Osudná domýšlivost: Omyly socialismu (kniha)

The Fatal Conceit: The Errors of Socialism je kniha od ekonoma Friedricha Augusta Hayeka vydaná roku 1988. České vydání překládá její název jako jako Osudná domýšlivost: omyly socialismu. Obsah knihy spojuje obhajobu tržního hospodářství s úvahami o vzniku civilizace, morálky a společenských institucí. Ústřední otázkou je, zda lze složitou společnost úspěšně přestavět podle jednotného rozumového projektu. Hayek tvrdí, že socialistické plánování podceňuje znalosti a pravidla, které lidé využívají, a dále dodává, že tyto znalosti nedokáže souhrnně obsáhnout žádný jeden aktér. Na konečné podobě knihy významně pracoval editor William Warren Bartley III.

Friedrich August von Hayek patřil mezi klíčové představitele rakouské ekonomické školy a jeho průkopnická práce v oblasti teorie peněz a hospodářského cyklu spolu s hlubokou analýzou propojení ekonomických, sociálních a institucionálních jevů mu v roce 1974 vysloužila Nobelovu cenu za ekonomii.

Co je míněno tzv. osudnou domýšlivostí?

Název odkazuje na přecenění schopností lidského rozumu vědomě řídit společenský celek. V podstatě se tedy jedná o kritiku sociálního inženýrství ve společnosti. Hayek podotýká, že jednotlivec může rozumět své profesi, podnikatel svému podniku a úředník určitému oboru, ale upozorňuje, že z této skutečnosti nelze odvodit závěr, že nějaká autorita či mocenská entita dokáže uspořádat a koordinovat všechny jejich činnosti lépe než svévolně vznikající síť vzájemného přizpůsobování a interakcí.

Problém není v pouhém nedostatku dat. Znalosti jsou rozptýlené mezi lidmi, vztahují se ke konkrétním okolnostem a část z nich má podobu zkušeností a dovedností, které se jen velmi obtížně předávají (tzv. tacitní znalosti), což podle Hayeka znemožňuje nejen jejich centralizované shromažďování, ale i smysluplnou interpretaci a praktickou využitelnost v rukách vládnoucí autority. Decentralizovaný svobodný trh se svými tržními signály naproti tomu umožňuje aktérům reagovat na dění ve společnosti i ve světě, aniž by jednotlivci museli chápat a znát příčiny konkrétních změn.

V modelovém příkladu výrobce po zdražení určitého kovu přirozeně sníží jeho spotřebu, přestože nemusíš vědět, co bylo příčinou růstu cen. Nezáleží na tom, zda se uzavřel důl, nebo došlo ke vzrůstu poptávky v jiném odvětví. Pro výrobce je důležitý především cenový signál jako takový, který nastalou situaci rychle propojí s podnikatelským rozhodováním.

Právě mocenské pokusy o nahrazení decentralizované koordinace centrálním plánováním označuje Hayek za onu osudnou domýšlivost, protože tyto pokusy podle něj poškozují podmínky, na nichž závisí obživa významné části populace.

Rozšířený řád a kulturní evoluce

Hayek označuje síť tržní spolupráce přesahující osobní vztahy za tzv. rozšířený řád. V této decentralizované sítě lidé zdaleka nemusejí sdílet jednotný cíl: ke spolupráci dochází už jen díky obecným pravidlům, jakými jsou například vzájemný vlastnictví a dodržování uzavíraných smluv. Pekárna, dopravce a zemědělec mohou sledovat rozdílné záměry, a přesto jejich činnost společně zajišťuje potraviny lidem, které nikdy osobně nepotkají.

Pravidla umožňující takovou spolupráci se podle Hayeka z velké části vyvíjela decentralizovaně, samovolně a zespoda v rámci kulturního vývoje. Skupiny přebíraly a předávaly postupy, jejichž celkovému významu a rozsahu ani nemusely samy rozumět. Užitečné uspořádání nemusí být podle Hayeka výsledkem předchozího plánování.

Princip lze ilustrovat na metafoře s vyšlapanou lesní pěšinou, kterou Hayek prezentoval ve svých přednáškách a esejích dávno před vydáním Osudné domýšlivosti. Lesní cestičky nevznikají tak, že by určitá autorita rozhodla o tom, kudy bude stezka procházet. Tyto pěšiny vznikají tak, že desítky a stovky náhodných poutníků nezávisle na sobě hledají tu nejschůdnější cestu skrz lesní terén. Přestože odlišní cestovatelé budou vybírat odlišné způsoby průchodu, dlouhodobě se bude většina poutníků rozhodovat pro tu nejkratší, nejbezpečnější a nejpohodlnější cestu. Opakovanými průchody pak dojde k prošlapání pěšiny, přičemž budoucí poutníci se následně budou držet ve šlépějích svých dávných předchůdců, kteří efektivitu zvolené cesty mnohokrát prověřili v každodenní praxi.

Kniha proto umisťuje osvojená pravidla na pomezí instinktu a vědomého rozumu. Vzniklé postupy nejsou vrozené, ale nemusejí být ani výsledkem žádného promyšleného plánování. Jedinec se například může naučit dodržovat sliby dávno předtím, než dokáže vysvětlit, jakým způsobem je důvěryhodnost užitečná pro fungování a spolupráci v rámci širokých obchodních sítí. Pravidlo tedy aktivně používá, aniž by chápal všechny jeho důsledky.

S tím souvisí rozdíl mezi malou skupinou a rozsáhlou společností. Podle Hayeka nelze spolupráci milionů lidí založit pouze na osobní solidaritě a jednotném cíli. V rodině například víme, kdo potřebuje pomoc a jaké má možnosti. Při nákupu chleba však neznáme životní situaci zemědělce ani řidiče, který přivezl mouku. Obecná pravidla nám umožňují spolupracovat i bez takového poznání.

