Harrison Bergeron (povídka)
More actions
.jpg)
.jpg){kind=link}
„Harrison Bergeron“ je název satiricko-dystopické sci-fi povídky od amerického spisovatele Kurta Vonneguta. Povídka byla poprvé publikována v říjnu 1961 v časopise The Magazine of Fantasy and Science Fiction. Autor se v tomto díle pokouší varovat před centralizovaným vynucováním lidské rovnosti. Naznačuje, že plošná snaha o absolutní unifikaci občanů vede k totalitě, ztrátě lidské svobody, potlačení individuality a destrukci přirozeného talentu či krásy.
Zasazení děje
Příběh se odehrává v daleké dystopické budoucnosti roku 2081, kde je ústavně nařízena absolutní rovnost všech lidí.[1] Žádný občan nesmí být chytřejší, pohlednější, zručnější, silnější ani rychlejší než kdokoli jiný. Aby bylo možno toto pravidlo plošně implementovat, existuje zde úřad Generálního vyměřování hendikepů, jehož vrchní představitel nařizuje geneticky zvýhodněným lidem nošení speciálních degradačních zařízení (hendikeperů). Inteligentní lidé například mají v uších drobná rádia, která narušují jejich myšlenkové toky. Krásní lidé jsou povinni nosit zohyzďující či groteskní masky. Silní a atletičtí jedinci jsou obtěžkáni pytli s olověnými broky, které limitují jejich fyzickou kapacitu.
Děj
Ústředním hrdinou je čtrnáctiletý chlapec Harrison Bergeron, který je od narození obdařen mimořádnou inteligencí, dokonalým vzhledem a nadprůměrnou fyzickou kapacitou. Z těchto důvodů je donucen strpět extrémní formu vládní hendikepace. Neustále nosí obrovské závaží limitující jeho sílu a gumový klaunský nos, aby vypadal směšně. Uši mu zakrývají tlumicí sluchátka a jeho zrak je limitován tlustými brýlemi.
Jednoho dne se Bergeronovi rodiče dívají na televizi, kde se vysílá baletní představení. Přenos je však znenadání přerušen mimořádnou zprávou. Jejich syn Harris utekl z vězení, kde byl preventivně držen pro svou vysokou společenskou nebezpečnost. Harrisovi se nakonec podaří vtrhnout přímo do televizního studia, kde ze sebe před zraky kamer strhá veškeré hendikepy a prohlašuje se za císaře. Na malý okamžik je tak odhalena čistá lidská dokonalost a svoboda. Do studia nakonec vstupuje Diana Moon Glampers, Generální vyměřovačka hendikepů, která Bergerona zabíjí výstřelem z brokovnice.
Chlapcovi rodiče sledují celý incident v přímém vysílání, ale skrze jejich hendikepační zařízení je jim tento vizuální zážitek okamžitě vymazán z paměti. Harrisonova matka Hazel se rozpláče, aniž by věděla proč. Tím celá povídka končí.
Libertariánský pohled
Libertariánské směry zpravidla považují nerovnosti mezi lidmi za nevyhnutelnou součást lidské existence a inherentní vlastnost světa. Přestože všechny lidské bytosti jsou si rovny z hlediska morálního, nerovnost v praktickém slova smyslu je výchozím stavem společnosti. Lidé si totiž z principu nemohou býti zcela rovni svými schopnostmi, vlastnostmi ani psychickými či fyzickými parametry.[2][3]
Jakýkoli mocenský zásah, který by se pokoušel narovnat mezilidské nerovnosti, je zároveň považován za zásah do svobody a sebevlastnictví druhých. Svoboda a rovnost jsou libertariánskou optikou považovány za dva protipóly na stejné ose, kde každý posun vstříc všeobecné rovnosti znamená vzdálení se od svobody jednotlivce (a naopak).[4][5]
Tento pohled nutně neznamená, že libertariáni automaticky schvalují extrémní majetkové rozdíly v současném světě. Nicméně říká, že majetková nerovnost je pouze jedním z mnoha typů nerovnosti, který ovšem nelze jednoduše oddělit a izolovat od všech ostatních. Výše osobního bohatství bude zpravidla pozitivně korelovat s charakterovými vlastnostmi, které statisticky zvyšují šanci na zisk, udržení a hromadění majetku (inteligence, charisma, kreativita, cílevědomost, disciplinovanost,...).[6][7][8]
Libertariáni tedy zpravidla nevidí zásadní hrozbu v nerovnosti jako takové, jako spíše v reakcích, které samotná existence těchto nerovností vyvolává ve společnosti (zejména závist a zášť).[9] Typickým příkladem takové reakce může být výskyt tzv. krabího efektu (anglicky crab bucket theory), který se vyznačuje společenskou nevraživostí vůči jedincům, kterým se vede výrazně lépe než druhým. Tyto jedince se pak společnost soustavně pokouší kolektivně poškozovat a eliminovat.[10][11] Celý mechanismus lze trefně ilustrovat na staročeské lidové anekdotě o modlícím se sedlákovi. „Pane Bože, chcíplo mně prase. Prosím, dej, ať chcípne i sousedovi!“[12]
Reference
- ↑ Vonnegut, Kurt. Welcome to the Monkey House. Delacorte Press, 1968.
- ↑ Rothbard, M. N. (1974). Egalitarianism as a revolt against nature. In Egalitarianism as a revolt against nature and other essays (pp. 1–13). Libertarian Review Press.
- ↑ Hayek, F. A. von (1960). The constitution of liberty. Chicago: The University of Chicago Press.
- ↑ Friedman, M., & Friedman, R. (1980). Free to choose: A personal statement. Harcourt Brace Jovanovich.
- ↑ Nozick, R. (2006). Anarchy, state, and utopia (2nd ed.). Basic Books.
- ↑ Von Mises, L. (1949). Human Action: A Treatise on Economics. Yale University Press.
- ↑ Von Mises, L. (1956). The anti-capitalistic mentality. D. Van Nostrand Company.
- ↑ Sowell, T. (2015). Wealth, poverty and politics: An international perspective. Basic Books.
- ↑ Schoeck, H. (1970) Envy: A Theory of Social Behavior. Translation by Glenny, M. and Ross, B., Harcourt, Brace, and World, New York.
- ↑ Uzum B, Ozdemir Y, Kose S, Ozkan OS, Seneldir O. Crab barrel syndrome: Looking through the lens of type A and type B personality theory and social comparison process. Front Psychol. 2022 Oct 14;13:792137. doi: 10.3389/fpsyg.2022.792137. PMID: 36312063; PMCID: PMC9615545.
- ↑ https://medium.com/@wareun6/why-your-friends-act-like-crabs-in-bucket-the-psychology-behind-it-210af158d841
- ↑ https://www.lukaskovanda.cz/at-ta-koza-chcipne-aneb-co-nas-cini-stastnymi/