Manipulace sociálním srovnáváním

Manipulace sociálním srovnáváním je způsob ovlivňování člověka prostřednictvím účelového porovnávání jeho schopností, výsledků, vzhledu, chování nebo životní situace s jinými lidmi. Manipulující osoba může vhodným výběrem srovnávacího člověka nebo skupiny vyvolávat pocit nedostatečnosti, viny, závisti, soutěživosti či ohrožení společenského postavení a tím zvyšovat ochotu druhého změnit své chování.

Definice

Manipulace sociálním srovnáváním je způsob ovlivňování, při němž člověk porovnává druhého s jinými lidmi tak, aby v něm vyvolal pocit nedostatečnosti, viny, soutěživosti nebo ohrožení vlastního postavení a tím zvýšil jeho ochotu změnit své chování, ustoupit nebo splnit požadavek manipulátora.

Sociální srovnávání samo o sobě není manipulací. Jde o běžný psychologický proces, při němž člověk používá informace o ostatních lidech k posuzování vlastních schopností, názorů nebo postavení. Základy teorie sociálního srovnávání formuloval Leon Festinger v roce 1954.^[1]

Pozdější výzkum původní teorii výrazně rozšířil. Joanne Wood například upozorňuje, že člověk nemusí sociální srovnání pouze sám vyhledávat; sociální prostředí mu může srovnávání také vnucovat. Sociální srovnání navíc nemusí sloužit pouze objektivnímu sebehodnocení, ale může být využíváno k různým psychologickým a sociálním cílům.^[2]

Metaanalýza více než šesti desetiletí výzkumu sociálního srovnávání potvrdila, že volba srovnávací osoby i následná reakce na srovnání systematicky ovlivňují sebehodnocení a emoce člověka.^[3]

Jak funguje

Sociální srovnávání odpovídá na otázku:

„Jak si vedu ve srovnání s ostatními?“

Pokud člověk nemá objektivní měřítko, může být informace o ostatních užitečná.

Například zaměstnanec neví, zda je výkon 40 vyřízených případů denně vysoký nebo nízký. Informace:

„Průměr oddělení je 35.“

mu poskytuje relevantní kontext.

Stejný mechanismus však lze využít selektivně:

„Petr jich zvládá 65. Proč to nejde tobě?“

Pokud byl Petr záměrně vybrán jako nejvýkonnější člověk ze čtyřiceti zaměstnanců, může být faktické tvrzení pravdivé, ale zároveň vytvářet zavádějící referenční rámec.

Manipulace tedy nemusí obsahovat žádnou přímou lež.

Může stačit účelově rozhodnout:

s kým bude člověk porovnán;
v jaké vlastnosti bude porovnán;
které okolnosti budou při srovnání ignorovány;
který výsledek bude prezentován jako norma;
jaký emocionální význam bude rozdílu přisouzen.

Směr sociálního srovnávání

Sociální srovnávání se často rozlišuje podle toho, zda se člověk porovnává s někým, kdo je v určité oblasti vnímán jako úspěšnější, méně úspěšný nebo přibližně srovnatelný.

Srovnávání směrem nahoru

Upward comparison znamená srovnání s člověkem, který je v dané oblasti vnímán jako lepší, úspěšnější nebo výše postavený.

Například:

„Podívej se na Janu. Je stejně stará jako ty a už vede celé oddělení.“

Takové srovnání může člověka inspirovat, ale může také snížit jeho sebehodnocení.

Lockwoodová a Kunda ukázaly, že výsledek závisí mimo jiné na tom, zda člověk považuje úspěch vzoru za dosažitelný. Úspěšný člověk může působit inspirativně, pokud se mu lze přiblížit, ale může vést ke zhoršení sebehodnocení, pokud se jeho úspěch jeví jako nedosažitelný.^[4]

Manipulativní použití může znít:

„Martin dokáže pracovat do deseti večer a nikdy si nestěžuje.“

Implicitním sdělením může být:

„Pokud to neděláš také, jsi horší zaměstnanec.“

Srovnávání směrem dolů

Downward comparison znamená srovnání s člověkem, který je v dané oblasti vnímán jako méně úspěšný nebo se nachází v horší situaci.

