Uživatel:Vojta/Kodex vnitřní integrity

Toto je můj soukromý Kodex. Na Libertypedii jsem jej umístil proto, že jej chci sdílet a vystavit veřejné kritice. Současně se ale jedná o subjektivní text, který je napsán jen pro mě na míru, a není určen pro to, aby se ho držel i někdo jiný. Já jsem také jediný, kdo může rozhodovat o jeho obsahu.

Vojta

Tenhle text je můj vlastní kodex sloužící jako vodítko, kterým se řídím. Je to jakási netajná smlouva mě sama se sebou, kterou se sám vůči sobě zavazuji dodržovat, ale současně se jmenuji jediným, kdo ji může vymáhat.

Jeho účelem je pomoci udržet mi vnitřní integritu. Pokud zjistím, že se chovám v rozporu s Kodexem, je potřeba to změnit; ať už to chování, nebo Kodex.

Otázka Proč?

Odjakživa se ptám Proč? Možná jsem nepřekonal onu dětskou fázi.

V osmnácti letech jsem si nadefinoval svůj životní cíl jako uspokojivě odpovědět na jakoukoli otázku. Klíč a háček je ve slově uspokojivě. Zajímá mě, proč se věci dějí. Chci pochopit svět, ve kterém žiji.

Neustálé ptaní mě dovedlo k existenciálnímu Münchhausenovu trilematu a nalezení k základní odpovědi na otázku Proč? - Protože jsem. Pro moje potřeby není důležité, jestli jsem k tomu přišel třeba díky motivovanému myšlení. Prostě tomu věřím, a je to v současnosti moje základní pravda, na které se dá stavět.

To je ale odpověď jen na tu prvotní otázku Proč. Mým cílem je odpovědět i na tu poslední. Až se tak stane, dojde (pro mě) k singularitě. Za ní se může nacházet úplně cokoli.

Živé bytosti

Práva přiznaná všem živým bytostem

Přiznávám tato práva sobě i všem ostatním bytostem, protože je považuji za přirozená a neuzmutelná. Práva možná není ten nejvhodnější pojem; nabízí se ještě schopnosti nebo svobody.

Každá živá bytost má právo:

být pro sebe ten nejdůležitější člověk (bytost) na světě.
cokoli zpochybnit.
položit si jakoukoliv otázku.
tajit svůj pohled na věc.
mýlit se nebo dělat chyby.
mít názor v rozporu s objektivními fakty.
lhát.
zkoumat cokoli.
cokoli nevědět.
čemukoli nerozumět.
mít jakékoli pocity.
myslet si cokoli.
mít jakékoli potřeby.
aplikovat moc za účelem plnění těchto potřeb.

Moc

Moc chápu jako schopnost ovlivňovat svět kolem.

Každá bytost má moc. Moc může mít mnoho různých podob, od schopnosti nechat zhořknout své listy, přes postavení sněhuláka až po verbální ovlivňování okolních bytostí.

Potřeby živých bytostí

Každá bytost má své potřeby. Pro bytost mají potřeby různé priority, přičemž bytost do nějaké míry zná a i určuje následky nenaplnění těchto potřeb. Považuji za užitečné, ale ne za nutné, aby bytost tyto své potřeby znala. Mezi potřeby může patřit žití v dýchatelné atmosféře, vila s gaučem, ale i touha zemřít nebo vyhubit národ.

Spolužití

Živé bytosti spolu existují ve světě s omezenou velikostí. Mají různé zájmy, různé pohledy na svět. To musí nutně vést ke konfliktům. Konflikty se tak stávají přirozenou součástí světa. Konflikt je nevyhnutelný důsledek rozdílnosti živých bytostí.

Úcta k ostatním živým bytostem

Vnímám živé bytosti kolem sebe jako inteligentní bytosti odpovědné za svůj život. Součástí živého tvora je inteligence. Má všechna práva jako mám já.

Pokud dělá něco, co mi vadí, moje uvažování se rozdělí do dvou směrů:

Proč mi to vadí?
Proč to dělá?

Na první otázku bych měl být schopen najít odpověď.

Jsou mi ale známy 2 důvody, proč se nikdy nedozvím dokonale odpověď na druhou otázku:

Bytost může lhát, všem (včetně sama sebe). Nikdo nemusí znát pravdu.
Já sám neznám úplně všechno, a znát nemohu; ani sám sebe. Proto nikdy nemůžu plně porozumět cizím činům.

