Münchhausenovo trilema

K tomuto heslu byl vytvořen plakát vhodný k vytisknutí a vystavení. Ke stažení zde.

Vizualizace slavného příběhu barona Münchhausena, který se údajně vysvobodil z bažiny tak, že sebe i svého koně vytáhl za vlastní vlasy; Zdroj: Openverse

Münchhausenovo trilema je epistemologická metafora, jehož cílem je demonstrovat nemožnost důkazu pravdivosti jakéhokoli výroku bez přijetí obecnějších axiomů. Ptáme-li se na pravdivost libovolného výroku, lze podle Münchhausenova trilematu odpovědět třemi způsoby:

1. Nekonečným regresem (argumentum ad infinitum) – řečník se odkáže na dílčí předpoklad, který podléhá totožné otázce, což vede k nekonečnému regresu
2. Kruhovou argumentací (circulus in probando) – řečník se odkáže na předpoklad nebo jejich cyklus, který je sebepotvrzující
3. Dogmatismem – řečník prohlásí, že daný výrok není třeba dokazovat

Základem tohoto principu je samotná podstata deduktivní logiky, která zkoumá vztah mezi axiomy a z nich odvozenými závěry, nikoli však pravdivost axiomů samotných. Princip, který by mohl nezávisle určit axiomatickou pravdivost, proto z podstaty dedukce nemůže existovat.

Ilustrativní příklad

Představme si rodiče s dítětem. Dítě položí rodiči prostou a bezelstnou otázku „Proč musíme chodit do práce?“. Rodič odpoví například „Abychom si vydělali penízky“. Na tuto otázku dítě opět zareaguje otázkou proč. Rodič může odpovědět „Abychom mohli nakupovat věci.“ V případě, že bude dítě otázku proč pokládat neustále dokola, po mnoha opakováních nakonec rodič dospěje do bodu, kdy bude nucen použít jednu ze tří odpovědí.

• „Takhle by ses ale mohl ptát donekonečna!“ (Regresivní argumentace)
• „Prostě to tak je a nebudeme o tom dál diskutovat!“ (Dogmatická argumentace)
• „Vyděláváme peníze, abychom měli peníze na věci, které stojí peníze.“ (Kruhová argumentace)

Jméno a původ

Münchhausenovo trilema pojmenoval německý filosof Hans Albert podle fiktivního příběhu o baronu Münchhausenovi (v českém prostředí známý jako Baron Prášil), jenž se vyprostil z bažiny tak, že sám sebe a svého koně vytáhl za vlasy. Hans Albert však není autorem této myšlenky. Vycházel z podobného trilematu "dogmatismus versus nekonečný regres versus psychologismus", které zpopularizoval Karl Popper. Ten čerpal z německého filosofa Jakoba Friedricha Friese. Obdobná myšlenka je přisuzována antickému skeptikovi Aggripovi. Od něj údajně pochází pět Agrippových tropů, z nichž tři jsou identické s východisky Münchhausenova trilematu.

Důsledky

Výsledkem Münchhausenova trilematu je již zmíněná nemožnost nepodmíněných důkazů. Toto má velmi široké implikace. Nelze například bezpodmíněčně dokázat existenci objektivní reality. Stále může být často praktické realitu předpokládat, nicméně je s ní v rámci zachování intelektuální poctivosti třeba pracovat jako s předpokladem, nikoli jako s nezpochybnitelným faktem.

Další významný důsledek je v oblasti normativity. U deskriptivních výroků je možné se odkázat na smyslové vnímání, které je interpersonálně přinejmenším natolik podobné, že typicky není problémem přijmout jej jako společný předpoklad. Hodnotící výroky tuto vlastnost nesdílí. Mnoho libertariánů z této implikace vychází, jelikož dle nich svoboda maximalizuje užitek a zároveň nediskriminuje, což považují za výsledek, který chtějí.

Odkazy

Související články

• Gödelova věta o neúplnosti
• Axiom
• Argumentace
• Dogmatismus