Například:

„Můžeš být rád. Jiní lidé nemají práci vůbec.“

Takové srovnání může člověku pomoci ocenit vlastní situaci, ale může být také použito k minimalizaci legitimního problému.

Výrok:

„Někdo je na tom hůř.“

sám o sobě nevyvrací:

„Moje situace je špatná.“

Existence člověka s horším problémem nemění automaticky oprávněnost kritiky vlastních podmínek.

Srovnávání s podobnými lidmi

Člověk může považovat za zvlášť relevantní srovnání s lidmi, kteří jsou mu podobní věkem, zkušenostmi, profesí, původem nebo jinými vlastnostmi.

To lze manipulativně využít:

„Ostatní lidé ve tvém věku už mají vlastní bydlení.“

„Všichni ostatní nováčci už to zvládli.“

„Jiné matky to stíhají.“

Srovnávací osoba je zde vybrána tak, aby působila jako vhodná norma pro hodnocení příjemce.

Festinger již v původní teorii předpokládal význam srovnávání s lidmi, kteří jsou člověku v relevantním ohledu podobní.^[1]

Selektivní výběr srovnávací skupiny

Jedním z nejsilnějších prvků manipulace je možnost zvolit referenční skupinu.

Představme si zaměstnance, který plní 115 % běžné normy.

Jeho výkon lze popsat:

„Jste nad průměrem celého oddělení.“

ale také:

„Tři nejlepší lidé mají pořád výrazně lepší čísla než vy.“

Obě tvrzení mohou být současně pravdivá.

Každé však vytváří úplně jiný dojem.

Podobně může člověk s příjmem vyšším než většina populace působit relativně chudě, pokud je srovnáván výhradně s milionáři.

Manipulátor tedy nemusí měnit fakta. Může měnit soubor lidí, vůči němuž jsou fakta interpretována.

Tento mechanismus úzce souvisí s framingem.

Selektivní výběr vlastnosti

Stejným způsobem lze manipulovat výběrem oblasti, ve které srovnání probíhá.

Například:

„Petr má vyšší obrat než ty.“

může ignorovat, že:

Petr spravuje větší region;
má více zákazníků;
používá jinou produktovou řadu;
pracuje více hodin;
dosahuje nižší marže;
má větší počet reklamací.

Srovnání může být fakticky správné a přesto zavádějící, pokud byla vybrána pouze vlastnost podporující požadovaný závěr.

Důležitá otázka proto zní:

„Je právě toto kritérium relevantní pro to, co se snažíme posoudit?“

Emoce vyvolané srovnáváním

Sociální srovnání může ovlivňovat nejen úsudek, ale také emoce.

Výzkum spojuje srovnávání směrem nahoru například se závistí, inspirací, motivací nebo poklesem vlastního sebehodnocení v závislosti na okolnostech.^[4]^[3]

Susan Fiske upozorňuje, že sociální hierarchie a srovnávání mohou vůči výše postaveným lidem vyvolávat závist a vůči níže postaveným pohrdání.^[5]

Právě emocionální reakce může být při manipulaci důležitější než samotná informace.

Srovnání může například vyvolat:

pocit nedostatečnosti;
závist;
stud;
soutěživost;
strach ze ztráty statusu;
potřebu získat uznání;
pocit viny;
obavu z vyčlenění ze skupiny.

Potom může následovat požadavek:

„Tak ukaž, že na to máš.“

„Tak se snaž jako ostatní.“

„Nechceš přece být nejhorší z týmu.“

Sociální normy a „všichni ostatní“

Sociální srovnávání se může překrývat s vlivem sociálních norem.

Cialdini, Reno a Kallgren rozlišují zejména:

deskriptivní normy – co ostatní lidé skutečně dělají;
injunktivní normy – co ostatní považují za správné nebo přijatelné.

Jejich experimenty ukázaly, že zvýraznění určité normy může ovlivňovat následné chování.^[6]

Manipulativní výrok:

„Všichni ostatní už s novými podmínkami souhlasili.“

může působit dvěma způsoby současně:

informuje člověka o chování ostatních;
vytváří tlak, aby se od skupiny neodlišoval.

