Petice výrobců svíček

Planoucí svíčka, Zdroj: Wikimedia Commons

Petice výrobců svíček (ve francouzském originále Pétition des fabricants de chandelles) je satirický pamflet (kratší literární útvar kritické či zesměšňující povahy) ekonoma a publicisty Frédérica Bastiata. Vyšel v roce 1845 jakožto sedmá kapitola první řady Bastiatových Ekonomických sofismat (Sophismes économiques). Bastiat ve svém textu předstírá, francouzští výrobci svíček, lamp, oleje, lojů a dalších prostředků k osvětlování žádají parlament k zavedení zákona, který by zabránil slunečnímu světlu pronikat do domů. Slunce je totiž přímým konkurentem celého odvětví, protože své světlo nabízí zcela zdarma.

Claude Frédéric Bastiat byl francouzský politik, klasický liberál, politický ekonom a člen francouzského Národního shromáždění.

Obsah & témata

Návrh je záměrně absurdní. Právě hyperbolizace však Bastiatovi umožňuje ukázat, kam až může vést argumentace za ochranu domácí výroby před konkurencí bez ohledu na náklady pro spotřebitele. Kdyby zákaz oken a dalších otvorů dával smysl, museli bychom podobným způsobem chránit i jiné výrobce před tím, co jim umožňuje levnější produkci: například francouzské pěstitele před teplem portugalského slunce.

„Bastiatova Petice výrobců svíček je zničující, je to záblesk ryzího génia, je to reductio ad absurdum, nikdo ji nepřekoná.“

— Henry Hazlitt

Bastiatův text je kritikou protekcionismu a vládního intervencionismu; satirický pohled díla pak odhaluje a zdůrazňuje krátkozrakou jednostrannost politického uvažování: na jednu stranu vláda vidí zisk odvětví, které chrání, ale zároveň přehlíží vyšší výdaje spotřebitelů, náklady jiných firem a nové možnosti, které kvůli protekcionistickému zásahu vůbec nemohou vzniknout. Ochranné opatření sice skutečně může jednomu odvětví pomoci; otázkou však je, zda přínos této pomoci převáží náklady a zda kvůli tomu nedojde zanedbání jiných cílů, například bezpečnosti nebo rozvoje nových technologií.

Text pamfletu & rozbor obsahu

Vysoce váženým členům poslanecké sněmovny

Pánové!

Jste na dobré cestě. Odmítáte abstraktní teorie a nepřikládáte velký význam hojnosti a nízkým cenám. Věnujete se především péči o dobro výrobce. Vaším přáním je osvobodit ho od zahraniční konkurence neboli, abychom to vyjádřili jedním slovem, chcete docílit, aby domácí trh sloužil výhradně domácímu průmyslu.

Obracíme se na vás, jelikož vám chceme nabídnout vynikající příležitost, abyste mohli uplatnit vaši…teď jsme však na rozpacích, jaký název máme použít. Vaši teorii? To ne, nic není tak klamné jako teorie. Vaši doktrínu? Váš systém? Váš princip? Vy však nemáte rádi doktríny, máte hrůzu ze systémů a pokud se týče principů, vy přece prohlašujete, že v politické ekonomii neexistují žádné principy. Použijeme proto název: vaše praktiky — vaše praktiky bez teorie a bez principů.

Bastiat upozorňuje na záměnu zájmu určité skupiny výrobců za veřejný zájem celé francouzské společnosti. Výrobci sice mají dobrý důvod žádat ochranu – omezením konkurence mohou prodávat za vyšší ceny a získat tak větší odbyt nebo jistější postavení na trhu – z toho však samo o sobě neplyne, že na tom společnost jako celek vydělá. Satira míří také na odmítání obecných principů. Pokud se politika tváří, že žádné pravidlo nepotřebuje a každý požadavek se má posuzovat pouze podle toho, nakolik pomůže konkrétnímu odvětví, může se následně stát, že se podobné požadavky budou schvalovat navzájem – i když si paradoxně protiřečí. Bastiatovi výrobci svíček vlastně žádají poslance, aby jejich vlastní logiku dovedli až do krajnosti.

