Gaslighting

Gaslighting je forma psychologické manipulace, při níž člověk opakovaně zpochybňuje, popírá nebo překrucuje zkušenosti, vzpomínky či vnímání druhého člověka tak, aby oslabil jeho důvěru ve vlastní úsudek a získal větší kontrolu nad tím, jak je situace vykládána.

Definice

Gaslighting je manipulační technika, při níž člověk opakovaně zpochybňuje, popírá nebo překrucuje zkušenosti, vzpomínky či vnímání druhého člověka tak, aby oslabil jeho důvěru ve vlastní úsudek a zvýšil svou kontrolu nad tím, jak je situace vykládána.

American Psychological Association definuje sloveso to gaslight jako manipulování člověka tak, aby začal pochybovat o vlastním vnímání, zkušenostech nebo chápání událostí. Americká National Library of Medicine řadí gaslighting mezi formy emocionálního či psychologického zneužívání, při nichž je narušována důvěra člověka ve vlastní vzpomínky, myšlenky nebo vnímání reality.

Pojem bývá v běžné řeči používán velmi široce. Ne každá lež, nesouhlas, odlišná vzpomínka, bagatelizace nebo nepříjemná hádka je gaslighting. Charakteristickým prvkem je snaha narušovat schopnost druhého člověka spoléhat na vlastní vnímání a úsudek.

Původ názvu

Označení pochází z divadelní hry Patricka Hamiltona Gas Light z roku 1938 a jejích filmových adaptací z let 1940 a 1944.

V příběhu muž systematicky manipuluje svou manželkou, aby uvěřila, že ztrácí kontakt s realitou. Jedním z pozorovaných jevů je kolísání intenzity plynového osvětlení v domě. Když si jej žena všimne, manžel popírá, že by se něco změnilo, přestože příčinu změny sám zná.

Právě tato struktura se stala metaforou gaslightingu:

1. člověk něco pozoruje nebo si něco pamatuje;
2. druhá strana tuto zkušenost popře nebo překroutí;
3. děje se to opakovaně;
4. příjemce začne pochybovat nejen o konkrétní události, ale také o vlastní schopnosti realitu správně vnímat.

APA upozorňuje, že pojem byl původně používán pro velmi závažné formy manipulace, zatímco později se jeho význam rozšířil.

Jak funguje

Gaslighting nepracuje pouze s tvrzením:

„Já mám pravdu a ty se mýlíš.“

Jeho hlubší struktura může být:

„Nemůžeš se spolehnout na vlastní schopnost poznat, co je pravda.“

Filozofka Kate Abramson zdůrazňuje právě tento rozdíl. Obyčejné odmítnutí názoru druhého člověka jej nemusí přimět k pochybnostem o sobě samém. Gaslighting směřuje k tomu, aby člověk přestal důvěřovat vlastnímu úsudku jako důvěryhodnému zdroji poznání.

Například:

„Nepamatuješ si to správně.“

může být zcela legitimní tvrzení.

Opakovaný vzorec:

„To jsem nikdy neřekl.“

„Zase si něco vymýšlíš.“

„Tvoje paměť je hrozná.“

„Vždycky všechno překroutíš.“

„Proto se o těch věcech musím rozhodovat já.“

již může postupně vytvářet vztah, v němž jedna strana získává roli údajně spolehlivého interpreta reality a druhá se učí vlastním vzpomínkám nedůvěřovat.

Narušení epistemické důvěry

Jedním z hlavních účinků gaslightingu může být narušení epistemické důvěry v sebe sama — důvěry člověka v to, že je schopný vlastními smysly, pamětí a úsudkem alespoň přiměřeně poznávat realitu.

Člověk může postupně začít uvažovat:

• „Možná jsem to opravdu špatně pochopil.“
• „Možná si to pamatuji jinak.“
• „Možná zase přeháním.“
• „Asi se v těchto situacích nedokážu správně orientovat.“
• „Raději se zeptám jeho, co se vlastně stalo.“

Abramson považuje právě útok na schopnost člověka brát vážně vlastní úsudek za jeden z určujících rysů gaslightingu.