Pokud navíc tvrzení „všichni“ není pravdivé nebo je vhodně vybrána pouze určitá část lidí, vzniká další manipulační prvek.

Tento mechanismus souvisí také s konformitou.

Jak manipulaci sociálním srovnáváním poznat

Samotné porovnání není důkazem manipulace. Srovnávání může být nezbytné při hodnocení výkonu, cen, zdravotních hodnot nebo jiných údajů.

Varovné jsou zejména následující znaky:

srovnávací člověk je vybrán jednostranně;
není vysvětleno, proč je právě tato osoba vhodným měřítkem;
používá se pouze nejúspěšnější nebo nejhorší extrém;
ignorují se významné rozdíly mezi porovnávanými lidmi;
měřítko se mění podle toho, jaký závěr má vzniknout;
srovnání směřuje od faktu k hodnocení charakteru – „Petr to zvládá, takže ty jsi líný“;
opakovaně se používají výroky „všichni ostatní“ nebo „nikdo jiný“;
srovnání má vyvolat závist, stud, vinu nebo soupeření;
úspěch druhého je používán jako důkaz selhání příjemce;
horší situace jiného člověka je používána k umlčení vlastní kritiky;
požadavek následuje bezprostředně po znejistění – „ostatní to zvládají, tak to zvládni taky“;
srovnávaní lidé jsou stavěni proti sobě způsobem, který prospívá třetí osobě.

Praktické otázky mohou znít:

„Proč mě porovnáváš právě s tímto člověkem?“

„Jak vypadá celý soubor, ne pouze vybraný příklad?“

„Jsou podmínky skutečně srovnatelné?“

Kdy nejde o manipulaci

Sociální srovnávání má mnoho legitimních funkcí.

Benchmarking

Firma může porovnávat výsledky jednotlivých týmů, aby zjistila, kde lze zlepšit proces.

Například:

„Průměrná doba řešení požadavku je u ostatních týmů 16 hodin, u nás 24. Zkusme zjistit proč.“

Takové srovnání obsahuje konkrétní měřítko a nemusí hodnotit morální nebo osobní hodnotu zaměstnanců.

Relevantní zpětná vazba

Trenér může sportovci říci:

„Na republikové úrovni se v této disciplíně běžně dosahuje času kolem X.“

Pokud sportovec usiluje o závodění na dané úrovni, jde o relevantní referenční bod.

Inspirace

Srovnání s úspěšnějším člověkem může motivovat:

„Podívej se, jak tuto techniku používá zkušenější kolega.“

Lockwoodová a Kunda ukazují, že dosažitelný úspěch relevantního vzoru může skutečně působit inspirativně.^[4]

Objektivní statistický kontext

Informace:

„Vaše spotřeba elektřiny je o 30 % vyšší než průměr podobných domácností.“

může člověku poskytovat užitečné srovnávací měřítko.

Manipulativní by se mohla stát například tehdy, kdyby byla referenční skupina účelově vybrána tak, aby spotřeba působila neobvykle vysoká, aniž by to bylo příjemci sděleno.

Otevřené přiznání účelu

Vedoucí může říci:

„Chci vám ukázat výsledky nejlepšího týmu, ne proto, že očekávám stejná čísla, ale abychom se podívali, co z jejich postupu můžeme použít.“

Zde je význam srovnání transparentní a není vydáván za neutrální důkaz osobní nedostatečnosti.

Sociální srovnávání může motivovat i škodit

Nebylo by správné tvrdit, že srovnání s úspěšnějším člověkem vždy snižuje sebevědomí.

Výsledek závisí na kontextu.

