možnosti říci „ne“ ještě nemusí znamenat absenci mocenského vztahu nebo vykořisťování.

Kritici kapitalismu proto experiment používají proti tvrzení, že všechny smluvní vztahy bez explicitního násilí jsou automaticky dobrovolné v morálně významném smyslu.

Libertariánská námitka proti analogii s trhem

Libertarián může namítnout, že kokosový ostrov je velmi vzdálen skutečnému konkurenčnímu trhu.

Experiment záměrně předpokládá:

• jediného vlastníka všech zdrojů,
• jediného potenciálního obchodního partnera,
• nulovou konkurenci,
• prakticky nulovou možnost vlastní produkce,
• žádnou možnost přesunu jinam,
• bezprostřední existenční hrozbu.

V reálné tržní ekonomice mohou existovat tisíce zaměstnavatelů, zákazníků, obchodních partnerů a alternativních způsobů obživy.

Z toho ale nevyplývá, že je experiment bezcenný. Myšlenkové experimenty běžně používají krajní situace právě proto, aby izolovaly jeden princip.

Námitka nereálnosti proto může oslabovat použití kokosového ostrova jako přesného modelu běžného pracovního trhu, ale sama o sobě neřeší jeho základní filozofickou otázku:

Může být interakce bez explicitního násilí přesto natolik ovlivněna kontrolou životně důležitých zdrojů, že přestává být smysluplné označovat ji za dobrovolnou?

Mocenská nerovnováha

Experiment také ukazuje, že nerovnost a agrese nejsou totožné pojmy.

První člověk má mimořádně silnou vyjednávací pozici, zatímco druhý téměř žádnou. Tato asymetrie může být relevantní pro morální hodnocení situace, aniž by sama automaticky určovala vlastnická práva.

Je proto možné rozlišovat nejméně tři různé otázky:

1. Kdo má právo kokos použít?
2. Kdo má větší vyjednávací moc?
3. Kdo se chová morálně?

Odpovědi nemusí být stejné.

Člověk může mít legitimní vlastnické právo a současně obrovskou moc nad druhým. Stejně tak může být ekonomicky slabší strana tou, která porušuje něčí práva.

Varianty experimentu

Síla kokosového ostrova spočívá také v tom, že drobnými změnami lze zjistit, který předpoklad ovlivňuje morální intuici pozorovatele.

Pouhé prohlášení vlastnictví

První člověk přijde na ostrov o několik hodin dříve a oznámí:

Celý ostrov a všechny palmy jsou moje.

Tato varianta testuje, zda lze získat vlastnictví pouhým nárokováním.

Pro většinu teorií homesteadingu je takový nárok příliš slabý.

Sesbírání všech kokosů

První člověk fyzicky sesbírá všechny dostupné kokosové ořechy.

Jeho nárok na konkrétní sesbírané kokosy může být podstatně silnější než jeho nárok na celý ostrov.

Současně však vzniká otázka, zda může původním přivlastněním legitimně získat veškerou zásobu zdroje, na němž závisí přežití další osoby.

Vypěstování kokosů

První člověk přijde na ostrov mnoho let před druhým, zasadí palmy, stará se o ně a vytvoří zásobu potravin, která by bez jeho práce vůbec neexistovala.

Tato varianta výrazně posiluje jeho vlastnický nárok.

Současně zvýrazňuje rozdíl mezi:

• přivlastněním přírodního zdroje,
• a vytvořením nového statku vlastní prací.

Zničení alternativ

První člověk nejen sesbírá kokosy, ale například zničí jiné jedlé rostliny nebo druhému zabrání lovit ryby.

V takovém případě již sám aktivně zhoršuje možnosti druhého člověka a argument, že pouze nabízí pomoc v přirozeně špatné situaci, výrazně slábne.

Existují další zdroje potravy

Pokud může druhý člověk lovit ryby, sbírat jiné ovoce nebo si opatřit potravu vlastní prací, nabídka vlastníka kokosů ztrácí existenční charakter.

Experiment tak ukazuje význam alternativ pro posuzování dobrovolnosti.

Třetí člověk

Pokud na ostrově existuje další vlastník kokosů ochotný obchodovat za běžnějších podmínek, monopolní vyjednávací síla prvního člověka mizí.