Pozdější ekonomická literatura dobře popisuje, proč mohou být chráněná odvětví politicky vlivná, zatímco náklady této ochrany pak nesou rozptýlení spotřebitelé a firmy. Jeden spotřebitel nicméně může následkem opatření zaplatit jen o něco více, takže se mu nemusí vyplatit proti tomuto opatření protestovat. Výrobci v chráněném odvětví naproti tomu mají z jeho prosazení výrazný a soustředěný prospěch.

Naše průmyslové odvětví je vystaveno nesnesitelné a nekalé konkurenci ze strany jistého zahraničního rivala, jehož výrobní podmínky při produkci světla zcela zjevně převyšují veškeré naše možnosti a schopnosti, a sice v tak obrovské míře, že tento konkurent zaplavuje náš domácí trh světlem za pohádkově nízké ceny; v tom okamžiku, kdy se objeví, je konec s naším prodejem, všichni spotřebitelé se obracejí k němu a celé jedno velké francouzské průmyslové odvětví se svými nesčíslnými specializovanými výrobami je najednou prudce zasaženo naprostou stagnací. Tento rival a konkurent, jímž není nikdo jiný než slunce, vede proti nám natolik nemilosrdnou válku, až to v nás vzbuzuje reálné podezření, že ho proti nám štve proradný Albion (mají tam v poslední době vynikající diplomacii); hlavní indicií pro toto podezření je fakt, že slunce se chová k onomu nafoukanému ostrovu se zvláštní šetrností, kterou ovšem okamžitě odkládá, jen co se obrátí k nám.

Albion je archaickým básnickým názvem pro Velkou Británii, zejména pak Anglii. Původ slova může souviset jak s keltským označením pro výšinu, tak s latinským slovem albus (bílý), což lze brát jako narážku na bílé křídové útesy v Doveru. Bastiat v této pasáži s typickým francouzským ostrovtipem naráží na obvykle pošmourné britské počasí notorická známé pro výskyt mlhy. V době, kdy Bastiat tento pamflet psal byly vztahy mezi Francií a Anglií značně napjaté, mimo jiné kvůli tzv. Tahitské aféře, kdy Francie vyhlásila protektorát na ostrově Tahiti a nechala zatknout místního britského konzula a misionáře George Pritcharda.

Žádáme vás, abyste ve své laskavosti přijali zákon, jenž nařídí bezpodmínečné zazdění všech oken, vikýřů, světlíků, větráků, špehýrek a kukátek, zavření a zatlučení všech vnějších i vnitřních okenic, jakož i zatažení všech závěsů, záclon, opon a rolet — jedním slovem naprosté zahlazení všech otvorů, děr, štěrbin, trhlin, prasklin a spár, jimiž si sluneční světlo zvyklo bezohledně pronikat do našich domů, což nesmírně poškozuje naše krásné a počestné odvětví, o kterém můžeme s hrdostí říci, že poskytlo pracovní místa dělníkům v celé naší zemi, od níž by bylo hrubým nevděkem, kdyby se teď nepostavila na naši stranu v tom úžasně nerovném boji, který musíme každý den vést. Apelujeme na vaši dobrou vůli, vážení páni poslanci, abyste nepokládali náš požadavek za nějakou formu satiry a nezamítli jej, aniž byste si alespoň vyslechli argumenty, které zde vznášíme na jeho podporu.Takže nejprve, jestliže uzavřete, nakolik to jen bude možné, veškeré přístupy k přirozenému světlu, a takto vytvoříte potřebu světla umělého, najdeme pak takové průmyslové odvětví ve Francii, které by tím nebylo v konečném důsledku stimulováno?

Slunce je zjevně přehnaným příkladem „konkurence“ , ale jeho role v argumentu je překvapivě přesná. Pokud lze za problém považovat už jen to, že konkurent vyrábí levněji, lze pak stejným způsobem obhajovat ochranu domácího výrobce před jakoukoli výhodou, kterou sám nemá – včetně příznivějšího klimatu, lepší technologie nebo úspornější organizace práce.