Lockwoodová a Kunda zjistily, že významná úspěšná osoba může inspirovat, pokud člověk považuje její výsledek za dosažitelný, ale může vést k horšímu sebehodnocení, pokud dosažitelný nepůsobí.^[4]

Novější metaanalýza 48 experimentálních studií sociálních médií s celkem 7 679 účastníky však zjistila, že vystavení srovnávacím osobám, které byly prezentovány jako úspěšnější, mělo v průměru malý negativní vliv na sebehodnocení a emoce (g = −0,24). Negativní účinky se objevily mimo jiné u sebeúcty, subjektivního well-beingu a hodnocení vlastního těla.^[7]

Současně přehled Meiera a Johnsona upozorňuje, že vztah mezi sociálním srovnáváním na sociálních sítích a well-beingem je složitý a výsledky studií jsou heterogenní; vedle negativních byly nalezeny také pozitivní, podmíněné a individuálně rozdílné účinky.^[8]

Samotná existence sociálního srovnání tedy neříká, zda bude jeho dopad pozitivní nebo negativní.

Manipulace na pracovišti

Pracovní prostředí poskytuje přirozeně mnoho příležitostí k sociálnímu srovnávání:

výkonnostní žebříčky;
prodejní výsledky;
mzdy;
bonusy;
povýšení;
počet vyřešených případů;
hodnocení zákazníků.

Srovnávání může být legitimním nástrojem řízení.

Může však být také použito například takto:

„Karel pracuje každou sobotu a nikdy si nestěžuje.“

„Jana zvládá stejné množství práce za polovinu času.“

„Jsi jediný z týmu, kdo chce zvýšit plat.“

Takové výroky mohou místo relevantních pracovních kritérií využívat sociální tlak.

Zvlášť zavádějící je srovnání, pokud lidé nemají stejné podmínky.

Výkon dvou zaměstnanců například nemusí být přímo srovnatelný, pokud:

mají rozdílné zákazníky;
pracují s jiným produktem;
mají jinou pracovní dobu;
používají jiné nástroje;
jeden řeší výrazně složitější případy.

Zajímavé je, že sociální srovnávání lze v pracovním prostředí využít i konstruktivně. Randomizovaný terénní experiment s 290 zaměstnanci kontaktního centra zjistil, že vedení zaměřené na vhodné, asimilační sociální srovnávání v kooperativním prostředí vedlo ke zlepšení následného výkonu.^[9]

Rozdíl tedy není mezi „srovnáváním“ a „nesrovnáváním“, ale také mezi transparentním používáním relevantního benchmarku a účelovým vytvářením sociálního tlaku.

Manipulace v osobních vztazích

Srovnávání lze používat také v rodině nebo partnerských vztazích.

Například:

„Manžel mojí sestry vydělává dvakrát tolik.“

„Jiné ženy se o sebe po porodu umí postarat.“

„Všichni moji předchozí partneři tohle zvládali.“

„Tvůj bratr byl v tvém věku mnohem zodpovědnější.“

Takový výrok může sdělovat skutečnou nespokojenost, ale často zároveň vytváří soutěž o hodnotu nebo uznání.

Místo konkrétního požadavku:

„Potřebuji, abychom si spravedlivěji rozdělili domácí práci.“

vznikne:

„Přítel mojí kolegyně doma dělá mnohem víc než ty.“

Druhá formulace neposkytuje pouze informaci o požadovaném chování. Přidává také hodnocení relativní hodnoty partnera.

Vztah k neggingu

Negging může být jednou z forem manipulace, která sociální srovnávání využívá.

Například:

„Na někoho z marketingu tomu rozumíš docela dobře.“

obsahuje srovnání s předpokládanou referenční skupinou.

Podobně:

„Moje bývalá byla v tomhle mnohem spontánnější.“

může působit současně jako kritika i jako sociální srovnání.

Ne každé manipulativní srovnání je však negging.

Výrok:

„Všichni ostatní zaměstnanci zůstali přesčas.“

může vytvářet sociální tlak, aniž by přímo snižoval osobní sebevědomí příjemce.

Manipulace sociálním srovnáváním je proto širší pojem.

Vztah ke guilt trippingu

Srovnávání může být použito k vyvolávání pocitu viny:

„Všichni ostatní rodiče na školní akci přišli.“

Implicitním sdělením může být:

„Pokud jsi nepřišel, selhal jsi jako rodič.“

V takovém případě se sociální srovnávání kombinuje s guilt trippingem.