Obchod a dobrovolná směna jsou podle Hayeka ústředním propojovacím mechanismem celého řádu. Přispívají k výrobě a uspokojování potřeb také vyhledáváním příležitostí a přesouváním zdrojů. Modelovým příkladem může být obilí: pokud sklizeň zůstane v oblasti přebytku, nemůže z podstaty věci posloužit obyvatelům jiného regionu, kde panuje jeho nedostatek. Schopný obchodník, který tamní nedostatek rozpozná a zajistí spolehlivou dodávku, tím poskytuje obyvatelům užitečnou službu, přestože sám nic nevypěstoval. Tento příklad vysvětluje, proč nelze hospodářský přínos ztotožňovat pouze s výrobou a produkcí.

Do výkladu vstupuje také jazyk, protože může ovlivňovat naši představu o společnosti. Hayek kritizuje formulace, které společnost personalizují a přikládají ji jednotnou mysl či dokonce vůli. Věta „společnost se rozhodla“ vůbec nemusí reprezentovat vůli obyvatel a v praxi se častěji jedná o vyjádření vládního rozhodnutí či prioritizace.

Kniha zkoumá i náboženství, které pokládá za prostředek uchovávání tradic. Víra mohla podle Hayeka podporovat dodržování pravidel i tehdy, když lidé nerozuměli jejich společenským účinkům. Přikázání nepokradeš lze například respektovat z ryze náboženských důvodů, aniž by si člověk musel uvědomovat ekonomické dopady krádeže nebo morální otázku vlastnických práv.

Hayek se zabývá i úvahami o populačním růstu, na nichž ilustruje a vysvětluje závažnost celé své argumentace. Rozšířená spolupráce a dělba práce podle Hayeka umožnily uživit početnější obyvatelstvo. Tito lidé se následně stali na fungování rozsáhlé sítě závislí a její rozbití centrálním plánováním by proto neznamenalo pouze změnu životního stylu: mohlo by přímo ohrozit zásobování a obživu populace, kterou dřívější uspořádání nedokázalo podporovat. Právě tím kniha propojuje výklad vzniku civilizace s varováním před její úplnou přestavbou a centrálním řízením.

Hayekovy teze optikou moderního výzkumu

Účinné postupy mohou vznikat bez úplného porozumění.

Maxime Derex a spoluautoři v experimentu z roku 2019 nechali účastníky postupně upravovat fyzikální zařízení. Následující pomyslné „generace“ mohly využívat výsledky předchozích. Výkon se zlepšoval, přestože se nezvyšovalo výslovné porozumění příčinám jeho fungování. Výsledek podporuje mechanismus blízký Hayekově úvaze: kultura dokáže hromadit užitečná řešení, která přesahují znalosti jednotlivce.

Trhy dokážou koordinovat lidi s omezenými informacemi.

Vernon L. Smith ve svých laboratorních výzkumech ukazoval, že některé tržní instituce mohou dosahovat účinného rozdělení zdrojů, ačkoli účastníci neznají celkovou nabídku a poptávku. Ve studii Hayek and Experimental Economics vysvětlil, proč tyto výsledky považuje za blízké Hayekovu pojetí. Podporují tak praktickou realizovatelnost decentralizované koordinace.

Normy spolupráce souvisejí s institucemi.

Joseph Henrich a spoluautoři roku 2010 provedli ekonomické hry v patnácti různých populacích. Větší zapojení do tržní směny souviselo s férovějšími nabídkami anonymním partnerům; velikost komunity souvisela s ochotou trestat neférovost. Některé výsledky souvisely také s účastí ve světových náboženstvích. To je slučitelné s myšlenkou, že spolupráci mezi neznámými lidmi formují kulturní pravidla.

Decentralizace může fungovat i prostřednictvím společné správy.

Výzkum Elinor Ostrom ukázal význam místních znalostí, pravidel vytvářených uživateli a více propojených center rozhodování. Komunity za určitých podmínek dokážou spravovat společné zdroje bez jednotného centrálního řízení. S Hayekem se zde shoduje důraz na znalosti a omezení univerzálních řešení. Úspěšná spolupráce nicméně může zahrnovat i společné vlastnictví a vědomě dohodnutá pravidla. Zavedený řád nemusí být implicitní, může později dostat i explicitní formalizovanou podobu.

Vliv a odkaz

Přímou intelektuální návaznost lze doložit u Vernona L. Smithe, který knihu využil při výkladu vznikajících pravidel a institucí. Sám ovšem upozorňoval, že jeho rané experimenty nebyly inspirovány rakouskou školou: k Hayekovi jej přivedly až vlastní výsledky. Vliv knihy tedy spočívá především v pozdějším výkladu a propojení poznatků, nikoli v založení experimentální ekonomie.

Pojem osudné domýšlivosti pronikl také do kritiky zahraničních intervencí. Christopher J. Coyne jej v přednášce The Fatal Conceit of Foreign Intervention vztáhl na pokusy přetvářet zahraniční společnosti zvenčí. David R. Henderson obdobně upozorňoval na přeceňování znalostí americké vlády při rozhodování o zahraniční politice. Jde o rozšíření Hayekovy námitky: složitost místních vztahů může přesahovat schopnosti intervenující autority.

Dosah této konkrétní knihy je potřeba odlišovat od vlivu celého Hayekova díla. Její trvalý přínos spočívá zejména v otázce, jak mohou omezeně informovaní lidé vytvářet fungující společenský řád a jak rozpoznat okamžik, kdy ambice reformátorů překračují jejich skutečné znalosti.

Odkazy

Související články

• Socialismus
• Sociální inženýrství
• Friedrich August von Hayek
• Přerozdělování
• Rakouská ekonomická škola