Mocenská asymetrie

Socioložka Paige Sweet upozorňuje, že gaslighting nelze chápat pouze jako izolovanou slovní techniku. Jeho účinnost může záviset na mocenském vztahu, v němž se odehrává.

Výhodu může poskytovat například:

• ekonomická závislost;
• autorita;
• společenský status;
• odborná převaha;
• kontrola informací;
• izolace člověka od jiných zdrojů informací;
• vyšší důvěryhodnost v očích okolí;
• možnost označit druhého za iracionálního nebo nespolehlivého.

Sweet při studiu domácího násilí ukazuje, že manipulátor může využívat také existující stereotypy a institucionální nerovnosti k tomu, aby byla verze reality druhého člověka považována za méně věrohodnou.

Gaslighting proto nemusí probíhat pouze mezi dvěma lidmi. Manipulující osoba může usilovat také o to, aby své vysvětlení přijalo okolí.

Typické podoby gaslightingu

Gaslighting může mít několik podob, které se často kombinují.

Popírání událostí

„Tohle jsem nikdy neřekl.“

„Nic takového se nestalo.“

Samotné popření však není automaticky gaslighting. Význam získává především tehdy, pokud člověk událost zná, ale její existenci systematicky popírá a současně zpochybňuje schopnost druhého ji správně vnímat.

Přepisování minulosti

„Bylo to úplně naopak. Ty jsi začal křičet na mě.“

Minulé události jsou opakovaně rekonstruovány způsobem, který přesouvá odpovědnost nebo mění jejich význam.

Zpochybňování paměti

„Ty máš zase svoje falešné vzpomínky.“

„Víš přece, že si nikdy nic nepamatuješ správně.“

Z konkrétního sporu o jednu vzpomínku se stává obecné tvrzení, že paměť druhého člověka je nedůvěryhodná.

Zpochybňování vnímání

„To sis jenom namluvil.“

„Vidíš problémy tam, kde žádné nejsou.“

Člověk je veden k pochybnostem o tom, zda správně rozpoznává situace, které se kolem něj odehrávají.

Zpochybňování duševní stability

„Začínáš být paranoidní.“

„Ty opravdu nejsi v pořádku.“

„Měl by ses slyšet, zníš jako blázen.“

Taková tvrzení mohou být zvlášť účinná, pokud jsou používána jako univerzální odpověď na kritiku nebo upozornění na rozpor.

Využívání reakcí jako důkazu

Gaslighting může vytvářet sebenaplňující komunikační past:

1. člověk upozorní na problém;
2. problém je popřen;
3. člověk začne intenzivněji dokazovat, že problém existuje;
4. jeho frustrace roste;
5. manipulátor označí právě tuto emocionální reakci za důkaz jeho údajné iracionality.

Například:

„Podívej se, jak zase hysterčíš. Přesně o tom mluvím.“

Původní předmět sporu tím může zmizet a pozornost se přesune na reakci člověka.

Gaslighting a lidská paměť

Při posuzování gaslightingu je důležité počítat s tím, že lidská paměť není dokonalý záznam událostí.

Experimentální výzkum ukazuje, že vzpomínky mohou být ovlivňovány pozdějšími informacemi. Elizabeth Loftus popsala tzv. misinformation effect, při němž zavádějící informace získané po události mohou ovlivnit její pozdější vybavení.

To má dva důležité důsledky.

Zaprvé může systematické předkládání alternativní verze skutečnosti skutečně přispívat k nejistotě ohledně vlastní vzpomínky.

Zadruhé ale také znamená, že dva lidé si mohou tutéž událost poctivě pamatovat rozdílně.

Věta:

„Já si pamatuji, že jsme se domluvili na úterý.“

proto není důkazem gaslightingu jen proto, že druhý člověk říká:

„Já si pamatuji středu.“

Při poctivém sporu mohou obě strany připustit:

„Jeden z nás si to zřejmě pamatuje špatně. Podívejme se do zpráv.“

Gaslighting naproti tomu může využívat spor k širšímu útoku:

„Zase sis něco vymyslel. Víš přece, že tvoje paměť vůbec nefunguje.“

Jak gaslighting poznat

Jednotlivý výrok obvykle nestačí. Důležitější je opakující se vzorec a jeho účinek na rozdělení důvěry v komunikaci.