Rozdíl spočívá v mechanismu:

sociální srovnání stanovuje referenční skupinu;
guilt tripping využívá výsledný pocit viny k ovlivnění jednání.

Vztah ke konformitě

Konformita označuje přizpůsobování postojů či chování skupině.

Manipulace sociálním srovnáváním může vytvářet právě tlak ke konformitě:

„Všichni ostatní s tím souhlasí.“

Tím je člověk informován nejen o názoru skupiny, ale současně upozorněn na vlastní odlišnost.

Výzkum sociálních norem ukazuje, že zvýraznění toho, co ostatní dělají nebo schvalují, může ovlivňovat chování.^[6]

Ani konformita však není sama o sobě nutně manipulací. Člověk může dobrovolně považovat chování ostatních za relevantní informaci.

Vztah k triangulaci

Sociální srovnávání se může kombinovat s triangulací, pokud je třetí člověk zatažen do vztahu jako nástroj tlaku.

Například:

„Petr se mnou vždycky souhlasí. Jenom ty s tím pořád máš problém.“

Třetí osoba zde není pouze zdrojem srovnávacího měřítka, ale také prostředkem k vytvoření koalice nebo izolaci druhého člověka.

Rozdíl lze zjednodušit:

sociální srovnávání používá třetí osobu jako měřítko;
triangulace používá třetí osobu jako aktivní nebo symbolickou součást vztahové dynamiky.

Jedna situace může obsahovat oba mechanismy.

Jak se bránit

Obrana proti manipulaci sociálním srovnáváním nespočívá v odmítání všech srovnání. Důležité je prověřit, zda použité měřítko skutečně odpovídá otázce, kterou člověk řeší.

Pomoci mohou zejména následující postupy:

Zpochybnit referenční skupinu. „Proč mě porovnáváš právě s tímto člověkem?“
Požadovat celý kontext. „Jak vypadá průměr a rozložení výsledků celého týmu?“
Porovnat podmínky. Mají oba lidé stejné zdroje, zkušenosti a cíle?
Oddělit fakt od hodnocení. „Ano, Petr má vyšší výkon. Proč z toho plyne, že můj výkon je nedostatečný?“
Vrátit se k objektivnímu kritériu. „Jaký výkon byl ve skutečnosti dohodnutý?“
Odmítnout soutěž, která nebyla dohodnuta. Není nutné soupeřit s každým člověkem, kterého někdo určí jako konkurenta.
Vyžádat konkrétní požadavek. „Co přesně chceš, abych změnil, bez srovnávání s ostatními?“
Prověřit tvrzení o většině. „Kdo konkrétně jsou ti ‚všichni ostatní‘?“
Sledovat změnu benchmarku. Pokud je člověk po dosažení jednoho srovnávacího cíle okamžitě porovnán s někým ještě úspěšnějším, může jít také o posouvání brankové čáry.
Posuzovat vlastní cíle samostatně. Výkon jiného člověka nemusí automaticky určovat, jaký výkon je vhodný pro mě.

Užitečná obranná formulace může být:

„To, že někdo jiný něco dělá jinak nebo lépe, je informace o něm. Aby to bylo relevantní pro moje rozhodnutí, potřebujeme vysvětlit, proč je právě on vhodným měřítkem.“

Příklady útoku a obrany

Pracovní výkon

Útok: „Petr zvládá šedesát případů denně. Ty jen čtyřicet.“

Možná obrana: „Jaký je průměr týmu a řeší Petr stejný typ případů jako já? Pokud máme stanovený výkonnostní cíl, porovnejme můj výkon především s ním.“

Co se děje: Jeden konkrétní zaměstnanec je použit jako referenční bod. Bez dalšího kontextu není jasné, zda jde o typický nebo extrémní výkon.

Partnerský vztah

Útok: „Přítel mojí kamarádky jí každý týden nosí květiny.“

Možná obrana: „Pokud chceš, abych ti častěji dával najevo pozornost, řekni mi to přímo. To můžeme řešit bez porovnávání s jejím partnerem.“

Co se děje: Konkrétní potřeba je vyjádřena prostřednictvím soutěže s třetím člověkem.