Pokud vznikne konflikt, vnímám to jako prostor, kde existuje problém. Ten problém je rozdíl našich zájmů na společný životní prostor. Já i můj protivník máme své důvody.

Cokoli tedy jiná bytost udělá, dělá z mého pohledu jako rozumná bytost, které nemohu plně porozmět.

Dává mi smysl znát co nejlépe protivníkovu motivaci, potřeby, protože nám to mimo jiné usnadní nalézt řešení našeho konfliktu.

Z hlediska integrity je pro mě podstatné, zda se bytost snaží porozumět důvodům svého jednání, nepředstírá (před sebou sama) jistotu, kterou nemá, a je ochotna nést důsledky svých činů i napravovat zjištěné rozpory.

Já

Považuji se za živou bytost odpovídající popisu a nabývající práv uvedených výše.

Já jsem to jediné, co mohu na světě změnit, respektive čím na svět působit. Cokoli na světě dělám, dělám prostřednictvím sebe sama.

Moje hodnoty

Hodnoty získávám tak nějak přirozeně na základě sebe, mých zkušeností a mého vnímání světa. Je to žebříček věci, které jsou pro mě důležité. Ten žebříček není pevně daný a během mého života se mění.

bytí sama sebou
morální integrita
svoboda
rodina
zdraví
změna světa podle svých představ

Uznávám právo každého mít své hodnoty, které jsou docela jiné. Pokud je celkově integritní, je to v pořádku. Naše hodnoty vyplývají z nás, nemůže je nikdo nikomu vnucovat.

Uznávám právo každého tyto hodnoty prosazovat.

O dobru a zlu

Nevěřím na objektivní dobro a objektivní zlo v podobě, v jaké se běžně používají.

Ve skutečném světě nejsou draci ani černokněžníci. Jsou pouze lidé, kteří jednají v souladu se svými hodnotami, cíli a vnímáním reality.

Dobro, jak ho chápu, není soubor správných činů, ale snaha o myšlenkovou integritu. Zlo je naopak zjevná neintegrita a chybějící snaha o její nápravu.

Integrita znamená:

vnitřní koherenci mezi hodnotami, myšlením a jednáním
ochotu nést důsledky vlastních voleb
odmítnutí delegovat odpovědnost na příběh, autoritu nebo systém

Člověk může být autentický, konzistentní a integritní, a přesto se stát mým protivníkem. Ale získá si můj respekt.

Snažím se být dobrým v tomto smyslu.

Potřeba nazývat věci pravými jmény

Je to čistě moje potřeba, jejímuž původu ne zcela rozumím. Chápu, že může být specifická jen pro mě.

Aby se člověk, já, mohl dobře rozhodovat, potřebuje kvalitní informace. Považuji pro seberealizaci každého člověka za užitečné mít ty nejlepší informace, jaké může mít.

Proto chci nazývat věci pravými jmény. Nepotřebuji je změnit, stačí mi je správně pojmenovat. To mi přijde důležitější než cokoli jiného.

Je tedy nutné upozorňovat na doublethink, všeobecně přijímané nepravdy, nekonzistence.

Moje touha od světa je, aby každý žil podle sebe, byl sám sebou, protože já sám chci žít podle sebe. A k tomu ty informace potřebuje.

Užitečné principy

Volný trh

Volný trh vnímám jako přirozenou vlastnost světa, které se nelze vymanit. Volný trh existuje v centrálně řízené ekonomice, ale zdaleka nejen v ekonomice; existuje u zvířat i rostlin, je všudypřítomný. Volný trh není pouze nákup a prodej, je to i volba partnera pro rozmnožování, politika či diplomacie, veřejné mínění a vliv.

Volný trh považuji za přirozené vyústění moci, hodnot a potřeb živých bytostí. Pevnou vlastnost mého světa.

Princip neagrese (NAP)

Princip neagrese chápu jako užitečnou pomůcku. Nejsem si jistý jeho přirozeností ani nutností, ale je to dobrý výchozí bod, kterým se teď řídím.

Pokud je NAP přijat konzistentně:

vylučuje legitimitu státu jako monopolního nositele útočného násilí
znemožňuje morální outsourcing násilí
klade plnou odpovědnost na jednotlivce

Pokud je z NAP učiněna výjimka “ve vyšším zájmu“, pak už nejde o NAP, ale o princip privilegovaného aktéra. To samo o sobě nemusí být špatně. Je však nutné to pojmenovat.