Mezi možné varovné znaky patří:

• opakované popírání dobře doložitelných událostí;
• měnění vlastní verze podle potřeby;
• zpochybňování paměti druhého místo řešení konkrétního důkazu;
• prezentování nesouhlasu jako známky psychické nestability;
• systematické tvrzení, že druhý člověk všechno chápe špatně;
• odmítání nezávislých důkazů nebo jejich překrucování;
• využívání emocionální reakce jako důkazu iracionality;
• přesvědčování okolí, že druhý člověk je nespolehlivý nebo zmatený;
• izolování člověka od lidí, kteří by mohli potvrdit jeho zkušenost;
• postupné přesouvání role arbitra reality na manipulátora;
• rostoucí potřeba druhého člověka ověřovat u manipulátora, zda jeho vlastní vnímání „dává smysl“.

Systematický přehled literatury o gaslightingu v kontextu genderově podmíněného násilí rozlišuje mimo jiné manipulaci kognitivního a percepčního zpracování, emocionální a psychologické zneužívání, mocenskou kontrolu a sociální izolaci. Mezi popisované následky patřilo narušování důvěry ve vlastní vnímání a paměť, emoční stres a izolace.

Kdy nejde o gaslighting

Pojem gaslighting se může stát natolik širokým, že začne označovat téměř jakoukoli konfliktní komunikaci. Tím ale ztrácí svou rozlišovací hodnotu.

Obyčejný nesouhlas

„Podle mě tu situaci interpretuješ špatně.“

může být zcela legitimní nesouhlas.

Lidé mohou stejnou událost hodnotit rozdílně, aniž by se jeden snažil zničit důvěru druhého ve vlastní úsudek.

Lež

Gaslighting obvykle zahrnuje klamání, ale ne každá lež je gaslighting.

„Já tu poslední sušenku nesnědl.“

může být obyčejná lež.

Pokud však člověk pokračuje:

„Snědl jsi ji ty. Ty si zase vůbec nepamatuješ, co děláš. Poslední dobou se ti to děje pořád.“

a systematicky tak vytváří pochybnosti o paměti druhého člověka, může se komunikace blížit gaslightingu.

Odlišná vzpomínka

Lidé si události skutečně mohou pamatovat rozdílně.

Poctivý omyl není manipulace.

Změna názoru

Člověk může něco v minulosti tvrdit a později svůj názor změnit.

Manipulativní je něco jiného než:

„Ano, tehdy jsem říkal něco jiného. Změnil jsem názor.“

Problematická by byla například snaha přesvědčit druhého:

„Já jsem nikdy nic takového netvrdil. To sis vymyslel.“

přestože mluvčí ví, že původní výrok skutečně pronesl.

Bagatelizace a invalidace

Výrok:

„Podle mě to přeháníš.“

může být necitlivý, zlehčující nebo chybný, ale sám o sobě nemusí být gaslighting.

Gaslighting má užší význam: jeho podstatou je narušování důvěry člověka ve vlastní schopnost poznávat a vyhodnocovat realitu.

Proto by nebylo vhodné používat pojem jako synonymum pro každou minimalizaci, kritiku nebo odmítnutí emocí.

Reframing

Přerámování mění způsob, jakým je určitá situace interpretována. Může být zcela legitimní:

„Místo selhání to můžeme chápat jako zkušenost, ze které se něco naučíme.“

Gaslighting oproti tomu směřuje k oslabování důvěry člověka v jeho vlastní zkušenost nebo úsudek.

Přerámování se může stát součástí gaslightingu, pokud je používáno například k systematickému přepisování minulých událostí, ale oba pojmy nejsou totožné.

Jak se bránit

U gaslightingu může být neúčinné donekonečna přesvědčovat manipulátora, že si událost člověk opravdu pamatuje správně. Pokud je zpochybňování samotným nástrojem manipulace, další kolo sporu může pouze vytvořit další prostor pro zpochybňování.