Rodič a dítě

Útok: „Podívej se na bratra. Ten měl v tvém věku samé jedničky.“

Možná obrana: „Můžeme řešit moje známky a co můžu zlepšit. Bratrovy známky ale nejsou moje výsledky ani moje podmínky.“

Co se děje: Výkon sourozence je používán jako měřítko osobní hodnoty nebo očekávaného výkonu dítěte.

Sociální tlak

Útok: „Jsi jediný, kdo s tím má problém. Ostatní to podepsali bez řečí.“

Možná obrana: „To, co podepsali ostatní, není odpověď na moje výhrady k této smlouvě. Pojďme řešit konkrétní bod, se kterým nesouhlasím.“

Co se děje: Místo věcné odpovědi je zdůrazněna odlišnost člověka od skupiny.

Minimalizace prostřednictvím srovnání

Útok: „Máš dobrou práci a slušný plat. Lidé jinde pracují za polovinu, takže si nemáš na co stěžovat.“

Možná obrana: „Je možné, že se někteří lidé mají hůř. To ale neříká, jestli je můj konkrétní problém oprávněný.“

Co se děje: Srovnání směrem dolů je použito k minimalizaci kritiky.

Legitimizní benchmarking

Situace: „Průměr všech lidí na této pozici je 32 vyřízených případů denně. Ty máš 28. Pojďme se podívat, zda je problém v procesu, přidělených případech nebo něčem jiném.“

Co se děje: Referenční skupina je jasná, srovnání je relevantní a rozdíl není automaticky interpretován jako osobní selhání. Jde o legitimní použití sociálního srovnávání.

Výběr benchmarku jako forma moci

Člověk, který určuje s kým se bude srovnávat, může významně ovlivňovat výsledné hodnocení.

Představme si zaměstnance s výkonem na 80. percentilu.

Lze o něm říci:

„Jste výkonnější než 80 % kolegů.“

Stejně pravdivě:

„Pětina lidí je stále lepší než vy.“

A pokud je vybrán nejlepší člověk:

„Nejlepší zaměstnanec vás překonává o 40 %.“

Žádné z těchto tvrzení nemusí být fakticky nepravdivé.

Liší se však referenční rámec.

Proto je při sociálním srovnávání důležité vědět nejen:

„Je toto číslo pravdivé?“

ale také:

„Proč bylo vybráno právě toto srovnání?“

To je zvlášť důležité tam, kde člověk určující benchmark současně rozhoduje o odměně, hodnocení, statusu nebo přístupu ke zdrojům.

Sociální srovnávání a osobní autonomie

Manipulace sociálním srovnáváním nemusí člověku přímo brát možnost rozhodnout se. Mění však sociální a emocionální cenu jednotlivých možností.

Rozhodnutí:

„Nechci pracovat o víkendu.“

může být přerámováno na:

„Jsi jediný z týmu, kdo není ochoten zabrat.“

Možnost odmítnout stále existuje, ale je spojena s novým významem — člověk má být líný, sobecký nebo horší než ostatní.

Z hlediska osobní autonomie je proto užitečné oddělovat:

„Co dělají ostatní?“

od:

„Co mám důvod udělat já?“

První otázka může poskytnout relevantní informaci. Sama o sobě však neurčuje odpověď na druhou.

Sociální srovnávání a vnitřní integrita

Vnitřní integrita vyžaduje schopnost připustit, že srovnání s jinými může přinášet užitečné informace, aniž by jejich výsledek automaticky určoval vlastní hodnotu nebo správnost vlastního rozhodnutí.

Člověk může současně připustit:

„Petr je v této oblasti výrazně lepší než já.“

a:

„To samo o sobě neznamená, že moje jednání je špatné.“

Stejně tak opačná formulace:

„Jsem lepší než většina ostatních.“

neznamená:

„Nemám co zlepšovat.“

Srovnávání je informační nástroj. Jeho význam závisí na tom, co se skutečně snažíme zjistit a zda byla zvolena relevantní srovnávací skupina.