Tato varianta ukazuje význam konkurence při omezování schopnosti jednotlivých vlastníků diktovat ostatním podmínky směny.

Co experiment ukazuje

Kokosový ostrov lze chápat jako zátěžový test několika libertariánských konceptů.

NAP vyžaduje teorii vlastnictví

Samotný zákaz agrese nestačí k rozhodnutí, zda je odebrání kokosu krádeží.

Nejprve je nutné určit, kdo má ke kokosu oprávněný vlastnický nárok.

Stejné jednání – například odebrání kokosu – může být podle různých teorií:

• krádeží,
• přivlastněním dosud nevlastněného zdroje,
• nebo oprávněným použitím zdroje, jehož monopolní zabrání nebylo legitimní.

Dobrovolnost není binární intuitivní pojem

Experiment upozorňuje na rozdíl mezi:

• absencí fyzického násilí,
• možností formálně odmítnout,
• existencí reálných alternativ,
• a širším morálním významem dobrovolného souhlasu.

Filozofické debaty o donucení ukazují, že hranice mezi nabídkou a hrozbou není ve všech případech samozřejmá.

NAP nemusí řešit celou morálku

I při přijetí striktního NAP zůstává široká oblast jednání, které lze odsoudit z jiných morálních důvodů.

Kokosový ostrov proto může být kritikou představy, že vše, co není agresí, je automaticky dobré. Takové tvrzení však není samotným principem neagrese.

Záleží na původu současného stavu

Stejná konečná situace může vzniknout různými způsoby.

Je rozdíl, zda první člověk:

• kokosy vypěstoval,
• našel a sesbíral,
• pouze si je slovně nárokoval,
• ukradl druhému,
• nebo násilně zničil všechny alternativní zdroje.

Posuzovat pouze konečné rozdělení zdrojů proto nestačí. Libertariánské teorie vlastnictví typicky kladou velký důraz právě na historii vzniku vlastnického nároku. Nozickova teorie oprávnění například posuzuje legitimitu držby prostřednictvím spravedlivého nabytí, dobrovolného převodu a případné nápravy předchozí nespravedlnosti.

Co experiment neprokazuje

Kokosový ostrov sám o sobě logicky nedokazuje, že:

• Princip neagrese je chybný,
• Kapitalismus je nutně donucující,
• Anarchokapitalismus vede k monopolnímu vlastnictví všech zdrojů,
• každá směna uzavřená v existenční nouzi je neplatná,
• nebo že člověk získává vlastnické právo k cizímu majetku pokaždé, když jej potřebuje k přežití.

Experiment místo toho odhaluje předpoklady, které musí jednotlivé teorie doplnit.

Pokud má být odpověď odvozena z NAP, musí být nejprve určeno:

1. co představuje legitimní původní přivlastnění,
2. zda existují limity takového přivlastnění,
3. co přesně znamená donucení,
4. jaká míra násilí je legitimní při obraně vlastnictví,
5. a zda NAP představuje celou morální teorii, nebo pouze pravidlo týkající se legitimního použití násilí.

Pohledy z různých myšlenkových směrů

Následující panely nenahrazují hlavní výklad ani nerozhodují spor. Ukazují, které otázky jednotlivé tradice považují v tomto experimentu za rozhodující. Autoři, kteří se s daným pohledem neztotožňují, jsou zváni, aby jej doplnili, zpřesnili nebo opravili podle jeho vlastních pramenů.