Pomoci mohou zejména následující postupy:

1. Oddělit fakta od interpretací. Co přesně bylo řečeno, napsáno nebo uděláno?
2. Uchovávat ověřitelné informace. Zprávy, e-maily, smlouvy, kalendář, zápisy nebo jiné záznamy mohou pomoci při sporu o konkrétní fakta.
3. Ověřovat realitu nezávisle. Pokud je to vhodné, lze se obrátit na další osoby nebo nezávislé zdroje.
4. Nepřijímat útok na vlastní schopnost úsudku jako náhradu argumentu. „Možná se můžu mýlit. To ale neodpovídá na otázku, proč je v e-mailu napsáno něco jiného.“
5. Trvat na konkrétnosti. Obecné výroky typu „ty si všechno pamatuješ špatně“ lze převést na konkrétní tvrzení, které je možné ověřit.
6. Připustit vlastní omylnost bez kapitulace. „Je možné, že se pletu. Pojďme se podívat na důkazy.“
7. Nevést spor o vlastní příčetnost. Není nutné dokazovat, že člověk není „blázen“, aby mohl diskutovat konkrétní událost.
8. Stanovit hranici. Například: „Pokud budeš místo řešení konkrétní otázky tvrdit, že jsem psychicky nemocný, rozhovor ukončím.“
9. Sledovat dlouhodobý vzorec. Jedna chybná vzpomínka má jiný význam než soustavné přepisování historie.
10. Omezit nebo ukončit interakci, pokud druhá strana systematicky odmítá jakoukoli možnost společného ověřování reality.

U vztahů, v nichž je gaslighting součástí širšího psychického nebo fyzického násilí, nemusí být přímá konfrontace bezpečná. Způsob reakce je v takové situaci vhodné volit podle konkrétních bezpečnostních podmínek.

Příklady útoku a obrany

Popírání vlastního výroku

Útok

„Nikdy jsem ti neřekl, že to máš odevzdat v pátek. Zase sis něco vymyslel. Ty máš poslední dobou fakt problém s pamětí.“

Možná obrana

„V e-mailu z pondělí je napsáno ‚odevzdat v pátek‘. Budu vycházet z písemné dohody. O mojí paměti teď nemusíme diskutovat.“

Co se děje

Spor o konkrétní skutečnost je rozšířen na obecný útok na paměť druhého člověka. Obrana se vrací k ověřitelnému faktu.

Partnerský konflikt

Útok

„Já na tebe nekřičel. Ty jsi strašně přecitlivělá a všechno dramatizuješ. Vždycky si z normálního rozhovoru uděláš scénu.“

Možná obrana

„Můžeme se neshodnout na tom, jak hlasité to bylo. Já vím, že mi ten způsob komunikace byl nepříjemný, a nechci, aby se opakoval.“

Co se děje

Manipulativní rovina může spočívat ve snaze přesunout diskusi od konkrétního chování k údajné obecné neschopnosti člověka správně vyhodnocovat situace. Obrana nemusí dokazovat objektivní počet decibelů; může stanovit vlastní hranici.

Přepisování dohody

Útok

„Dohodli jsme se přece, že to uděláš zadarmo. To, že teď tvrdíš něco jiného, je přesně důvod, proč s tebou musí být všechno písemně.“

Možná obrana

„Právě proto se podívám do zpráv. Tady je moje nabídka za 10 000 Kč a tvoje odpověď ‚souhlasím‘. Budu vycházet z toho.“

Co se děje

Manipulátor nejen předkládá jinou verzi dohody, ale používá samotný spor jako údajný důkaz nespolehlivosti druhého člověka.

Využití emocionální reakce

Útok

„Podívej se na sebe. Úplně šílíš. Jak mám brát vážně něco, co říkáš?“

Možná obrana

„Jsem naštvaný. To ale neříká nic o tom, jestli je původní tvrzení pravdivé. Vraťme se k němu.“

Co se děje

Emoční stav člověka je použit k diskreditaci jeho tvrzení. Obrana odděluje způsob reakce od pravdivosti konkrétního argumentu.

Obyčejná odlišná vzpomínka

Situace

„Myslel jsem, že jsme se domluvili na šestou.“

„Já si pamatuji sedmou.“

Možná reakce

„Podíváme se do zpráv.“

Co se děje

Obě strany připouštějí vlastní omylnost a používají nezávislý způsob ověření. Neexistuje zde útok na schopnost druhého rozpoznávat realitu, takže není důvod situaci označovat za gaslighting.