Související pojmy

Reference

↑ ^1,0 ^1,1 Leon Festinger: A Theory of Social Comparison Processes, Human Relations, 7(2), 1954, s. 117–140.
↑ Joanne V. Wood: Theory and Research Concerning Social Comparisons of Personal Attributes, Psychological Bulletin, 106(2), 1989, s. 231–248.
↑ ^3,0 ^3,1 J. P. Gerber, Ladd Wheeler, Jerry Suls: A Social Comparison Theory Meta-Analysis 60+ Years On, Psychological Bulletin, 144(2), 2018, s. 177–197.
↑ ^4,0 ^4,1 ^4,2 ^4,3 Penelope Lockwood, Ziva Kunda: Superstars and Me: Predicting the Impact of Role Models on the Self, Journal of Personality and Social Psychology, 73(1), 1997, s. 91–103.
↑ Susan T. Fiske: Envy Up, Scorn Down: How Comparison Divides Us, American Psychologist, 65(8), 2010, s. 698–706.
↑ ^6,0 ^6,1 Robert B. Cialdini, Raymond R. Reno, Carl A. Kallgren: A Focus Theory of Normative Conduct: Recycling the Concept of Norms to Reduce Littering in Public Places, Journal of Personality and Social Psychology, 58(6), 1990, s. 1015–1026.
↑ Carly A. McComb, Eric J. Vanman, Stephanie J. Tobin: A Meta-Analysis of the Effects of Social Media Exposure to Upward Comparison Targets on Self-Evaluations and Emotions, Media Psychology, 26(5), 2023, s. 612–635.
↑ Adrian Meier, Benjamin K. Johnson: Social Comparison and Envy on Social Media: A Critical Review, Current Opinion in Psychology, 45, 2022, 101302.
↑ Erik Waltré, Bart Dietz, Daan van Knippenberg: Leadership Shaping Social Comparison to Improve Performance: A Field Experiment, The Leadership Quarterly, 34(5), 2023, 101720.

[Festinger1954-1] 1,0 ^1,1 Leon Festinger: A Theory of Social Comparison Processes, Human Relations, 7(2), 1954, s. 117–140.

[Wood1989-2] Joanne V. Wood: Theory and Research Concerning Social Comparisons of Personal Attributes, Psychological Bulletin, 106(2), 1989, s. 231–248.

[Gerber2018-3] 3,0 ^3,1 J. P. Gerber, Ladd Wheeler, Jerry Suls: A Social Comparison Theory Meta-Analysis 60+ Years On, Psychological Bulletin, 144(2), 2018, s. 177–197.

[Lockwood1997-4] 4,0 ^4,1 ^4,2 ^4,3 Penelope Lockwood, Ziva Kunda: Superstars and Me: Predicting the Impact of Role Models on the Self, Journal of Personality and Social Psychology, 73(1), 1997, s. 91–103.

[Fiske2010-5] Susan T. Fiske: Envy Up, Scorn Down: How Comparison Divides Us, American Psychologist, 65(8), 2010, s. 698–706.

[Cialdini1990-6] 6,0 ^6,1 Robert B. Cialdini, Raymond R. Reno, Carl A. Kallgren: A Focus Theory of Normative Conduct: Recycling the Concept of Norms to Reduce Littering in Public Places, Journal of Personality and Social Psychology, 58(6), 1990, s. 1015–1026.

[McComb2023-7] Carly A. McComb, Eric J. Vanman, Stephanie J. Tobin: A Meta-Analysis of the Effects of Social Media Exposure to Upward Comparison Targets on Self-Evaluations and Emotions, Media Psychology, 26(5), 2023, s. 612–635.

[Meier2022-8] Adrian Meier, Benjamin K. Johnson: Social Comparison and Envy on Social Media: A Critical Review, Current Opinion in Psychology, 45, 2022, 101302.

[Waltre2023-9] Erik Waltré, Bart Dietz, Daan van Knippenberg: Leadership Shaping Social Comparison to Improve Performance: A Field Experiment, The Leadership Quarterly, 34(5), 2023, 101720.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]