Nejsem si jistý, zda potřebuji NAP pro svou integritu. Věřím, že lze najít ještě něco lepšího.

Vlastnická práva

I vlastnícká práva vnímám jako užitečnou pomůcku. Ani tady si nejsem jistý jejich přirozeností nebo nutností. Ale jsou jednoduchá a lze na nich velice dobře stavět. Stejně jako NAP jsou pro mě užitečnou pomůckou.

Ani tady si nejsem jistý, že vlastnická práva potřebuji pro svou integritu. I tady snad může existovat něco lepšího.

Nejsem si ani jistý, že NAP vyplývá z vlastnických práv nebo obráceně. Vnímám to jako dva odlišné principy.

Nejbližší je mi vnímání vlastnického práva v anarchokapitalismu, jak jej popisuje Urza.

Poslušnost a ne-poslušnost

Pokud někomu naslouchám, sleduji ho, inspiruji se jím, hrozí mi riziko, že se stanu poslušným. Proto je nutné hledat pluralitu názorů. A nejde jen o to najít oponenta, protože tím si vybírám mezi jen dvěma body. Abych se zbavil poslušnosti v tomto smyslu, musím přijít na zcela vlastní pohled na věc, což ale není vůbec snadné, a už vůbec lze jen těžko poznat, zda jsem toho skutečně dosáhl.

Běžně se stávám papouškem názoru, který jako jediný znám. Tomu se snažím předcházet.

Moje vlastní omylnost

Jsem chybující člověk. Sice nechodím k volbám, ale sázím si na ně, protože to dění sleduji, a přijde mi to jako dobrý test svých odhadů společnosti. Obvykle končím kladnou nulou.

I v mnoha dalších věcech se mýlím. Jsem přesvědčen, že statisticky platí, že pokud udělám předpověď budoucnosti, je pravděpodobnější, že to dopadne jinak, než tak, jak jsem říkal.

Považuji se za jednoho z nejomylnějších lidí na světě. Mýlím se všude tam, kde ostatní vidí naprosto jasně. Mýlím se každý den, každou hodinu, v každé situaci, v každém okamžiku.

To je fakt. Musím s tím nějak žít, a nezbývá mi, než se z vlastních chyb poučit.

Post-hoc racionalizace

Ne vždycky vím, proč něco dělám, cítím nebo si něco myslím.

Člověk má schopnost své jednání zpětně vysvětlit způsobem, který mu dává smysl. To ale neznamená, že toto vysvětlení bylo skutečnou příčinou jeho jednání. Rozhodnutí může vzniknout nejdříve a jeho zdůvodnění až potom.

Můžu tedy něco udělat z důvodu, který vůbec neznám, a následně si vytvořit dokonale logické vysvětlení, proč jsem to udělal. A protože toto vysvětlení vzniklo v mé vlastní hlavě, můžu mu naprosto upřímně věřit.

To považuji za jednu z nejnebezpečnějších vlastností vlastního myšlení. Schopnost svůj názor dobře zdůvodnit není důkazem, že jsem k němu tímto zdůvodněním také dospěl.

Proto považuji za užitečné rozlišovat dvě otázky:

Proč tomu věřím?
Jakými argumenty dokážu obhájit, že tomu věřím?

Odpovědi nemusí být stejné.

Stejně tak když udělám něco, co odporuje mým hodnotám, neměl bych automaticky hledat vysvětlení, které zachová představu o mé vlastní integritě. Může být pravda jednoduše taková, že jsem jednal proti svým hodnotám a teprve potom jsem si vytvořil důvod, proč to vlastně bylo správně.

Proto bych měl být podezřívavý především k těm vysvětlením vlastního jednání, která jsou příliš pohodlná.

To, že znám dobrý důvod svého jednání, ještě neznamená, že znám jeho skutečný důvod.

Odpovědnost a důsledky

Vnímám jako užitečné přijímat následky svých činů nebo nečinů tak, jak jsou. Nechci svádět vinu za svoji situaci na někoho jiného.

Tento postoj:

nejspíš dobře neškáluje
nevede k masové shodě
nechrání mě před konfliktem
nezaručuje bezpečí

Přijímám to.