Zákaz slunečního světla by výrobcům svíček pomohl pouze tak, že by zhoršil postavení všech ostatních. Jejich trh by se sice zvětšil, ale lidé by museli platit za umělé osvětlení i ve chvílích, kdy by jim jinak stačilo světlo přirozené. Právě tak Bastiat ukazuje rozdíl mezi zlepšením postavení chráněného výrobce a zlepšením celkových možností spotřebitelů.

Moderní výzkum cel a obchodních omezení potvrzuje, že ochrana může zvyšovat cenu dováženého zboží a zároveň měnit podmínky, za nichž prodávají domácí výrobci. Například studie amerických cel z roku 2018 zjistila, že dovozní ceny zasaženého zboží vzrostly přibližně o výši cel, takže jejich náklady ve velké míře nesli domácí dovozci a spotřebitelé. Autoři zároveň odhadli náklady pro americké spotřebitele a dovozní firmy i ztrátu blahobytu způsobenou omezením obchodu.

Jestliže bude ve Francii větší spotřeba loje, bude zapotřebí více hovězího dobytka a ovcí a my budeme svědky zvětšení výměry pastvin a obhospodařované půdy jako takové, jakož i zvýšení produkce masa, vlny, kůže a zvláště hnojiva, jež je základem veškerého zemědělského bohatství. Jestliže se ve Francii zvýší spotřeba oleje, budeme svědky expanze v produkci máku, oliv a řepky olejnaté. Tyto bohaté, leč půdu značně vyčerpávající plodiny přijdou v pravý čas, aby nám umožnily se ziskem využít nárůstu bonity půdy, který vznikne v důsledku rozvoje chovu dobytka a s tím souvisejícího zvýšení produkce hnojiv.

Naše močály, slatiny a písčité pláně se pokryjí stromy bohatými na pryskyřici. V našich horách budou početné roje včel sbírat voňavé poklady, které dnes bez jakéhokoliv užitku vyprchávají a ztrácejí se, podobně jako květy, z nichž prýští. Nebude tudíž ani jedno zemědělské odvětví, které by nezaznamenalo obrovský rozvoj.

Totéž platí o lodní dopravě. Tisíce nových lodí vyplují na lov velryb a v krátké době pak budeme mít námořní flotilu, jež bude s to obhajovat čest Francie a odpovídat patriotické nedůtklivosti níže podepsaných žadatelů, obchodníků se svíčkami atd.

Avšak co řekneme o speciálně pařížských artiklech? Hle, vždyť právě v Paříži se bude vyrábět bronz, křišťál, pozlacení i jemně tepané zlato na svícnech, lampách, lustrech a kandelábrech, jež budou zářit v prostorných obchodních domech, ve srovnání s nimiž jsou ty dnešní jen pouhými krámečky. V té době již nenajdeme na písčitých dunách ani jednoho ubohého sběrače pryskyřice a ani jednoho bídného horníka v hlubinách jeho tmavé díry, kteří by nepobírali zvýšené mzdy a netěšili se rostoucímu blahobytu.

Vážení pánové, není zde zapotřebí nic jiného, než abyste se trošku zamysleli, a hned se přesvědčíte, že neexistuje snad ani jeden Francouz, počínaje bohatým akcionářem Anzinské společnosti a skromným prodavačem sirek konče, kterému by úspěch naší petice nezlepšil jeho hospodářskou situaci.

• Pozn.: Anzinská společnost, kterou Bastiat zmiňuje, byla ve své době významným průmyslovým podnikem se stoletou tradicí, jehož aktivy spočívaly zejména v těžbě uhlí v oblasti severovýchodní Francie.

Bastiat záměrně jmenuje potenciální nové příjmy a pracovní místa, které by vznikly v dotčených odvětvích. První část příběhu je věrohodná: kdyby lidé museli používat více svíček a lamp, jejich výrobci a dodavatelé by skutečně mohli prodávat více. Z toho však ještě neplyne, že vzniklé činnosti představují čistý přírůstek bohatství. Lidé by za umělé osvětlení museli utrácet peníze, které by jinak mohli použít na jiné výrobky nebo služby. Stejně tak by i podniky měly vyšší náklady na svícení; prostředky vynaložené na ně už by pak nemohly být použity jinde. Petice vyzdvihuje viditelnou zaměstnanost v chráněném řetězci, ale pomíjí produkci a spotřebu, které se kvůli dodatečným nákladům vůbec neuskuteční.