Libertarianismus

Z libertariánského hlediska je kokosový ostrov zajímavý právě proto, že nelze jednoduše vyřešit větou „vlastník si může dělat, co chce“. Prvním krokem musí být ověření, zda je daný člověk vůbec vlastníkem toho, co si nárokuje. Anarchokapitalistická nebo libertariánská společnost není definována tím, že chrání každou faktickou držbu označenou za „soukromé vlastnictví“, ale tím, že uznává určitou teorii legitimně vzniklých vlastnických práv. Normativní tvrzení Pokud první člověk kokosy ukradl, pouze si nárokoval všechny přírodní zdroje nebo násilím znemožnil druhému přístup k dosud nevlastněným zdrojům, nelze jeho jednání obhájit pouhým odkazem na NAP. — Vojta · subjektivně hodnotící výrok Pokud je naopak skutečně vytvořil či legitimně získal, vzniká obtížnější otázka: zda může zoufalá potřeba druhého člověka sama o sobě založit právo na cizí majetek. Libertariánská odpověď často zní, že potřeba sama nevytváří vlastnický nárok. To však stále nevylučuje morální povinnost pomoci nebo odsouzení člověka, který cizí nouzi cynicky využívá. Kokosový ostrov proto není jednoduchým vyvrácením principu neagrese. Je spíše experimentem, který ukazuje, že NAP nelze používat izolovaně bez odpovědi na otázky vlastnictví, dobrovolnosti a původu současného rozdělení zdrojů. Jeho nejzajímavější závěr tak může být právě tento: Spor o kokosový ostrov není ve skutečnosti pouze sporem o to, zda je dovoleno ukrást kokos. Je především sporem o to, co musí být pravda, aby vůbec bylo možné nějaký kokos označit za ukradený.

Marxismus

Marxistický výklad by obvykle nebral situaci pouze jako izolovanou nevýhodnou nabídku, ale jako zjednodušený obraz vztahu mezi vlastníkem zdroje a člověkem, který nemá prostředky k samostatnému přežití. Rozhodující není jen okamžik souhlasu, nýbrž také vlastnické uspořádání, jež dává jedné straně výlučnou kontrolu nad podmínkami života druhé. V marxistické teorii se podobná závislost vztahuje k oddělení pracujících od výrobních prostředků: pracovní smlouva může mít formu dohody, ale člověk bez vlastních prostředků je nucen prodávat práci, aby žil. Kokosový ostrov proto slouží jako ilustrace strukturální moci a vykořisťování, nikoli nutně jako přesná obdoba každé tržní směny. Od libertariánského pohledu se liší zejména tím, že za klíčovou nepovažuje jen historii jednotlivého vlastnického nároku a zákaz iniciace násilí, ale i to, zda vlastnické vztahy systematicky podřizují jednu skupinu druhé.

Anarchismus

Sociálně anarchistické tradice – například proudy navazující na Proudhona nebo Kropotkina – často chápou výlučnou kontrolu nad životně nezbytným zdrojem jako formu nadvlády, i když ji nevykonává stát. Důraz kladou na svobodné asociace, vzájemnou pomoc a užívání zdrojů bez možnosti jednoho člověka podřídit druhého existenční závislosti. V této interpretaci není hlavní otázkou, zda lze majitele právně donutit k daru, ale zda je vůbec slučitelné se svobodou, aby někdo ovládal podmínky přežití druhého. Od marxismu se tento směr liší odporem ke státní i stranické hierarchii; od libertarianismu pak častěji zpochybňuje vlastnictví, které vytváří trvalou moc nad druhými.

Liberalismus

Egalitárně liberální pohled, spojovaný například s Johnem Rawlsem, by zkoumal, zda jsou pravidla, která dovolí úplnou závislost druhého člověka na jednom vlastníkovi, ospravedlnitelná z hlediska svobodných a rovných osob. Formální možnost nabídku odmítnout nemusí sama postačovat, pokud člověk nemá prostředky, aby své svobody mohl skutečně využít. Experiment pak není hlavně sporem o jednotlivý kokos ani důkazem pro konkrétní zásah státu. Je to test institucí: jak má být uspořádán přístup k základním prostředkům a příležitostem, aby jedna osoba neměla nad druhou nepřiměřenou vyjednávací moc. Tento rámec se od marxismu liší tím, že obvykle nehledá odstranění trhu či soukromého vlastnictví jako takového, a od libertarianismu tím, že hodnotí i spravedlnost výsledného institucionálního uspořádání.

Související pojmy

• Princip neagrese
• Dobrovolnost
• Donucení
• Homesteading
• Sebevlastnictví
• Směna
• Morálka
• Násilí
• Sebeobrana
• Kapitalismus
• Anarchokapitalismus
• Libertariánství
• Nerovnost
• Konkurence
• John Locke
• Robert Nozick
• Murray Rothbard