Přiznávám si ale právo vědět, proč jednám, a nepředstírat, že jednám v zájmu abstraktního dobra.

Některé mé postoje k aktuálnímu světu

Ke státu

Považuji stát za entitu, která je ze své podstaty založena na iniciaci násilí nebo jeho hrozby.

Může to být „dobrý“ stát. Může to být „luxusní“ stát. Může to být historicky nejlepší forma státní moci, jaká existovala. To však nemění jeho podstatu.

Stát:

vybírá prostředky násilím
vymáhá pravidla násilím
rozhoduje o prostoru, v němž žiji, s ultimativní možností násilí

Tento popis není morálním soudem, jen technickým konstatováním.

Z tohoto důvodu se odmítám morálně podílet na legitimizaci státní moci.

Stát je také obrovským zdrojem zjevné neintegrity bez snahy o její nápravu. Z tohoto pohledu koná stát zlo. Nevěřím, že to lze napravit.

Možná nemám lepší řešení. Ale odmítám nazývat násilí jiným jménem, jen aby to znělo lépe.

Beru to tak, že mi stát vnutil společenskou smlouvu, a vybavil mě několika falešnými argumenty:

pokud se ti tu nelíbí, tak jdi jinam
máš možnost cokoli změnit u voleb

Tyto argumenty považuji za lživé.

Společenskou smlouvu jsem aktuálně ochoten přijmout jako aktuální stav světa, pokud je ovšem pravdivá, v souladu s realitou. A protože ani stát sám není pravdivý, nemůže být ani tato smlouva. Je to jeden z mých velkých vnitřních bojů.

K politice

Politiku nepovažuji za nástroj dobra, ale za mechanismus řízení konfliktu prostřednictvím moci.

Neúčast na politice není pasivita. Je to odmítnutí symbolické spoluúčasti.

Nevolím ne proto, že by mi bylo jedno, co se děje. Nevolím proto, že

nechci být součástí rituálu, který zakrývá podstatu systému
odmítám přijmout výsledky voleb jako legitimního způsobu rozhodování

Realita je taková, že ten, kdo něco mění, nejsou voliči, ale politici. A politici mají možná větší vliv na voliče (a občany) než voliči a občani na ně.

K demokracii

Demokracii považuji za krásnou a vznešenou ideologii. Jsem jejím velkým fanouškem, snad protože jsem v mladé demokracii vyrostl, a obdivuji její principy.

Ale nepovažuji ji za vnitřně soudržnou a integritní. Demokracie, ze své definice, porušuje NAP i vlastnická práva. A demokracie v podobě, v jaké ji máme. je snad největším zdrojem lží. Už jen to samotné slovo demokracie často nemá najednou jasný význam.

Myslím, že drtivá většina lidí si neuvědomuje základní demokratické principy; což je ale ve sporu s principy demokracie, které vyžadují, aby jí její členové rozuměli. To v naší společnosti rozhodně neplatí, a myslím, že není reálné, aby někdy platilo.

K anarchokapitalismu

Přijde mi jako skvělý systém založený na co nejzákladnějších principech a co nejlépe založený na svobodě. Je velice integritní, v mém smyslu dobrý. Dělá to, co o sobě říká. A sleduje hodnoty, které jsou pro mě důležité.

Ale aplikuje principy, které nejsou automatické. NAP a vlastnická práva. A já je přijímám, ale ne jako součást své integrity. Není to pro mě definitivní řešení. Věřím, že mohou existovat lepší. V mém smyslu hodnot. Natož pak pro jiné lidi. Je to největší pokrok ke svobodě, který si dokážu představit, ale můj systém práv ho porušuje. Anarchokapitalismus není dokonale kompatibilní s mým hodnotovým žebříčkem.

Závěr

Tento manifest není výzvou, učením ani morálním soudem.

Je to záznam integrity v konkrétním bodě času.

Pokud se někdy ukáže, že se mýlím, a já se mýlím často, chci se mýlit otevřeně a beze lži. Je možné, že už ve chvíli, kdy to čtete, tak jsem zcela změnil názor. Pokud se tak stalo, je to dobře, protože mě to posunulo zase o kus dál. I pokud se ze mě stal komunista. A snad mě to posunulo o kus dál k mé morální integritě.

Bez omylu se totiž nemůžu vyvíjet.