Moderní ekonomové rozlišují mezi počtem pracovních míst v chráněném odvětví a čistým dopadem opatření na zaměstnanost v celé ekonomice. Clo může některým firmám nebo pracovníkům prospět a současně zvýšit náklady firmám, které používají dovážené suroviny či součástky. Dopad se tak může přenášet dál po výrobních řetězcích.

Studie Mezinárodního měnového fondu z roku 2022 zkoumala cla v globálních výrobních řetězcích. Zjistila, že cla mohou ovlivnit i odvětví a země, na něž nebyla přímo namířena; u části vystavených odvětví souvisela s nižší přidanou hodnotou, zaměstnaností a produktivitou.

Předvídáme vaše námitky, pánové; ale nebude mezi nimi ani jedna jediná, kterou byste nebyli nalezli v těch plesnivých starých knihách sepsaných přívrženci svobodného obchodu. Osmělujeme se vás vyzvat, abyste vyslovili proti nám byť jen jedno slovo, které se v okamžiku neobrátí proti vám samotným, jakož i proti zásadě, kterou se řídí celá vaše politika.

Řeknete nám, že toto protekcionistické opatření sice může přinést zisk pro nás, avšak Francie jako celek nic nezíská, protože spotřebitel bude muset hradit náklady? My máme na to připravenou tuto odpověď:

Vy již nemáte žádné právo dovolávat se zájmů spotřebitele. Když nastal rozpor mezi jeho zájmy a zájmy výrobce, obětovali jste spotřebitele za každých okolností. Dělali jste to kvůli podpoře průmyslu a zvyšování zaměstnanosti. Ze stejného důvodu je vaší povinností udělat to i nyní. Skutečně jste vy sami anticipovali tuto námitku. Když vám bylo řečeno, že volný dovoz železa, uhlí, sézamu, obilí a textilu je v zájmu spotřebitele, odpověděli jste: „Ano. Ale je zase v zájmu výrobce, aby byl tento dovoz zakázán.“ — Výtečně! Je tedy jisté, že pokud je v zájmu spotřebitele, aby měl přístup k přirozenému světlu, tak naopak v zájmu výrobců je, aby ten přístup byl spotřebiteli znemožněn zákazem.

Zde Bastiatova satira přechází v argument o důslednosti. Pokud je ochrana výrobců dostatečným důvodem k omezení spotřebitelů u některých výrobků, proč by stejný princip neměl platit i pro světlo? Výrobci svíček pouze žádají, aby vláda argumentovala konzistentně a aby se na prodej svítidel vztahovalo stejné pravidlo, které stát podle jejich líčení už dávno uplatňuje jinde.

„Ale,“ můžete ještě říci, „výrobce a spotřebitel jsou jedna a tatáž osoba. Jestliže výrobce profituje z ochranářských opatření, pak také umožní prosperovat sedlákovi. A naopak, jestliže prosperuje zemědělství, otvírá se tím odbytiště pro průmyslové výrobky.“ Výtečně! Jestliže nám udělíte monopol na produkci světla ve dne, tak okamžitě začneme nakupovat velká množství loje, uhlí, oleje, pryskyřic, vosku, alkoholu, stříbra, železa, bronzu a křišťálu, abychom náš průmysl zásobili surovinami; a kromě toho pokud my spolu s našimi početnými dodavateli zbohatneme, zvýší se tím ohromně naše spotřeba, a staneme se tak zřídlem prosperity pro všechna odvětví domácího průmyslu.