Skutečná chyba druhého člověka

Situace

„Říkal jsem ti včera, že schůzka je zrušená.“

„Neříkal.“

„Podívej, tady je moje zpráva ze 17:42.“

„Máš pravdu, přehlédl jsem ji.“

Co se děje

Jeden člověk se skutečně mýlil. Upozornění na jeho chybu není gaslighting. Možnost být přesvědčen důkazem je naopak důležitým rozdílem mezi poctivým sporem o realitu a její manipulativní kontrolou.

Gaslighting a moc nad výkladem reality

Gaslighting lze chápat jako boj nejen o jednotlivou událost, ale také o to, kdo bude považován za důvěryhodného interpreta skutečnosti.

Manipulující člověk se může pokoušet vytvořit asymetrii:

Manipulátor	Druhá strana
„Já si pamatuji správně.“	„Ty máš špatnou paměť.“
„Já situaci hodnotím objektivně.“	„Ty jsi přecitlivělý.“
„Já jsem racionální.“	„Ty jsi hysterický / paranoidní / zmatený.“
„Mně lze věřit.“	„Tobě nelze věřit ani o vlastních zkušenostech.“

Pokud se tato asymetrie podaří upevnit, manipulátor nemusí vítězit v každém jednotlivém sporu. Samotná pochybnost druhého člověka může způsobit, že začne svou verzi předem považovat za méně důvěryhodnou.

Sweet upozorňuje, že tento proces může být posilován existujícími sociálními nerovnostmi a stereotypy.

Gaslighting a vnitřní integrita

Gaslighting má zajímavý vztah k vnitřní integritě.

Člověk usilující o vnitřní integritu musí být ochoten připustit:

„Mohu se mýlit.“

Právě tato vlastnost však může být zneužita manipulátorem, pokud se z oprávněné epistemické skromnosti stane:

„Pravděpodobně se mýlím vždy, když mi druhý řekne, že se mýlím.“

Obrana proti gaslightingu proto neznamená slepě věřit vlastnímu prvnímu dojmu. Vhodnější je zachovat dvě možnosti současně:

„Mohu se mýlit.“

a zároveň:

„Druhý člověk se může mýlit nebo mě může klamat také.“

Rozpor je potom možné řešit pomocí důkazů, nezávislého ověřování a ochoty měnit závěr podle nových informací, místo předem přidělené autority jedné straně.

Gaslighting a osobní autonomie

Dlouhodobý gaslighting může narušovat osobní autonomii, protože schopnost samostatně rozhodovat závisí také na důvěře ve vlastní schopnost získávat a vyhodnocovat informace.

Pokud člověk přijme představu, že vlastní úsudek je zásadně nespolehlivý, může stále častěji přenechávat interpretaci situací tomu, kdo tuto představu vytvořil.

Manipulátor tak nemusí přímo určovat každé jednotlivé rozhodnutí. Může získat vliv prostřednictvím role člověka, jehož verze reality je považována za výchozí.

Nadužívání pojmu

Rozšíření slova gaslighting vedlo také k jeho používání pro situace, které původnímu významu neodpovídají. APA uvádí, že jde převážně o hovorový pojem, který se v současném použití vztahuje obecněji na manipulaci člověka k pochybnostem o jeho vlastním vnímání či zkušenostech.

Za gaslighting proto není vhodné automaticky označovat:

• nesouhlas;
• jiný politický názor;
• věcnou kritiku;
• skutečné opravení chyby;
• odlišnou vzpomínku;
• obyčejnou lež;
• změnu názoru;
• necitlivou poznámku;
• minimalizaci bez snahy narušovat důvěru člověka ve vlastní úsudek.

Příliš široké používání pojmu může mít paradoxní důsledek: pokud je gaslightingem nazýván každý spor o realitu, je obtížnější popsat situace, v nichž skutečně dochází k systematickému narušování důvěry člověka ve vlastní schopnost realitu posuzovat.

Související pojmy

• Framing
• Reframing
• Minimalizace
• Přenášení viny
• Machiavelismus
• Osobní autonomie
• Vnitřní integrita
• Doublethink