Bastiat napadá představu, že zájem spotřebitele lze jednoduše oddělit od zájmu výrobce. Lidé jsou obvykle obojím: jako pracovníci či podnikatelé získávají příjem, jako spotřebitelé kupují zboží. Z toho ale neplyne, že zdražení konkrétního zboží každému vynahradí vyšší příjem. Spotřebitelé se liší, stejně jako se liší odvětví, která na opatření získají, a ta, která zaplatí vyšší náklady. Případ amerických cel v roce 2018 poskytuje konkrétní příklad této dvojí role. Vyšší ceny dováženého zboží zatížily spotřebitele a firmy, které zboží dovážely. Současně cla poskytla ochranu některým domácím výrobcům; část z nich mohla zvýšit ceny. Studie Amiti, Reddinga a Weinsteina odhadla, že cla zvýšila průměrné ceny v americké výrobě přibližně o jeden procentní bod, mimo jiné kvůli dražším dováženým vstupům a omezení zahraniční konkurence.

A jestliže řeknete, že sluneční světlo je dar, který nám dobrotivá příroda poskytuje zdarma, a že odmítnout takový dar neznamená nic jiného než odmítat bohatství jako takové pod záminkou stimulace rozvoje prostředků, jimiž se získává?

Pokud zaujmete tuto pozici, zasadíte tím smrtelný úder své vlastní politice; neztrácejte ze zřetele, že doposud jste zamezovali dovozu zahraničního zboží, protože a nakolik se toto zboží svým charakterem podobalo daru, který dostáváme zdarma. K tomu, abyste vyslyšeli požadavky jiných monopolistů, máte jenom poloviční motivaci, zatímco k tomu, abyste vyhověli naší žádosti, máte motivaci dokonalou, jelikož tato žádost je v dokonalé shodě s politikou, již provádíte; a založit vaše zamítnutí naší žádosti jen na té skutečnosti, že naše žádost má pevnější základ než jiné požadavky, by znamenalo totéž jako klást rovnici (+) × (+) = (-); jinými slovy by to znamenalo vršit absurditu na absurditu.

K tomu, aby byl vytvořen výrobek, je nutná součinnost lidské práce a přírody, přičemž vzájemná proporce mezi těmito činiteli závisí vždy na konkrétní zemi a na příslušných klimatických poměrech. Část, jež je příspěvkem přírody, je vždy poskytována zdarma, zatímco část, jíž přispívá lidská práce, je právě tím činitelem, který je zdrojem hodnoty a za který je nutné platit.

Jestliže se pomeranč, který k nám přichází z Lisabonu, prodává o polovinu levněji než pomeranč z Paříže, pak je tomu na příčině skutečnost, že přírodní teplo, které je jako takové k mání bezplatně, dělá ve prospěch lisabonského pomeranče to, čeho pařížští pěstitelé mohou dosáhnout jen za pomoci umělého vytápění, za něž se ovšem musí platit.

Lze tedy říci, že když se k nám doveze pomeranč z Portugalska, tak jej dostáváme napůl bezplatně, nebo jinými slovy, že jeho cena je poloviční ve srovnání s pomeranči vyprodukovanými v Paříži.

Výrobci svíček připouštějí, že sluneční světlo je dar přírody a nic nestojí. Jenže tím podle Bastiata sami odhalují rozpor v protekcionistické argumentaci vlády. Dovážené zboží bývá odmítáno proto, že se právě díky přírodním podmínkám nebo nižším nákladům dá v zahraničí pořídit levněji. Bastiat uvádí portugalský pomeranč: může být levnější než pomeranč vypěstovaný v Paříži, protože přirozené teplo tam nahrazuje nákladné vytápění.

Bastiat popisuje levnější dovoz jako výhodu pro kupujícího. Jestliže zahraniční výrobce dokáže dodat zboží za nižší cenu, domácí spotřebitel může ušetřit peníze a použít je jinak. Zákaz takového dovozu může sice chránit domácí výrobce, ale spotřebitele připraví o úsporu.

Sluneční světlo je krajní případ, protože jeho cena je nulová. Je-li podle výrobců svíček důvodem k zákazu skutečnost, že konkurent získává část své výhody „zadarmo“ od přírody, pak je podle jejich vlastní logiky nutné zakázat i slunce. Satira ukazuje, že stejný argument lze použít proti každé levnější metodě výroby.

Výsledky studií cel podporují užší část Bastiatovy teze: pokud clo zdraží dovoz a významně se promítne do domácích cen, spotřebitelé a firmy přijdou o část výhody levnější nabídky. Ve studii amerických cel z roku 2018 se cla z velké části promítla do cen placených domácími dovozci; autoři zároveň zaznamenali pokles dovozu a přesměrování obchodu.

Studie zveřejněná v American Economic Review zjistila, že americká cla z roku 2018 zvýšila ceny praček téměř o 12 procent. Podobně vzrostly také ceny sušiček, na které se cla přímo nevztahovala — domácí výrobci tak mohli reagovat i na oslabení zahraniční konkurence.

Nuže, právě jeho napůlbezplatost (omlouvám se za toto slovo) způsobuje, že prosazujete zákaz jeho dovozu. Říkáte: „Jak mohou francouzští výrobci vzdorovat zahraniční konkurenci, jestliže jsou nuceni vykonat veškerou práci, zatímco výrobcům v zahraničí postačuje, aby vykonali pouhou její polovinu, jelikož o tu druhou se postará slunce?“ Avšak jestliže vás ona napůlbezplatost nějakého produktu vede ke snaze vyloučit jej z konkurence ochranářskými opatřeními, pak jak je možné, že naprostá bezplatnost u jiného produktu vás vede k tomu, abyste mu umožnili účast v konkurenčním boji? Buďto tedy nejste vůbec důslední ve své logice, anebo byste poté, co z konkurence vyloučíte napůlbezplatost, měli z ní vyloučit tím spíše a s dvojnásobnou horlivostí také onu naprostou bezplatnost.

Řekněme to ještě jednou: Když nějaký výrobek — uhlí, železo, obilí nebo textil — k nám přichází ze zahraničí a když ho můžeme získat s menším množstvím práce, než kdybychom ho sami vyrobili, tak příslušný rozdíl není nic jiného než dar, kterého se nám dostává bezplatně. Velikost tohoto daru je úměrná výši onoho rozdílu. Je to čtvrtina, polovina nebo tři čtvrtiny z hodnoty produktu — pokud od nás cizí výrobce požaduje čtvrtinu, polovinu nebo tři čtvrtiny toho, co musíme zaplatit, když si koupíme tentýž produkt vyrobený u nás doma. Onen dar také může být tak velký, že se jím pokryje celá hodnota produktu: tehdy se ten, kdo nám produkt nabízí, stává dárcem, který od nás nic nepožaduje, a to je právě případ slunce, které nás bezplatně obdarovává světlem. Otázka, kterou vám nyní ryze formálně klademe a na kterou chceme znát odpověď, zní: Co chcete pro Francii — dobrodiní bezplatné spotřeby, anebo výrobu, která sice musí být zaplacena, avšak podle našeho mínění je přesto výhodnější? Zvolte si jednu z těchto alternativ, ale řiďte se logikou; neboť jestliže ochraňujete domácí trh — a vy tak skutečně činíte — před zahraničním uhlím, železem, obilím a textilem a vaše rozhodnost přitom roste v přímé úměře k tomu, jak se ceny tohoto zboží přibližují k nule, pak jen uvažte, jaká by to byla nedůslednost, kdybyste povolili přístup slunečnímu světlu, jehož cena je rovna nule po celý boží den?

Na konci petice proti sobě výrobci svíček stavějí dvě možnosti: chce Francie výhodu spotřeby zboží, které může získat levněji, nebo „výhody nákladné výroby“? Jestliže se dovážené zboží odmítá tím více, čím levnější je, tvrdí, pak by poslanci měli tím spíše odmítnout sluneční světlo, které je úplně zadarmo.

V tom tkví argumentační jádro pamfletu. Výroba je prostředkem; spotřeba a uspokojování potřeb jsou cílem. Bastiat namítá, že protekcionistická politika může toto pořadí převrátit: zachování určité výroby začne být požadováno za cíl samo o sobě, i když se tím zhorší možnosti lidí získávat zboží, které potřebují. Samotný fakt, že se díky opatření vyrábí více doma, nicméně nijak nedokazuje, že je společnost bohatší nebo odolnější.

Odkazy

Související články

• Protekcionismus
• Náklady obětované příležitosti